8 Tdo 1009/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1009/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1009/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1009.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Přítomnost při soudních jednáních Zanedbání povinné výživy úmysné Účinná lítost Dotčené předpisy:§ 202 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 196 odst. 1 tr. zákoníku § 197 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1009/2025-620 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 15/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 52 T 15/2025, byl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Š. R., a AAAAA (pseudonym), odkázány s uplatněnými nároky na náhradu způsobené škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že v době od 1. 2. 2020 do 15. 10. 2024 si v Praze XY, ani nikde jinde řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři AAAAA, trvale bytem u své matky Š. R., přestože si této povinnosti je vědom a v jejím plnění mu nebránila žádná překážka objektivní povahy a tato povinnost mu vyplývá ze zákona a byla mu stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 10 P 12/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 39 Co 63/2012, jenž nabyl právní moci dne 14. 1. 2013, částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky Š. R., přičemž za výše uvedené období neuhradil obviněný na výživném pro dceru AAAAA ani jednu částku, tedy za celé výše uvedené období dluží celkem částku ve výši 285 000 Kč, z toho k rukám matky Š. R. částku ve výši 165 000 Kč a k rukám již zletilé AAAAA částku ve výši 120 000 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. 5. Obviněný v konkrétní rovině namítl, že dlužné výživné za něj uhradil jeho otec den před konáním hlavního líčení, kdy bylo ukončeno dokazování a vyhlášen odsuzující rozsudek. Na účet poškozené Š. R. poukázal dlužné výživné ve výši 285 000 Kč a dne 28. 5. 2025 v den konání hlavního líčení proběhla další platba ve výši 120 000 Kč. Obviněný doložil oběma soudům příkaz k úhradě (příloha Platba H. I.), uskutečněný dne 27. 5. 2025 v Mbance na částku 285 000 Kč k rukám Š. R. se sdělením pro příjemce „Dlužné výživné sp. 52 T 15/2025 AAAAA“. Tyto doklady doložil i odvolacímu soudu datovou zprávou dne 9. 6. 2025, avšak nebyly z neznámého důvodu založeny do spisu. Obviněný tvrdil, že bylo prokázáno, že po určitou dobu rozhodného období byl v pracovní neschopnosti a bez dostatečných příjmů, takže nebyl povinen výživné platit. I v průběhu hlavního líčení deklaroval ochotu znovu provést platbu na jakýkoli účet, který by mu poškozená AAAAA sdělila. Soud prvního stupně nedostatečně posoudil jeho vinu. Uhrazením dlužného výživného dříve, než došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, za současného naplnění podmínky, že neplacení výživného nemělo na poškozenou trvale nepříznivých následků, došlo k zániku trestnosti. Není přitom rozhodné, ve které fázi trestního řízení orgány činné v trestním řízení zjistí, že k zániku trestnosti došlo, nemohl být proto odsouzen za trestný čin podle § 196 tr. zákoníku. Jedná se tak o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1. písm. h) tr. ř. 6. Obviněný také vytkl, že odvolací soud nesprávně konal veřejné zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, když nevyhověl jeho žádosti o odročení, ačkoli se omluvil ze zdravotních důvodů, přičemž o zdravotním stavu obviněného byl senát odvolacího soudu informován při samotném veřejném zasedání. Obviněný dne 25. 7. 2025 při cestě do Prahy k hlavnímu líčení v této věci vyhledal ošetření u své praktické lékařky, která jej okamžitě poslala na chirurgii na vyšetření. Zde byl hospitalizován, když byl převzat na lůžkové oddělení chirurgie. Opakovaně informoval zdravotníky, že má v úterý 29. 7. 2025 v 9.00 hodin jednání ve velmi důležité věci, avšak ošetřující lékař mu nekompromisně sdělil, že nelze riskovat, že cestou na soudní jednání zkolabuje, takže nemohl budovu polikliniky opustit. Ačkoli měl odvolací soud všechny podklady od obviněného k dispozici, jeho žádosti nevyhověl a veřejné zasedání dne 29. 7. 2025 konal bez přítomnosti obviněného, který nemohl osobně přednést svou obhajobu a zamítl jeho odvolání. Námitkou obviněného o úhradě výživného se sice zabýval, vycházel však toliko z telefonické informace Š. R., která uvedla, že k úhradě výživného nedošlo. Neprovedl k této otázce řádné dokazování a neprokázal neuhrazení výživného nade vší pochybnost. Prokázání takto zásadní skutečnosti po telefonu nemůže být považováno za důkaz řádně provedený před soudem, jelikož soud neměl jistotu, že skutečně hovořil s Š. R., ani není ověřitelné, zda je takové prohlášení pravdivé, neboť soud nepostupoval v souladu s pravidly pro výslech svědka před soudem, zejména že by ji řádně poučil coby svědkyni o jejích procesních povinnostech. Takový postup představuje porušení základních zásad trestního řízení, a to zejména zásady ústnosti, zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a zásady vyhledávací podle § 2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud si měl sám opatřit procesně použitelný důkaz, kterým by byl schopen takovou skutečnost sám buďto potvrdit, nebo přesvědčivě vyvrátit. V takto popsaném pochybení spatřoval důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Dovolatel akcentoval, že právo účastnit se projednání své věci před soudem je garantováno čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má být věc každého projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, což je základní prvek práva na spravedlivý proces. Slyšením nelze rozumět jen výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, a jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem. K uplatnění základního práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen, mají pak soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že sám či prostřednictvím svého právního zástupce požádá o jeho odročení). Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní, ba přímo přirozenoprávní podstatou, je slyšení obou stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, aj.). Kdyby obviněný měl možnost účastnit se veřejného zasedání, mohl soudu předložit originální dokumenty prokazující úhradu dlužného výživného, a zhojit tak jiné pochybení soudu, v důsledku něhož se listiny nestaly součástí spisu. Jde zjevně o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 8. Obviněný v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 9 To 206/2025, jakož i výrok o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.