8 Tdo 1157/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1157/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:6. 10. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1157/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1157.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1157/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2010 o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 4 To 71/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 14/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :Obviněný P. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 63 T 14/2008, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. za použití § 143 tr. zák., pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. za tyto trestné činy a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 1 T 189/2008, a jenž nabyl právní moci dne 26. 2. 2009, k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 2. 2009, sp zn. 1 T 189/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené České spořitelně, a. s., se sídlem P., O., částku 497.801,70 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. F. a o zproštění obžaloby spoluobviněného R. S. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se dovolatel označených trestných činů dopustil tím, že v době před 22. listopadem 2004 kontaktoval obviněného J. F. a požádal jej o založení bankovního účtu, a to za účelem nelegálních převodů finančních prostředků z cizích účtů na tento účet za použití padělaných platebních příkazů k úhradě, obviněný J.F. si na základě jeho pokynů založil dne 22. listopadu 2004 běžný účet na oblastní pobočce České Spořitelny, a. s., v H. K., s vědomím, že na takto účelově založený účet budou převedeny podvodně získané finanční prostředky, předal číslo tohoto účtu obviněnému P. M., který poté dne 1. prosince 2004 vhodil do sběrného boxu České spořitelny, a. s., na pobočce v P., V., celkem sedm příkazů k úhradě opatřených padělanými podpisovými vzory osob oprávněných s účty disponovat s tím, že podle textu příkazů měly být finanční prostředky poukázány na účet založený obviněným J. F. a tímto způsobem fakticky došlo k převodu 1) částky 900.000,- Kč z účtu majitele Sdružení výtvarníků Karlova mostu, a. s., se sídlem P., S., 2) částky 610.000,- Kč z účtu majitele JUDr. D. S., bytem P., K., 3) částky 400.000,- Kč z účtu majitele Literární akademie, s. r. o., se sídlem P., M., 4) částky 1.650.000,- Kč z účtu majitele MOORE STEPHENS, s. r. o., se sídlem P., N., to vše na účet založený obviněným J. F., čímž byla způsobena škoda České spořitelně, a. s., ve výši 3.560.000,- Kč, a dále na týž účet se pokusil obviněný P. M.stejným způsobem převést finanční prostředky, a to 5) částku 300.000,- Kč z účtu majitele T.V. P., bytem V., okr. P., přičemž tento převod nebyl realizován z důvodu předchozí blokace účtu, 6) částku 3.250.000,- Kč z účtu majitele JUDr. E. M., bytem P., N., přičemž převod nebyl realizován z důvodu odlišnosti podpisu na příkazu k úhradě a na podpisovém vzoru, 7) z účtu majitele G. O., bytem B., I., ve výši 250.000,- Kč, přičemž převod nebyl realizován z důvodu neuvedení měny na příkazu k úhradě, čímž mohla být způsobena škoda České spořitelně, a. s., ve výši celkem 3.800.000,- Kč, následně dne 1. prosince 2004 obviněný J. F. na pokyn obviněného P. M. provedl na pobočce České spořitelny, a. s., v H. K., rezervaci výběru finančních prostředků ve výši 7.000.000,- Kč v hotovosti na den 3. prosince 2004 a opět na pokyn obviněného P. M. dne 2. prosince 2004 provedl na této pobočce výběr v hotovosti 3.500.000,- Kč, tuto částku předal i s pokladním dokladem obviněnému P. M., za což obdržel odměnu 100.000,- Kč, a dále obviněný J. F. dne 3. prosince 2004 na pobočce České spořitelny, a. s., v H. K. v obchodním domě F. provedl výběr částky 50.000,- Kč a téhož dne na pobočce České spořitelny, a. s., v J. výběr částky 9.500,- Kč, které si obě ponechal pro vlastní potřebu. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. M. a J. F. odvoláními, která zaměřili proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 4 To 71/2009, byla obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. M. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Měl za to, že jeho jednání nemohlo po formální stránce naplnit zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz a ani trestného činu podvodu, stejně jako není dáno jeho zavinění v požadované formě úmyslu. Byl totiž uznán vinným jen na základě výpovědi spoluobviněného J. F., který se obviněním dovolatele snažil bagatelizovat svou úlohu na trestné činnosti, případně od trestního stíhání uchránit třetí osoby. Za pochybení soudů obou stupňů považoval skutečnost, že na základě provedených důkazů přičítají obžalobou tvrzené jednání bez dalšího právě jemu. Znovu zopakoval, že usvědčující výpověď spoluobviněného je účelová a její účelovost je z již uváděných důvodů zřejmá. Poukazoval na výpověď spoluobviněného J. F. v části, v níž připustil, že v den výběru finančních prostředků byl v osobním kontaktu s D. P., se kterým se v minulosti dopouštěl trestné činnosti a kterému bylo z odcizených prostředků pořízen automobil. Tvrdil, že byl-li obviněný J. F. ohledně trestné činnosti někým instruován, byl touto osobou D. P. nebo odděleně stíhaný S. O., nikoliv dovolatel. Nesprávně byl jako důkaz svědčící v jeho neprospěch použit záznam kamerového systému, ačkoliv ze závěru znalce z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická antropologická expertiza, vyplynulo, že osoba v bílé čepici mohla, ale také nemusela být totožná s obviněným. Soud prvního stupně však možnost, že osoba na záznamu není obviněný, nepřipustil a zaznamenanou osobu za něj a v jeho neprospěch považoval. Namítl též, že i kdyby osobou na záznamu kamerového systému byl skutečně on, nelze učinit jednoznačný závěr o naplnění subjektivní stránky skutkových podstat žalovaných trestných činů, neboť z pouhé přítomnosti v pobočce banky nelze dovodit, že to byl právě on, kdo do sběrného boxu České spořitelny vhodil předmětné padělané příkazy k úhradě. Závěrem vytkl, že při hodnocení důkazů soud nepostupoval podle zásady in dubio pro reo. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a aby Městskému soudu v Praze věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel v rámci své argumentace sice zpochybnil právní posouzení daného skutkového děje, nicméně tento svůj závěr primárně opíral o tvrzení, že se nedopustil takového jednání, které je mu kladeno za vinu (a že v kontaktu se spoluobviněným byla jiná osoba), popřípadě o tvrzení napadající správnost hodnocení důkazů. Popsané námitky se podle něho zcela míjejí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, a to zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu d