8 Tdo 1183/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1183/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 1. 2023 Spisová značka:8 Tdo 1183/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1183.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Ohrožení pod vlivem návykové látky Spravedlivý proces Dotčené předpisy:§ 274 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1183/2022-233 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného V. Č., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 8. 2022, č. j. 9 To 230/2022-186, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 53/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 8. 2022, č. j. 9 To 230/2022-186, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného V. Č. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), které podal proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 4. 2022, č. j. 2 T 53/2021-157, jímž byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, jinou činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a způsobil uvedeným činem dopravní nehodu) a odsouzen podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 200 Kč (celkem 30 000 Kč). Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku soud stanovil, že peněžitý trest může být zaplacen v 6 splátkách po 5 000 Kč, když první splátka musí být zaplacena do 15ti dnů poté, co bude obviněný vyzván podle § 341 tr. ř. k zaplacení peněžitého trestu. Ostatní splátky musí být zaplaceny vždy do každého 20. dne v měsíci způsobem sděleným obviněnému v uvedené výzvě počínaje prvním měsícem následujícím po doručení uvedené výzvy obviněnému. Výhoda splátek odpadá, nezaplatí-li obviněný jakoukoli dílčí splátku včas. Obviněnému byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců. O nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 2. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 8. 2022, č. j. 9 To 230/2022-186, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Obviněný v tomto mimořádném opravném prostředku primárně namítá, že „nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, skutek není trestným činem. Jednání tak jak je popsáno v obžalobě se nestalo. Obžalovaný neřídil pod vlivem alkoholu a nic takového nebylo v žádném případě prokázáno.“ (viz bod V. dovolání). V další části svého dovolání poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, neboť nebyl po dopravní nehodě bezprostředně zastaven policií a kontrolován na hladinu alkoholu v jeho krvi a „dechová zkouška byla provedena až dvě hodiny po způsobené dopravní nehodě, kdy on nebyl ani nalezen za volantem, či ve vozidle“ (viz též níže bod 12.), přičemž celou dobu se hájil tím, že alkohol požil až ve chvíli, „kdy již věděl, že již nebude muset řídit“. Následně poukazuje na pasáže z odůvodnění rozhodnutí a rozvíjí své závěry, kdo by měl prokazovat vinu pachatele trestného činu, mj. konstatuje, že poslední větou § 2 odst. 5 tr. ř. je ve vnitrostátním trestním řízení zakotveno „typické inkviziční řízení, na místo řízení kontradiktorního“. Vyjadřuje své přesvědčení, že znalci byly položeny kapciózní otázky, které trestní řád nepřipouští. Dále rozvádí své úvahy o použitelnosti důkazů, odkazuje na zahraniční úpravy, případně rozhodnutí Ústavního soudu. Závěr vylovený soudem o účelovém návrhu obhajoby označuje za „útok na samotnou podstatu obhajoby“ a „zjevný gramatický blábol“. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, ale také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech a soudu prvního stupně byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby „dovolání byl přiznán odkladný účinek“. 3. Státní zástupce činný u Nejvyšší státního zastupitelství k dovolání uvedl, že v něm obviněný uplatňuje obsahově shodné námitky, které přednášel také před soudy nižších stupňů, přičemž zmíněné soudy se s nimi beze zbytku a správně vypořádaly a vzhledem k tomu, že na veškeré jeho námitky bylo adekvátně reagováno, státní zástupce se s nosnými body rozhodnutí obou soudů ztotožnil. Pokud jde o argumentaci dovolatele, že před jízdou alkohol nepil a stalo se tak až posléze na čerpací stanici, pak podle státního zástupce se taková argumentace míjí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky, jimiž obviněný brojí proti skutkovým zjištěním lze sice podle mínění státního zástupce pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, avšak shledává je zjevně neopodstatněnými. Pokud pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pak nebyla dovolatelem specifikována jeho alternativa (státní zástupce dovozuje, že mělo jít o druhou variantu) a k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který pouze v úvodní pasáži dovolatel zmínil, avšak blíže neodůvodnil, nepovažoval státní zástupce za potřebné, a to s ohledem na uvedený nedostatek, se blíže vyjadřovat. S ohledem na skutečnosti uvedené podrobně ve svém vyjádření navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. II. Přípustnost dovolání 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř 5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 6. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem [§ 265d odst. 2 tr. ř.]. III. Důvodnost dovolání 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném roz