8 Tdo 1029/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1029/2025-1225 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněných V. S., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou, a T. H., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 10 To 28/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. S. a T. H. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 4 T 1/2024, byli obvinění V. S. a T. H. uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že v případě svých nezletilých dětí poškozených AAAAA (pseudonym), a BBBBB (pseudonym), od půl roku jejich věku do 17. 6. 2022 (u nezletilé AAAAA s výjimkou období 11. až 31. 1. 2022, kdy byla umístěna do Dětské ozdravovny Království), a v případě svého nezletilého syna poškozeného CCCCC (pseudonym), od 4. měsíce jeho věku do 2. 5. 2022, kdy zemřel, společně v místě jejich společného bydliště v bytě XY v XY, v rozporu s jejich zákonnými povinnostmi plynoucími z rodičovské odpovědnosti zakotvené v občanském zákoníku, opakovaně a dlouhodobě nedodržovali či odmítali pokyny a doporučení pediatra, a to zejména týkající se odpovídající výživy dětí daného věku, s tímto nespolupracovali, na preventivní prohlídky docházeli až po opakovaných výzvách, doporučená vyšetření a ošetření odmítali, zanedbávali zejména zubní hygienu a psychomotorický vývoj dětí především v oblasti řeči, a to přesto, že si byli vědomi toho, že zdravotní stav dětí vyžaduje sledování u pediatra a zvýšenou péči, když toto vědomí bylo posilováno opakovanou edukací pediatra, přičemž v důsledku nedostatečné péče u nezletilých AAAAA a BBBBB docházelo od půl roku jejich věku jednak následkem nedostatečné výživy a nedostatečné saturace jejich nutričních potřeb, jednak následkem zanedbání zubní hygieny vedoucí k postižení chrupu a dásní a s tím souvisejícím bolestem a problémům s kousáním, které omezovaly jejich schopnost a možnost přijímat adekvátní stravu, ke špatnému růstu a propadu hmotnosti, kdy se záhy dostali mimo predikované pásmo do pásma podvýživy, která oslabovala jejich imunitu a byla provázena nedostatkem sil a energie, když současně zanedbání zubní hygieny a s tím související postižení chrupu (jeho naprostá degradace) vedlo dne 16. 6. 2023 k extrakci 15 (u nezletilé AAAAA), respektive 11 (u nezletilého BBBBBB) dočasných zubů, u nezletilého CCCCC docházelo od 4. měsíce jeho věku následkem nedostatečné výživy a nedostatečné saturace nutričních potřeb ke špatnému růstu a propadu hmotnosti s rozvojem těžkého stupně neprospívání stran hmotnosti a těžkého stupně akutní podvýživy (kdy ve věku 14 měsíců vážil 6.210 g), a dne 2. 5. 2022 zemřel na selhání oběhového a dýchacího systému v důsledku dehydratace organismu a z toho rezultujícího ledvinného selhání při neléčeném akutně probíhajícím těžkém zánětu tenkého a tlustého střeva, na pozadí zvláštního tělesného stavu (podvýživy) poškozeného a intersticiálního zánětu plic, přičemž současně zjištěný stav podvýživy nezletilého nebyl rozhodný faktor, v důsledku kterého se jeho organismus nedokázal úspěšně vypořádat s akutním zánětem střevního traktu. 2. Za tento zločin byli obvinění odsouzeni každý podle § 198 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy poškozeným. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 10 To 28/2025, z podnětu odvolání obviněných podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ve výrocích o uložených trestech a o náhradě škody a nemajetkové újmy, a znovu rozhodl tak, že se obvinění při nezměněném výroku o vině odsuzují podle § 198 odst. 3 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Rozhodl rovněž o nárocích poškozených. II. Z dovolání obviněných 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání. Obviněná V. S. tak učinila s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný T. H. na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Obviněná V. S. dovoláním vytýkala vadnost použité právní kvalifikace zejména proto, že soudy v jí vytýkaném jednání neměly shledat úmyslný trestný čin, ale měly ho posoudit jako ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 či § 147 tr. zákoníku, případně jako ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku, anebo dospět k závěru, že nejde o žádný trestný čin. Poukazovala na nedostatky v posouzení zavinění proto, že závěr soudů, že naplnila znaky zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je porušením zásady in dubio pro reo. Extrémní nesoulad shledala v závěrech, které soudy učinily ze znaleckého posudku z oboru psychologie znalkyně PhDr. Jindřišky Lejskové, z výpovědí svědků a pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále „OSPOD“) a z opatrovnického spisu Okresního soudu v Semilech, protože z jejich obsahu nevyplývá, že měla v úmyslu působit dětem bolest nebo utrpení. Naopak lze dovodit, že o děti pečovala podle svých schopností, měla je ráda a poskytovala jim jídlo, které považovala za vhodné, byť z dnešního pohledu odborně nevyvážené. Taková zjištění nesvědčí o tom, že jednala ve smyslu posuzované právní kvalifikace úmyslně, a soudům vytkla, že zaměnily úmysl s neznalostí, nízkou zdravotní gramotností a nevhodnými rodičovskými návyky. 6. Podle obviněné nemohlo dojít ani k naplnění znaku „týrání“ ve smyslu § 198 odst. 1 tr. zákoníku, neboť u ní nelze dovodit zlou vůli, protože šlo o nekompetentnost, nepochopení či selhání v rodičovských dovednostech. Zdůraznila, že děti měly jídlo, byly milované a v rodině nebylo zjištěno psychické ani fyzické násilí. Problémy se zdravím dětí nebyly důsledkem úmyslného týrání, nýbrž sociálního znevýhodnění, nízké úrovně vzdělání a regionální nedostupnosti zubní péče. 7. Vrchnímu soudu obviněná vytkla, že neprovedl vlastní hodnocení zavinění za stavu, které nebylo dostatečně prokázáno a odůvodněno, a nelze jej dovozovat jen z toho, že nerespektovala pokyny lékařů, a soudy nebraly do úvahy, že u ní šlo o hlubokou nedůvěru vůči lékařce MUDr. Martině Milkovičové z důvodů s ní spojených konfliktů plynoucích z jejího direktivního a konfrontačního přístupu. Za spravedlivé a správné nemůže považovat rozhodnutí odvolacího soudu, jenž v odůvodnění upozornil při respektu k nejlepšímu zájmu nezletilých dětí na možnost a vhodnost podání žádosti o milost, čímž naznačil že „má zákonem svázané ruce“, aniž by se však hlouběji zabýval správností použité právní kvalifikace a individuální spravedlností. 8. Za nesporné obviněná označila, že jde o citlivý a tragický případ, protože, jak připustila, jako rodiče neposkytli svým dětem péči v kvalitě, jakou vyžaduje dnešní odborný standard, avšak činili to nejlepší, co bylo v jejich životních a rozumových možnostech, spolupracovali s OSPOD a odbornými zařízeními, pod jejichž dohledem řádně plnili své povinnosti. Důvodem bylo systémové selhání spočívající v nedostatku zubních lékařů, ochrany dítěte i role neziskových organizací a OSPOD. Poukázala proto na malou společenskou škodlivost jim za vinu kladeného jednání, když šlo o situaci, která měla být primárně řešena prostředky rodinného a sociálního práva, nikoliv formou trestní represe. 9. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 10 To 28/2025, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 4 T 1/2024, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby mu podle § 265l tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 10. Obviněný T. H. prostřednictvím uvedených důvodů vytýkal, že subjektivní stránce soudy nepovedly prakticky žádné dokazování, které neprokázalo ani to, že by chtěl dětem škodit, protože byl vypracován pouze znalecký posudek z oboru psychologie. K němu vyslechnutá znalkyně uvedla, že neshledává motivy, proč by měl obviněný své děti týrat. Ani prohlídkou těla nezletilého CCCCC nebyly zjištěny známky jakéhokoliv týrání, naopak podle svědeckých výpovědí rodiče měli k dětem vřelý vztah. Se závěrem soudů, že jednal úmyslně, se neztotožnil, protože tím došlo v trestním právu k zavedení objektivní odpovědnosti za výsledek, neboť jeho úmysl jen předpokládaly, aniž by ho řádně objasnily, když se soud prvního stupně uchýlil toliko k obecným proklamacím a odvolac