8 Tdo 1162/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1162/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2009 Spisová značka:8 Tdo 1162/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1162.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1162/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2009 o dovolání obviněného mladistvého M. S . , proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 4 Tmo 76/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 2/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého M. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Blansku, soudu pro mládež, ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 3 Tm 2/2009, byl obviněný mladistvý M. S.(dále jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „1) dne 24. 4. 2008 v dosud přesněji nezjištěné době v dopoledních hodinách řídil v B., po místní komunikaci v T., motorovou čtyřkolku tov. zn. Yamaha Grizzly, majitele – obchodní společnosti S. S., s. r. o., ačkoli nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění, 2) dne 25. 10. 2008 kolem 22.35 hodin řídil v B., na ulici D., motocykl tov. zn. MJ 50 Dandy s nejvyšší povolenou rychlostí 65 km/h, majitele K. S., přestože je držitelem pouze řidičského oprávnění skupiny AM, které ho opravňuje k řízení mopedů a malých motocyklů s maximální konstrukční rychlostí 45 km/h, tedy řídil uvedený motocykl, ačkoliv není držitelem příslušné podskupiny řidičského oprávnění, přičemž byl u točny MHD na ulici D. v B. kontrolován hlídkou Policie České republiky“. Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jako provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a podle § 12 písm. b) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), upustil od uložení trestního opatření. Současně podle § 15 odst. 2 písm. e) zák. č. 218/2003 Sb. mladistvému vyslovil jako výchovné opatření napomenutí s výstrahou a zároveň mu důrazně vytkl protiprávnost provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., jehož se dopustil, a dále jej upozornil na to, že pokud by v budoucnu páchal další trestnou činnost, byla by proti němu uplatněna výchovná ochranná a zejména trestní opatření podle zák. č. 218/2003 Sb. Proti tomuto rozsudku podal mladistvý odvolání, o němž Krajský soud v Brně, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 4 Tmo 76/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že soudy obou stupňů se při hodnocení provedených důkazů důsledně nevypořádaly se všemi skutečnostmi, které z nich vyplývají, zejména nesprávně posoudily přípustnost důkazu, který jako jediný byl přímým důkazem a měl prokázat jeho vinu. Dovolatel považoval za nutné uvést, že prokázání zavinění skutku, který byl předmětem v řízení o odvolání, stojí jednoznačně na výpovědi svědka I. K. a jím vytvořeném videozáznamu, z něhož byly pořízeny fotografie sloužící k důkazu. Soud prý v odůvodnění tohoto výroku o vině opomenul, že svědek ve své výpovědi v hlavním líčení uvedl, že jím pořizovaný videozáznam, z něhož bylo vycházeno, pořídil s úmyslem použít jej pro policii. S touto skutečností se pak soud ani nevypořádal. Tato skutečnost totiž mimořádně zdůrazňuje to, že svědek I. K. pořídil videozáznam v rozporu se zákonem. Bez ohledu na další ve věci provedené důkazy směřující k prokázání tohoto skutku je nutno podle mladistvého zkoumat, zda je takový důkaz přípustný v trestním řízení a zda tedy lze na základě takového důkazu dospět k rozhodnutí o vině pachatele, zvláště pokud byl pořízen od počátku s úmyslem použít ho do trestního řízení jako důkaz. Pokud totiž svědek takový úmysl měl, byl-li (podle svého názoru) ohrožen trestným jednáním jiných osob, nic mu nebránilo, aby byl v součinnosti s policií pořízen takový důkaz v souladu se zákonem. A to bez ohledu na to, zda chtěl natáčet poškozování pozemku či jízdu mladistvého nebo jiné osoby na čtyřkolce. Podle názoru mladistvého se jedná o důkaz nepoužitelný v trestním řízení, a to proto, že je zřejmé, že se jedná o obrazový záznam pořízený fyzickou osobou soukromě. Ustanovení § 12 odst. l obč. zák. chrání soukromí fyzických