8 Tdo 1198/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1198/2023-10708 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovoláních obviněných 1) Volodymyra Molnara, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, 2) Ing. Tomáše Kaftana, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, 3) JUDr. Ing. Oldřicha Jiruše, 4) Petra Jaroše a 5) Ivana Romana, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 4 To 3/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 9/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Volodymyra Molnara, Ing. Tomáše Kaftana, JUDr. Ing. Oldřicha Jiruše, Petra Jaroše a Ivana Romana odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 10 T 9/2020, byli výrokem A obvinění Volodymyr Molnar, Miroslava Hisemová (rozená Mysko), Marian Harvan, Ing. Tomáš Kaftan a Rudolf Harvan uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obvinění JUDr. Ing. Oldřich Jiruš, Ivan Roman, A. T., J. J. a František Škop byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obvinění Petr Jaroš, D. T. a J. J. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný Volodymyr Molnar podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300 000 Kč, vyměřený jako 300 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč; dále podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžní hotovosti ve výši 2 340 EUR, zajištěné při domovní prohlídce dne 14. 5. 2019 na adrese XY, XY, složené na bankovní účet Městského státního zastupitelství v Praze vedený u České národní banky pod č. 34534-2725021/0710, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu trvání 8 let. Obviněný Ing. Tomáš Kaftan byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč, vyměřenému jako 250 denních sazeb po 2 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu trvání 5 let. Obviněný JUDr. Ing. Oldřich Jiruš byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let; podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 400 000 Kč, vyměřenému jako 200 denních sazeb po 2 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu trvání 4 let. Obviněný Petr Jaroš byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let; podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, vyměřenému jako 100 denních sazeb po 1 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodní korporaci na dobu trvání 3 let. Obviněný Ivan Roman byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 000 Kč, vyměřenému jako 200 denních sazeb po 1 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodní společnosti na dobu trvání 4 let. Dále bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o trestech dalších shora jmenovaných obviněných. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, 111 21 Praha 1, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Výrokem B I. byla schválena dohoda o vině a trestu uzavřená mezi státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze a obviněnou D. B. (rozenou H.). Výrokem B II. pak bylo rozhodnuto o vině, trestu a uplatněném nároku poškozené České republiky na náhradu škody ohledně této obviněné. 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 10 T 9/2020, podali odvolání obvinění Volodymyr Molnar, Miroslava Hisemová, Marian Harvan, Ing. Tomáš Kaftan, JUDr. Ing. Oldřich Jiruš, Petr Jaroš, Ivan Roman, D. T., A. T., František Škop a Rudolf Harvan. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 4 To 3/2023, byl výrokem I. z podnětu odvolání obviněné Miroslavy Hisemové podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ohledně této obviněné v celém rozsahu. Následně bylo výrokem II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto tak, že obviněná Miroslava Hisemová byla uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byla podle § 240 odst. 3 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 8 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem III. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných Volodymyra Molnara, Ing. Tomáše Kaftana, JUDr. Ing. Oldřicha Jiruše, Petra Jaroše, Ivana Romana, D. T., A. T. a Františka Škopa. Pro úplnost je potřeba doplnit, že o odvoláních obviněných Mariana Harvana a Rudolfa Harvana bylo rozhodnuto odděleně – usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 4 To 22/2023. 5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili shora označených trestných činů zkráceně tím, že společně s obviněnou D. B. a pravomocně odsouzenými (v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 6/2021) P. H., Ivanem Novákem, Ivanem Myhaylykem., Z. B., P. Z., M. Š., Oldřichem Pilíkem a M. N. ve zdaňovacím období leden 2016 až prosinec 2018, po předchozí vzájemné dohodě, ve vzájemné součinnosti v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) vytvořili na základě simulovaných obchodních vztahů dodavatelsko-odběratelské řetězce společností, do kterých byly účelově začleňovány různé ekonomicky nečinné společnosti, na které fiktivními odečty u DPH z nikdy neuskutečněných zdanitelných plnění (fiktivních plnění) povinný daňový subjekt přenášel daňovou povinnost až na „ztracené“ společnosti s cílem před správcem daně vytvořit dojem, že tato společnost je povinná DPH odvést do státního rozpočtu, přičemž věděli, že tato společnost předmětnou DPH do státního rozpočtu nikdy neodvede, ve výroku rozsudku konkretizované údajně dodavatelské společnosti byly opatřeny účelově, sídlily na administrativních adresách, byly ekonomicky nečinné a jejich jednatelé byli takzvaní bílí koně, označovaní také jako „missing trader“ nebo „ztracené“ společnosti (dále jen „ztracená“ společnost), za které bez vědomí statutárních orgánů jednal obviněný Volodymyr Molnar, který za tyto uvedené společnosti vstupoval do simulovaných obchodních vztahů s různými odběratelskými společnostmi, pro které za úplatu (dle jejich požadavků) poskytoval daňové doklady na nikdy neuskutečněná zdanitelná (fiktivní) plnění v rozsahu níže uvedeném, které před správcem daně měly navozovat zdání, že odběratelé jsou ve svých daňových přiznáních k DPH ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též jen zákon o DPH“), oprávněni k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdaniteln