8 Tdo 104/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 104/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2010 Spisová značka:8 Tdo 104/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.104.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 104/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání obviněného Ing. V. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 13 To 27/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 128/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. K. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 20 T 128/2008, byl obviněný Ing. V. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že jako jediný jednatel a vlastník společnosti SHEERWOOD, s. r. o., se sídlem Jiráskova čp. 29, Pardubice (dále jen „společnost SHEERWOOD“) uzavřel dne 8. 9. 2006 v D., P., v budově společnosti MAN – TECH TRADING, a. s., se společností SINCOM LEASING, a. s., se sídlem Husova 1444, Tábor (dále jen „společnost SINCOM LEASING“) smlouvu o finančním leasingu č. LS06/09/0125 na pronájem 3 kusů vysokozdvižných vozíků značek: Linde H 45 D, rok výroby 1988, v hodnotě 784.210,- Kč včetně DPH, Linde H 30 D, rok výroby 1988, v hodnotě 535.500,- Kč včetně DPH a Linde H 30 D + kabina, rok výroby 1992, v hodnotě 606.900,- Kč včetně DPH, v celkové hodnotě 1.926.610,- Kč včetně DPH, v leasingové smlouvě se zavázal, že za předmětný leasing bude hradit po dobu 48 měsíců pravidelnou měsíční splátku ve výši 43.243,- Kč včetně DPH a dále, že uhradí akontaci ve výši 385.322,- Kč včetně DPH, při podpisu smlouvy uhradil akontaci a jednu měsíční splátku, stroje si nechal odvézt do V. u P., dále uhradil část druhé splátky splatné do 5. 10. 2006, a to dne 30. 3. 2007 ve výši 20.000,- Kč, přičemž tato byla poslední splátkou, kterou leasingové společnosti uhradil, vzhledem k tomu, že neplnil podmínky leasingové smlouvy, byla předmětná smlouva dne 14. 5. 2007 vypovězena, čímž mu skončilo užívací právo k třem kusům výše uvedených vysokozdvižných vozíků a byl zároveň vyzván k vrácení předmětu leasingu a uhrazení dlužné částky, a přestože výpověď osobně převzal dne 7. 12. 2007, do současné doby uvedenou částku neuhradil, a tak způsobil společnosti SINCOM LEASING škodu ve výši 1.028.623,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 13 To 27/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. K. podal obviněný proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. V něm ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal, že již v průběhu odvolacího řízení namítal nesprávné právní posouzení, protože se ve vztahu k leasingové společnosti jednalo výhradně o obchodní vztah a jeho úmysl nesměřoval k tomu, aby společnost poškodil. Předmět leasingu neprodal, nezastavil ani nedaroval, nezapůjčil jej třetí osobě, nepronajal, ale leasingovou smlouvu porušil pouze v tom směru, že neměl finanční prostředky na převoz předmětu leasingu zpět do republiky. Obviněný zdůraznil, že navrhoval výslechy svědků Ing. L. F. a O., kteří by se mohli vyjádřit k okolnostem uzavírání smlouvy a k dalšímu postupu při komunikaci s obviněným. Tyto svědecké výpovědi však realizovány nebyly, neboť soudy došly k závěru, že ani jeden ze svědků není pro posouzení věci podstatný, což obviněný považoval za zkrácení svého práva na obhajobu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolacímu soudu vytkl, že porušil ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání, když dne 29. 9. 2009 veřejné zasedání o odvolání konal v jeho nepřítomnosti přesto, že soudu byly předloženy dvě lékařské zprávy ošetřujícího lékaře, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že obviněný není pro svůj špatný zdravotní stav schopen účasti na něm. Obviněný výslovně žádal, aby v jeho nepřítomnosti nebylo jednáno, neboť chtěl předložit nové důkazy a k věci se vyjádřit, a proto svoji osobní účast u krajského soudu považoval za nutnou. Uvedeným postupem odvolacího soudu mu však bylo znemožněno využít základního zákonného práva, a nelze mu klást k tíži opakovaně odročovaná jednání, neboť tato byla nařizována v krátkých časových úsecích, přestože z lékařských zpráv dokumentujících zdravotní stav dovolatele bylo zřejmé, že vyžadoval dlouhodobější léčbu znemožňující účast u jednání, např. s měsíčním časovým odstupem. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) po provedeném řízení rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 13 To 27/2009, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Přestože byl opis dovolání obviněného doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství, toto se k němu v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. do dne konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu písemně nevyjádřilo. Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání, jako soud dovolací, nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je vždy podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, a jak je z dikce uvedeného znění zřejmé, jedná se o situaci, kdy bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Toto základní právo garantuje zejména právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Zmíněný dovolací důvod nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání, ale jen v takové, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (k tomu přiměř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 26., r. 2004, č. T 621). Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a - nestanoví-li zákon něco jiného - není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazb