8 Tdo 1234/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1234/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 11. 2004 Spisová značka:8 Tdo 1234/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1234.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1234/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2004 o dovolání podaném obviněným mladistvým A. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 67 Tmo 5/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, soudu pro mládež, pod sp. zn. 70 Tm 7/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého A. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný mladistvý A. J. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, soudu pro mládež, ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 70 Tm 7/2004, uznán vinným, že společně s obviněnými mladistvými J. M. a M. N. v přesně nezjištěné době kolem 19.00 hodiny dne 23. 7. 2003 v P.– V., u stanice metra, po předchozí slovní rozepři fyzicky napadli poškozeného J. K. tak, že nejdříve jej ml. A. J. uhodil pěstí do obličeje, poté k němu přistoupili ml. J. M. a ml. M. N., kteří uhodili poškozeného do obličeje, minimálně jednou jej kopli do těla do oblasti pasu, poškozený ve strachu z dalších útoků utekl směrem ke stanici metra, kam ho pronásledoval ml. M. N., přičemž na schodech do vestibulu došlo k další fyzické potyčce mezi ml. M. N. a poškozeným J. K. spočívající v tom, že obv. ml. N. nastavil poškozenému nohu, v důsledku čehož poškozený upadl ze schodiště do podchodu metra, kde zůstal ležet, přičemž utrpěl zlomeninu člunkové kosti levého zápěstí a zlomeninu horního konce levé vřetenní kosti, poranění bylo léčeno sádrovou fixací a má charakter vážné poruchy zdraví spojené s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu 8 až 12 týdnů pro výrazné omezení funkce levé horní končetiny. Takto zjištěné jednání obviněného mladistvého A. J. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a uložil mu za to podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 24 a § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. trestní opatření obecně prospěšných prací ve výměře šedesát hodin. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. K. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeným rozsudkem byli současně uznáni vinnými i obvinění mladiství J. M. a M. N. a bylo jim uloženo trestní opatření (v případě obviněného mladistvého J. M.), resp. upuštěno od jeho uložení při současném uložení výchovných opatření (v případě obviněného mladistvého M. N.). Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný mladistvý A. J. odvolání, které projednal Městský soud v Praze, soud pro mládež, ve veřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2004, sp. zn. 67 Tmo 5/2004. Rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o uloženém trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o provinění výtržnictvím podle § 202 odst. 1 tr. zák. upustil podle § 12 písm. b) zákona č. 218/2003 Sb. od uložení trestního opatření tomuto obviněnému a podle § 15 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. mu uložil výchovné opatření napomenutí s výstrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému mladistvému A. J. dne 30. 7. 2004, jeho obhájkyni JUDr. J. K. dne 28. 7. 2004 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 rovněž dne 28. 7. 2004. Dne 17. 9. 2004 učinil obviněný mladistvý A. J. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a rozsudku Městského soudu v Praze a které bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 9. V obecné rovině uvedl, že svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že se nedopustil žádného trestného jednání. V dalším textu rozvedl argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Popřel, že poškozeného J. K. uhodil, tvrdil, že jej nikdy nenapadl ani slovně, ani fyzicky a byl to naopak poškozený, který incident vyvolal tím, že do něj strčil. Namítl, že svědci mladiství J. K., R. P. a D. R., jež jsou přátelé poškozeného, nevypovídali pravdivě, s poškozeným se na výpovědích předem domlouvali a tyto vykazují rozpory jak pokud jde o dobu, kdy k předmětnému incidentu mělo dojít, tak co se týče samotného jeho průběhu; v této souvislosti uvedl, že z výpovědí jmenovaných svědků nevyplývá, že by někdo z nich viděl, že by poškozeného napadl a dal mu jako první facku do obličeje, a poukázal rovněž na to, že u hlavního líčení nebyla slyšena svědkyně mladistvá P. M., jejíž výpověď by zpochybnila pravdivost výpovědi poškozeného. Soudům obou stupňů dovolatel vytkl, že uvedené svědecké výpovědi, stejně jako výpovědi spoluobviněných řádně nevyhodnotily, neodstranily rozpory v nich a rozhodnutí opřely výlučně o výpověď poškozeného, ačkoliv všechny ostatní důkazy ji přímo vyvracejí. Nesouhlasil rovněž s tím, jak soudy hodnotily listinné důkazy, zejména znalecký posudek MUDr. Ť. a lékařskou zprávu o ošetření poškozeného dne 23. 7. 2003, a zdůraznil, že v nich není ani zmínka o tom, že by poškozený měl kdekoli na těle modřiny, zhmožděniny, rány či podlitiny. Dále obviněný mladistvý brojil proti hodnocení osoby poškozeného s tím, že soudy nepřihlédly k tomu, že tento je problematickou osobou, byl stíhán pro křivé obvinění, stýká se s podivnou partou, užívá drogy, kouří, byl viděn i opilý a jemu a spoluobviněným vyhrožoval velmi sprostým, dá se říci závažným, způsobem; měl za to, že poškozený si napadení vymyslel jen proto, aby od něj (pocházejícího ze slušně situované rodiny) získal finanční náhradu za ublížení na zdraví, neboť potřebuje prakticky denně peníze na nákup drog či alkoholu, jak se i sám před ním vyjádřil. Obviněný mladistvý se proto domníval, že provedené důkazy nevedly k bezpečnému prokázání jeho viny a skutková zjištění nejsou správná, zopakoval, že daného trestného činu se nedopustil, a namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotném právním posouzení celého případu“. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí. Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného mladistvého zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 23. 9. 2004). Současně zaslal přípis obviněnému mladistvému a jeho obhájkyni s upozorněním, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněný mladistvý jej obdržel dne 7. 10. 2004 a jeho obhájkyně dne 23. 9. 2004). Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí takové vyjádření neměl k dispozici. Obviněný mladistvý prostřednictvím své obhájkyně přípisem ze dne 23. 9. 2004 sdělil, že si přeje, aby jeho dovolání bylo projednáno ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud pro mládež a soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. per analogiam. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., neboť podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušn