8 Tdo 1097/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1097/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2024 Spisová značka:8 Tdo 1097/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.1097.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 358 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1332/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1097/2023-796 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného D. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 61 To 444/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 56/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 3 T 56/2021, byl obviněný D. M. uznán vinným 1) přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, 2) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že ad 1) dne 20. 11. 2020 nejprve v době kolem 9:40 hodin v Praze XY, ve XY, na chodníku v blízkosti ulice XY, po předchozí marné výzvě k předložení dokladu totožnosti z důvodu, že neměl na obličeji nasazenou roušku, čímž se dopouštěl přestupku podle § 92n odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vulgárně urážel policistu L. P. oděného ve služebním stejnokroji a podílejícího se v rámci plnění služebních povinností na daném zákroku, a když policistovi přece jen sdělil identifikační údaje ke své osobě, tak současně zdůraznil, že je boxer, a posléze, když mu policista při přiblížení se k němu šlápl na nohu, řekl mu, že kdyby tam nebyli policisté ve třech, tak že by mu to vrátil, že by mu rozbil hubu, a ať ho klidně oznámí, poté téhož dne v době kolem 22:15 hodin v Praze XY, XY č. p. XY, v čekárně místního oddělení Policie České republiky, když zde policista L. P. plnil své služební povinnosti v rámci výkonu služby, jej zvýšeným hlasem osočil tvrzením, že ho předtím ve XY napadl, a varoval ho, že až bude sám, že si na něho počká a napadení mu vrátí, je zvědavý, jestli bude mít takovou odvahu, až ho potká samotného a beze zbraně, přitom zmiňoval, že boxoval a že v minulosti ho nějaký útočník napadl nožem a on sám ho poslal na dlouhou dobu do nemocnice, ad 2) dne 16. 12. 2020 v době kolem 10:10 hodin v Praze XY, ve XY na chodníku ve směru k ulici XY, při kontrole totožnosti reagoval na dotaz policisty T. J. oděného ve služebním stejnokroji, zda má u sebe doklad totožnosti, slovem „nemám“, a z místa bez dalšího odcházel, a když bezprostředně poté byl policistou vyzván, aby se zastavil, výzvy neuposlechl a řekl, aby mu „vylízal prdel“, přitom pokračoval v chůzi, přičemž následné výzvy policisty “jménem zákona, stůjte, nebo budou použity donucovací prostředky“, již uposlechl, zastavil se a vsunul ruku do kapsy kalhot, v níž manipuloval s nějakým, v tom okamžiku neidentifikovatelným předmětem, který se snažil z kapsy vytáhnout, přitom byl kvůli obavě, že by mohl být ozbrojen, policistou vyzván „jménem zákona, odložte předmět, který máte v ruce, nebo budou použity donucovací prostředky“, čemuž vyhověl až po chvíli, ovšem zároveň s tím policistu vulgárně urážel, že je „agresivní hajzl a čurák“, a v těchto slovních výlevech pokračoval po celou dobu služebního zákroku policisty i přes řádné poučení, že se tímto dopouští protiprávního jednání, a nakonec po provedení osobní prohlídky jeho osoby v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (dále „zákon č. 273/2008 Sb.“), z bezprostřední blízkosti plivl do obličeje a na tělo policisty T. J., přičemž v průběhu popsaného jednání prošly desítky lidí a obviněný se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 110/2020, odsouzen mimo jiné za tři přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 5 let za současného stanovení dohledu, přičemž policisté během obou služebních zákroků, popsaných ad 1), 2), postupovali v souladu s oprávněními a povinnostmi vymezenými § 2, § 10 odst. 1, odst. 2, a § 12 odst. 1, odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb. 2. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022, jenž nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 88/2023, byl odsouzen podle § 326 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území Statutárního města Kladna v trvání osmnácti měsíců, a podle § 75 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby se v průběhu výkonu trestu zákazu pobytu zdržel jakékoli formy styku (osobního i prostřednictvím jakýchkoli telekomunikačních prostředků) s MUDr. Monikou Pláškovou figurující v popisu skutku v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022, pravomocným ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 88/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 61 To 444/2023, odvolání obviněného i státní zástupkyně podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. dovolání. V jeho stručném obsahu vytýkal nesprávné hodnocení protiprávnosti jednání kladeného mu za vinu v souvislosti s uplatněním zásady subsidiarity trestní represe, jež nebyla soudy v této věci řešena, případně jen zcela povrchně. Poukázal na porušení principu ultima ratio, protože jeho jednání mělo povahu přestupku „či hraniční a jako takové mělo být posouzeno“. 5. Další výhradou obviněný poukázal na porušení práva na spravedlivý proces, protože soudy opomněly a nehodnotily důkazy, které vadně interpretovaly. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, tvrdil, že „…v situaci tvrzení proti tvrzení je povinností soudů důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. Uvedená povinnost obecných soudů je pak ještě zvýrazněna v případech, kdy taková svědecká výpověď či svědecké výpovědi, stojící proti výpovědi obviněného, představují jediný přímý důkaz, z nějž má být prokázána vina obviněného. S ohledem na princip presumpce neviny i právo na spravedlivý proces pak rozhodně nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka“. Obviněný poukázal i na princip presumpce neviny, z něhož plyne pravidlo in dubio pro reo, a že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Ani vysoký stupeň podezření sám o sobě není sto vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok, protože vina musí být prokázána mimo pochybnost. 6. Závěrem takto předloženého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným, obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil