8 Tdo 1078/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1078/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2019 Spisová značka:8 Tdo 1078/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1078.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Hodnocení důkazů Loupež Omyl skutkový Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 tr. zákoníku § 18 odst. 1 tr. zákoníku § 134 tr. zákoníku § 173 odst. 1 tr. zákoníku § 39 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1078/2019-241 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2019 o dovolání obviněného P. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 7 To 120/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 T 19/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 T 19/2019, byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době kolem 20:30 hodin dne 27. 12. 2018 ve XY v herně "S. ", na adrese XY (vstup do herny z ulice XY), v nepodloženém mylném domnění, že výherní automat mu přijal bankovku ve výši 5.000 Kč, aniž by se načetla jako vklad, požadoval po obsluze herny panu D. M., nar. XY, okamžité vrácení této finanční částky, odmítal vyčkat provedení kontroly automatu a případného vrácení peněz, přičemž po poškozeném D. M. opakovaně požadoval okamžité vrácení peněz, uvedl, že si D. M. "najde", poté k němu přistoupil za bar a oběma rukama ho strčil do oblasti ramen, opět se dožadoval okamžitého vydání peněz se slovy: „Dej mi je sem, nebo ti rozbiju hubu“, kdy tento z obavy o své zdraví obviněnému vydal finanční hotovost ve výši 5.000 Kč, a tímto jednáním obviněný způsobil provozovateli herny panu M. K. škodu ve výši 5.000 Kč. 2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 7 To 120/2019, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku o vině, jemuž vytýkal, že byl nesprávně uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy důsledně neposoudily všechny rozhodné skutečnosti, zejména to, že jednal v domnění, že výherní automat přijal jeho bankovku ve výši 5. 000 Kč, aniž by byla započtena jako vklad. V takovém případě po poškozeném D. M. nepožadoval cizí peníze, ale domáhal se vrácení jen této částky, i když věděl, že poškozený u sebe má větší obnos. Šlo mu tak pouze o získání svých peněz, protože si byl vědom toho, že při vstupu do herny předložil občanský průkaz a v herně byl nainstalován kamerový systém. Z tohoto důvodu jednal ve skutkovém omylu (§ 18 odst. 1 tr. zákoníku), protože se domníval, že požaduje oprávněně vydání vlastních peněz, o které přišel chybou hracího přístroje, a proto se nemůže jednat o zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Nesprávnost použité právní kvalifikace obviněný spatřoval i v tom, že intenzita násilí nebo pohrůžky násilí nebyla natolik výrazná, aby se o uvedený znak skutkové podstaty mohlo jednat. Poukázal na výpověď D. M. i na kamerové záznamy, z nichž vyplývá, že jeho jednání neobsahovalo znaky násilí ani pohrůžky násilím, protože poškozeného pouze strčil do ramene a použil jen obecnou slovní výhružku. Navíc obviněný na základě těchto skutečností nemohl jednat v úmyslu spáchat zločin loupeže, soudy však měly zvažovat na možnost posoudit uvedený čin jako vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Obviněný však mimo tyto skutečnosti považoval za opodstatněné, aby byla pro malou škodlivost jeho činu aplikována zásada subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, na jejímž základě by přicházela do úvahy možnost spatřovat v uvedeném činu pouze přestupek. 7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně zde dne 11. 4. 2019, sp. zn. 7 To 120/2019, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. K dovolání obviněného se písemně vyjádřilo Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně, která poznamenala, že námitky obviněného uplatněné v dovolání jsou totožné s těmi, které vznesl ve své obhajobě před soudem prvního stupně i v odvolání, a oba soudy se s nimi v dostatečné míře vypořádaly. Zmínila, že průběh činu vyplynul hlavně z výpovědí svědků D. M. a J. T. a z kamerových záznamů, které svědčí o tom, že se obviněný dopustil jednání, jímž naplnil zákonné znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, protože obviněný pohrůžkami bezprostředního násilí nutil poškozeného vydat mu ihned údajně vložený vklad do automatu, což soudy v odůvodnění svých rozhodnutích vysvětlily, a vypořádaly se i s tím, proč se nejednalo o vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku nebo o přestupek. 9. Výhradu, že se obviněný nedomáhal vydání cizí věci, nýbrž své vlastní věci, státní zástupkyně označila za uplatněnou mimo dovolací důvod, protože obviněný touto argumentací pouze zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy a prosazoval svou verzi obhajoby, která však byla v rámci dokazování vyvrácena. Pokud k průběhu děje obviněný poukazoval na § 18 odst. 1 tr. zákoníku, jedná se o obhajobu vycházející z jeho vlastních skutkových tvrzení, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými soudy, ze kterých vyplývá, že obviněný ve skutkovém omylu nejednal, neboť jeho přesvědčení, že bankovku v hodnotě pět tisíc korun do automatu vložil, nemělo žádný reálný podklad. 10. K nerespektování zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku státní zástupkyně poukázala na to, že zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dosáhl škodlivosti obdobné u jiných těchto zločinů, neboť nebyla zjištěna žádná výjimečná skutečnost, která by odůvodňovala neuplatnění trestněprávní represe. Způsob jednání obviněného a místo spáchání činu dostatečně svědčí o vyšší míře společenské škodlivosti činu, u něhož je trestní represe nezbytná (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). 11. Na základě shora uvedeného státní zástupkyně označila dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. IV. Přípustnost a další podmínky dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. 14. Proto, aby bylo dovolání podáno v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí v něm být pochybení hmotného práva skutečně tvrzeno a odůvodněno konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, vztahující se např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. NS 16/2002 – T 396), a ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (uveřejněné pod č. NS 17/2002 – T 420)]. 15. Při splnění těchto podmínek Nejvyšší