osob, kdy jakékoli pořizování zvukových či obrazových záznamů podmiňuje svolením toho, kdo je takto zaznamenáván. Bez takového svolení lze pořídit zvukový či obrazový záznam pouze k úředním účelům na základě zákona (§ 12 odst. 2 obč. zák.) s tím, že je bez svolení lze pořídit i pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství, avšak ani v takovém případě je nelze použít v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby, jejíž záznam je pořizován. Použití záznamu k úředním účelům na základě zákona přitom znamená, že již podnětem pro jeho pořizování je úřední zájem, což je právě posuzovaný případ, a toto pořízení je učiněno v souladu se zákonnými ustanoveními příslušného právního předpisu, tedy např. trestního řádu, což v tomto případě splněno nebylo. Pokud takto stanoveným postupem pořízen nebyl, je nutno vždy souhlasu zaznamenávané osoby. Pokud takový souhlas k pořízení záznamu dán není, nelze tento využít jako důkaz ani v trestním, ani v občanskoprávním řízení, leda by se jednalo o důkaz k prokázání protiprávního jednání toho, kdo jej pořídil. Poukázal pak na to, že souhlas v tomto případě dán nebyl, a proto se jedná o důkaz pořízený v rozporu se zákonem, neboť jeho pořízením došlo k porušení ustanovení § 12 odst. 1 obč. zák. a současně ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práva svobod č. 209/1990 Sb., zakotvujícího právo na soukromí, a jejích čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2, dotýkajících se práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Dovolatel dále uvedl, že záznamy získané soukromými osobami lze použít k důkazu v trestním, ale i občanskoprávním řízení pouze za podmínky, že nedošlo k porušení práva na ochranu osobnosti, tedy práva upraveného v § 11 a násl. obč. zák., které vycházejí mj. z ústavně garantovaného práva čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Uznáním takového důkazu, v tomto případě obrazového záznamu, tedy dochází k porušení zákona v neprospěch mladistvého. Za nutné považoval mladistvý rovněž ještě uvést, že význam má i skutečnost, na jakém místě je pořizován obrazový záznam. Odvolací soud totiž zcela mylně vyhodnotil výpověď svědka I. K., pokud tento svědek uvedl, že přikročil k pořízení záznamu, když pozoroval jednání mladistvého a dalších osob, které se pohybovaly po jeho pozemcích, kde kopaly díry, přijížděly na motorkách a jezdily tam na čtyřkolkách. Z této výpovědi vůbec nevyplývá, že obrazový záznam byl pořízen v době, kdy se měl dovolatel podle tvrzení soudu pohybovat právě na pozemcích svědka I. K. Naopak osoba, jejíž obrazový záznam byl pořízen, se v době záznamu pohybovala na pozemcích ve vlastnictví otce mladistvého. Ke zjištění a prokázání této skutečnosti nebyly žádným ze soudů provedeny patřičné důkazy, např. výpisem z listu vlastnictví a katastrální mapy a následným šetřením na místě samém, aby bylo možno prokázat, kde vlastně byl záznam proveden. Z hlediska možné použitelnosti důkazu je totiž nutné vyhodnotit nikoli kde stála osoba, která záznam pořizovala, kde snad někdy viděla pohybovat se osoby, které jsou na záznamu, ale kde v době pořízení záznamu, který má sloužit jako důkaz, zaznamenávaná osoba ve skutečnosti je. Tato skutečnost pak umocňuje protiprávnost a tím i nepoužitelnost takového důkazu v trestním i jiném řízení. Zájem společnosti na postihu pachatele trestného činu či provinění v tomto případě vzhledem k místu, kde k jeho spáchání mělo dojít, za předpokladu jednoznačného prokázání zavinění mladistvého a charakteru skutku nepřevyšuje zájem na ochraně osobnostních práv, zejména pokud se jedná o osobu mladistou. Dovolatel dále namítl, že soudu prvního stupně i soudu druhého stupně byla předložena „usnesení OSZ a KSZ v jiných trestních věcech. Ze závěrů SZ obou stupňů vyplývá“, že mezi rodinami S. a K. existují dlouhodobé spory majetkového charakteru a tyto vyúsťují až do snah kriminalizovat jednání osob jedné či druhé strany. Z tohoto hlediska pak je nutno i pohlížet nejen na výpovědi slyšených svědků, ale i na obrazový záznam výše uvedený. Lze mít důvodné podezření, že i kdyby byl k důkazu použ