8 Tdo 1118/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1118/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 1. 2026 Spisová značka:8 Tdo 1118/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.1118.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest Dotčené předpisy:§ 39 odst. 1,2,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1118/2025-96 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 3 To 254/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 36/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 4 T 36/2025, byl obviněný V. P. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 17 měsíců. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 3 To 254/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 23. 2. 2025 v době okolo 1:28 hodin, jednaje se záměrem nerespektovat § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, po předchozím požití alkoholických nápojů, v Českých Budějovicích, v prostoru křižovatky ulic XY a XY řídil osobní automobil tovární značky BMW 735, registrační značky XY, modré barvy, přičemž měl v době řízení vozidla podle dechové zkoušky provedené dne 23. 2. 2025 v době 01:32 hodin přístrojem Alcotest Dräger množství 1,64 ‰ alkoholu v dechu a podle opakovaně provedené dechové zkoušky totožným přístrojem dne 23. 2. 2025 v 01:40 hodin množství 1,67 ‰ alkoholu v dechu, což vylučovalo jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, kdy byl v ulici XY předepsaným způsobem kontrolován a zadržen hlídkou Městské policie České Budějovice.II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2025, sp. zn. 3 To 254/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž zákonnou citací odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Obviněný nejprve v obecnosti vytkl, že soudy nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu. Měl za to, že byla porušena Listina základních práv a svobod (dále „Listina“) v čl. 40 odst. 2. K tomu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, v němž se vysvětluje, že z principu presumpce neviny kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, podle kterého není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím z této zásady, porušily základní pravidlo na presumpci neviny podle čl 40 odst. 2 Listiny. Konkrétně pak uvedl, že soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily učiněné prohlášení viny, které je zásadním institutem, na základě kterého je povinností soudu, aby toto zohlednil jako polehčující okolnost při ukládání druhu a výše trestu. Zdůraznil, že prohlásil vinu zcela dobrovolně, projevil značnou dávku sebereflexe i účinnou lítost, a tím, že soudy toto prohlášení nezohlednily, narušily zásadní právo dovolatele na řádnou obhajobu, když jeho způsob obhajoby byl zcela ignorován. 6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2025, č. j. 3 To 254/2025-72, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2025, č. j. 4 T 36/2025-58, zrušují a věc se vrací zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně připomněla rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, týkající se možnosti přezkumu nepřiměřenosti trestu dovolacím soudem a přiměřeností sankcí. K danému případu pak uvedla, že krajský soud se zabýval prohlášením viny obviněného, které bylo přijato, a zaměřil se výlučně na přezkum výroku o trestu, kdy přezkoumával, zda byla respektována zásada přiměřenosti trestí sankce. S ohledem na zjištěnou hladinu alkoholu v dechu a zjištěné ovlivnění alkoholem byl trest uložený soudem prvního stupně shledán přiměřeným všem zákonným hlediskům ukládání trestu. I ona konstatovala, že se jedná o trest zcela adekvátní. Nadto státní zástupkyně zdůraznila, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by byl naplněn pouze tehdy, jestliže by se jednalo o trest extrémně nepřiměřeně přísný, což v daném případě dovodit nelze. Obviněný řídil motorové vozidlo v časných ranních hodinách za zhoršených světelných podmínek v širším centru města, kde se dá očekávat pohyb osob. Výměra obou trestů podle jejího názoru odpovídala povaze a závažnosti spáchaného skutku. Trest odnětí svobody byl vyměřen mírně nad polovinou trestní sazby a délka zkušební doby při dolní hranici zákonného rozpětí, trest zákazu činnosti nepatrně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, nejednalo se tak o nepřiměřeně přísný trest. 8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.IV. Důvodnost dovolání 10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 12. Dovolatel namítl, že trest mu uložený byl nepřiměřeně přísný, když soudy dostatečně nezohlednily jeho prohlášení viny, které pramenilo z jeho sebereflexe a účinné lítosti. Tyto námitky však žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval. 13. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) možno v dovolání zásadně úspěšně uplatnit v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 pí