8 Tdo 1134/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1134/2025-570 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný F. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 5 To 313/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 81/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný František Diviš (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 37 T 81/2022, uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl obviněný podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců. O náhradě ušlého výdělku a bolestného poškozenému bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 37 T 81/2022, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. 5 To 313/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil všechny zákonné dovolací důvody (podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř.). V rámci uplatněných námitek uvedl, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, a to ani doplněním důkazních prostředků během proběhlého hlavního líčení. Soud se podle dovolatele nedostatečně vypořádal s vyjádřeními, námitkami či skutečnostmi uvedenými obhajobou minimálně v rámci závěrečné řeči, přičemž nové skutečnosti, důkazy a tvrzení byly zcela ignorovány. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by byl viníkem předmětné dopravní nehody, neboť udělal vše, aby nebyl ohrožen žádný z účastníků dopravní nehody. Podle obviněného je spoluviníkem dopravní nehody poškozený, neboť nepostupoval v rámci zákona, a tudíž mu nepřísluší bolestné ani náhrada ušlého výdělku. V daném případě nebyla naplněna skutková podstata předmětného trestného činu, a to z důvodu absence subjektivní i objektivní stránky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby jej Nejvyšší soud zcela zprostil viny, případně rozhodl o částečném zproštění viny z důvodu spoluzavinění poškozeného. Dále navrhl, aby mu nebyl uložen žádný trest, nebo trest pouze výchovný bez kombinace několika alternativních trestů. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že dovolání obviněného je vystaveno na opakování námitek prolínajících se prakticky celým trestním řízením, včetně řízení odvolacího. Rozhodná skutková zjištění mají podle státního zástupce navíc oporu v provedených důkazech. Za nespornou především označil kauzalitu jednání obviněného se vznikem újmy na zdraví, kterou v důsledku dopravní nehody poškozený utrpěl. K průběhu nehodového děje se navíc detailně vyjádřil příslušný znalec, který označil za hlavní příčinu kolizní situace zastavení vozidla obviněného, které vytvořilo překážku v jízdním pruhu poškozeného. Ve vztahu k hodnocení důkazů dovolatel podle státního zástupce nevytkl žádný nedostatek, který by naplňoval první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se závěry soudů se lze ztotožnit. V rámci vyjádření státní zástupce dále provedl rozbor podmínek pro rozhodování o náhradě škody či nemajetkové újmy v rámci trestního řízení s tím, že soudy se od standardních postupů neodchýlily. V rámci stanovení příslušných nároků totiž správně vyšly z toho, že nárok na bolestné vzniká v případech, kdy je možné prokázat fyzickou nebo psychickou újmu způsobenou úrazem. Při stanovení výše bolestného pak soudy respektovaly závěry znaleckého posudku MUDr. Škodové. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. V souvislosti s uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v podaném dovolání obecně odkázal na všechny dovolací důvody (není zřejmé, z jakého důvodu byl obviněným uplatněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř., když trest odnětí svobody na doživotí v posuzované věci zcela zjevně uložen nebyl). V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není povinen za dovolatele domýšlet případný směr dalších úvah, pokud nejsou v dovolání vyjádřeny (sp. zn. ÚS 452/07) či „aktivisticky prověřovat dokazování a skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace“ (sp. zn. I. ÚS 3298/22). Z těchto důvodů Nejvyšší soud podané dovolání posoudil podle obsahu [§ 59 odst. 1 tr. ř.] a dospěl k závěru, že uplatněné námitky lze s jistou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť směřují vůči učiněným skutkovým zjištěním a právnímu posouzení předmětného skutku. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud