8 Tdo 1154/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1154/2025-505 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný mladistvý AAAAA (pseudonym), proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 10. 7. 2025, č. j. 7 Tmo 12/2025-406, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 9/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný mladistvý AAAAA (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, ze dne 26. 3. 2025, č. j. 1 Tm 9/2024-366, uznán vinným proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 1) a proviněním znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 2). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSM“), a za použití § 25 odst. 3 ZSM a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 22 odst. 1 písm. c) ZSM mu bylo dále uloženo ochranné opatření, a to ochranná výchova. O nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, podal obviněný a poškozená N. H. odvolání, která Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, usnesením ze dne 10. 7. 2025, č. j. 7 Tmo 12/2025-406, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku rozporuje provedené dokazování a hodnocení důkazů. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů vycházejí pouze ze svědectví nepřímé svědkyně, a nikoliv z výpovědi poškozené či obviněného, tedy přímých účastníků. V této souvislosti poukázal na to, že poškozená obviněného nepoznala a sama nevěděla, že byla znásilněna. Dále uvedl, že ani svědkyně N. nebyla schopna potvrdit jeho identitu, pohlavnímu styku nebyla přítomna a jeho nedobrovolnost dovozuje pouze ze svých domněnek. Argumentuje rovněž tím, že výpověď svědkyně N. je v rozporu s výpovědí poškozené, která si nevybavovala, že by komukoliv říkala, že byla znásilněna. Poukazuje na to, že poškozená i přes vysokou míru alkoholu v krvi byla schopna se obléct a z místa odejít, a že s ohledem na jeho nízký věk nemohl vědět, že poškozená nebyla přes svoji opilost schopna vyjádřit svůj souhlas s pohlavním stykem. V této souvislosti poukázal na to, že poškozená pohlavní styk vyžadovala, pokračovala v něm, nijak se nebránila a on tedy nabyl dojmu, že se nejedná o znásilnění. Ve vztahu k výroku o nároku poškozené na náhradu škody uvedl, že má pouze likvidační, a nikoliv reparační charakter. S ohledem na jím uplatněnou argumentaci navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedla, že námitky uplatněné obviněným představují převážně opakování argumentace, kterou již uplatnil v řízení před soudem prvního stupně a následně i v rámci svého odvolání, přičemž soudy obou stupňů se s těmito námitkami dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích. K argumentaci obviněného dále uvedla, že ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že obviněný nejprve poškozené pohlavní styk nabídl skrze obnažování provázané slovním komentářem, přičemž z reakce poškozené na tuto nabídku vyplynulo, že neměla žádný zájem se do obdobných aktivit s obviněným zapojit, naopak vyhrožovala přivoláním policie a následně odešla pryč od obviněného. Vícero svědků následně potvrdilo, že obviněný poškozenou dále následoval. Svědkyně N. pak vypověděla, že poté co poškozenou obviněný dostihl, odtáhl ji do lesa, kde byla poškozená následně nalezena polonahá. Státní zástupkyně má tak za to, že by bylo podivné, kdyby poškozená během krátké doby změnila názor natolik, aby sama pohlavní styk iniciovala, jak obviněný poukazuje. Podle státní zástupkyně bylo také odtažení bezvládné poškozené z důvodu silné opilosti prokázáno ze strany vícero svědků, a nikoliv pouze svědkyní N., jejíž věrohodnost ovšem nebyla ničím zpochybněna. K bezbrannosti poškozené uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že obviněný odtáhl silně opilou poškozenou ve stavu bezbrannosti do lesa, kde na ní vykonal soulož, o které se poškozená dozvěděla až zpětně. Právě skutečnost, že si poškozená nic nepamatovala, podporuje závěr o tom, že byla ve stavu bezbrannosti vůči obviněnému. Již před odtažením do lesa dala jasně najevo obviněnému, že nechce, aby došlo k pohlavnímu styku, přičemž se bránila toliko slovně, a není tak důvodné pochybovat o tom, že nebyla schopna se bránit fyzicky ani po odtažení do lesa. Dále uvedla, že námitky obviněného stran náhrady škody lze uplatnit pouze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil, přesto má za to, že částka přiznaná poškozené odpovídá způsobené újmě a povaze provinění. V případě poškozené se jedná o zvlášť zranitelnou oběť, čin byl spáchán úmyslně, poškozená potvrdila, že cítí morální újmu a měla po činu modřiny a odřeniny, přičemž skutečnost, že se jedná o mladistvého obviněného by neměla vést soudy k úvaze o ponížení přiznané částky či o odkaz na řízení ve věcech občanskoprávních. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhla, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) t