8 Tdo 1123/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1123/2025-478 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný S. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 6 To 35/2025-401, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 1/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný S. B. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 40 T 1/2025, uznán vinným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (ad 1.), zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea prvá, alinea druhá, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, v tehdy platném znění (ad 2.) a zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (ad 3.). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali obviněný, státní zástupkyně (v neprospěch obviněného výhradně proti výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody, který považovala za nepřiměřeně mírný) a poškozené prostřednictvím zmocněnce odvolání. Z podnětu odvolání státní zástupkyně a poškozené AAAAA, Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 4. 8. 2025, č. j. 6 To 35/2025-401, podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek (Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 40 T 1/2025) ve výroku o trestu a o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy v části týkající se poškozené AAAAA, a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného, při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. O povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy ohledně poškozené AAAAA bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odvolání obviněného a poškozené BBBBB byla podle § 256 tr. ř zamítnuta. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 6 To 35/2025-401, dovolaní, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně poukázal na obhajobou navrhované důkazy, které nebyly soudy nižších stupňů provedeny, na závěry znaleckého posudku z oboru sexuologie a na rozpory v provedených důkazech. Obviněný má na základě těchto skutečností za to, že skutková zjištění, která učinily soudy jsou nedostatečná a v rozporu se zásadou presumpce neviny. Dovolatel je přesvědčen, že soudy obou stupňů nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání, když retroaktivně aplikovaly novelizované skutkové podstaty a nedostatečně či vůbec neodůvodnily, proč považují jejich aplikaci pro obviněného za příznivější. Rovněž poukázal na porušení principu in dubio pro reo a na porušení práva na spravedlivý proces. Dále je přesvědčen, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný, když při jeho ukládání odvolací soud mj. porušil zásadu subsidiarity trestní represe a nezohlednil polehčující okolnosti. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby jej zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že čin spáchal. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že obviněný svojí argumentací míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž podle státního zástupce soudy zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědkyň, jenž nestojí osamoceně, ale jsou podporovány lékařskými zprávami, znaleckým zkoumáním či výpověďmi dalších svědků, přičemž zdůraznil, že se soudy dostatečně zabývaly také věrohodností poškozených. Dále vyjádřil své přesvědčení, že se soudy i dostatečně vyjádřily k důkazním návrhům obviněného a řádně v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, proč je považují za nadbytečné. Státní zástupce rovněž uvedl, že soudy nižších stupňů správně zvolily zákon účinný od 1. 1. 2025, jelikož umožnil mírnější kvalifikaci, jakožto sexuální útok místo znásilnění. Podle státního zástupce ani skutková věta netrpí obviněným namítanými vadami, je dostatečně precizní, zřetelně z ní vyplývá, jaké jednání je obviněnému kladeno za vinu, a to z hlediska místa, času i způsobu provedení, skutky jsou řádně identifikovány, individuálně určeny a vykazují veškeré znaky inkriminované trestné činnosti. Svůj nesouhlas vyjádřil také k námitkám obviněného stran nepřiměřeného trestu a uvedl, že takové námitky nelze podřadit pod jakýkoliv dovolací důvod, přičemž obviněnému byl uložen trest v dolní polovině trestní sazby a nelze tak ani hovořit o trestu extrémně přísném či dokonce exemplárním. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. 5. V replice k vyjádření Nejvyššího státní zastupitelství obviněný uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství ve svém vyjádření redukuje jeho námitky na pouhý nesouhlas se skutkovými zjištěními. V této souvislosti obviněný poukázal na svoji argumentaci uplatněnou v dovolání, přičemž zopakoval své námitky stran opomenutí navržených důkazů, a nedostatečného odůvodnění jejich nadbytečnosti, opětovně poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědích, na volbu příznivější právní úpravy a možnost mírnější právní kvalifikace a na námitky stran přiměřenosti trestu s tím, že má za to, že se nejedná o dovolání „zjevně neopodstatněné“, jelikož uplatnil relevantní námitky ohledně opomenutých důkazů, možného extrémního nesouladu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, námitky stran uplatnění a odůvodnění příznivější právní úpravy a námitky stran právní kvalifikace některých dílčích skutků a úplnosti výroku a odůvodnění rozhodnutí. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud neodmítl jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., ale rozhodl tak, že se napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, sp. zn. 6 To 35/2025, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 40 T 1/2025, podle § 265k tr. ř. zrušuje a věc se podle § 265l tr. ř. vrací Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně proc