8 Tdo 1264/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1264/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:31. 10. 2006 Spisová značka:8 Tdo 1264/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1264.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 434/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1264/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2006 o dovolání obviněného D. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 12 To 232/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 99/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný D. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 2 T 99/2005, uznán vinným, že „1. v době od 1. 10. 2001 do 31. 3. 2002 v B. n. J., v N. ani jinde ničím nepřispěl na výživu svého syna M. L., ač dle rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 5 C 378/93 – 14 ze dne 17. 2. 1994, pravomocného dne 26. 2. 1994, byl povinen platit výživné v částce 600,- Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky V. L., za uvedené období proto dluží částku ve výši 3.600,- Kč, 2. v době od 1. 12. 2002 do 26. 10. 2004, vyjma měsíců leden a únor 2003, kdy zaplatil 1.200,- Kč, v B. n. J., v N. ani jinde ničím nepřispěl na výživu svého syna M. L., ač dle rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 5 C 378/93 – 14 ze dne 17. 2. 1994, pravomocného dne 26. 2. 1994, byl povinen platit výživné v částce 600,- Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem a dle rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. P 196/99 – 204 ze dne 30. 1. 2003, pravomocného dne 28. 3. 2003, byl povinen s účinností od 9. 10. 2002 platit výživné ve výši 900,- Kč a s účinností od 6. 2. 2003 byl povinen platit výživné ve výši 700,- Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky V. L., proto za uvedené období dluží na výživném částku ve výši nejméně 14.600,- Kč“. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako dva trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a podle téhož ustanovení mu za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dva a půl roku. Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 12 To 232/2006, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. R. D. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům obou stupňů pochybení v právním posouzení skutku a vyjádřil názor, že s ohledem na nedostatečné důkazy ve věci měl být obžaloby zproštěn. Poukázal na důkazy založené ve spise a na odůvodnění odvolání ze dne 9. 5. 2006 a zopakoval, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech výživné řádně hradit; byl totiž jednak bez zaměstnání, jež si nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav zajistit, a jednak neměl v předmětné době ještě vyřízenu žádost o přiznání invalidního důchodu. Uvedl také, že je znovu ženatý a má další vyživovací povinnosti k dětem, je v evidenci úřadu práce a ve svízelné bytové situaci, přičemž dávky, které pobírá od státu, postačují jen na jeho skromnou obživu. Poukázal na rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým sice nebyl uznán invalidním, ale bylo konstatováno, že v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 14 %. V této souvislosti obviněný zmínil, že ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě se domáhal snížení výživného, avšak soud jeho návrh zamítl. Podle názoru obviněného z provedených důkazů vyplývá, že nedosahoval takových příjmů, které by mu umožnily vyživovací povinnosti v dané situaci dostát. Dovozoval též, že jeho jednání nebylo zahrnuto úmyslným zaviněním, čímž nebyla prokázána subjektivní stránka uvedeného trestného činu. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 12 To 232/2006, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 2 T 99/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) ve svém vyjádření k dovolání obviněného podle § 265h odst. 2 tr. ř. přisvědčil námitce obviněného, která se týká právní kvalifikace jeho jednání. Uvedl, že z rozhodných pasáží odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, zda byly v posuzovaném případě naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jimiž byl dovolatel uznán vinným. Podle názoru státního zástupce soudy nevěnovaly téměř žádnou pozornost zjišťování všech rozhodných skutečností, které vedly obviněného k neplnění vyživovací povinnosti, ač jsou takové poznatky důležité k zodpovězení otázky, zda a v jakém rozsahu je obviněný trestně odpovědný za neplnění své vyživovací povinnosti. Uvedl, že soud prvního stupně neučinil stran hodnocení obhajoby obviněného, jak ji uplatnil v trestním řízení, žádné vlastní závěry a toliko přebral závěry soudu opatrovnického, aniž vzal v potaz, že opatrovnický soud věc hodnotil z jiného úhlu pohledu, než jak má věc hodnotit soud trestní. Obdobného pochybení se podle něj dopustil i odvolací soud, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že obhajoba obviněného, že nemohl sehnat zaměstnání (a to s poukazem na nepříznivý zdravotní stav), je vyvrácena obsahem spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. P 169/99, v němž se tento soud těmito skutečnostmi obsáhle a podrobně zabýval z podnětu návrhu obviněného na snížení výživného na nezletilého syna M., přičemž návrhu na snížení výživného nevyhověl. Státní zástupce zaujal názor, že v trestním řízení musí být především důsledně prověřeny důvody, pro které se povinná osoba dostala do situace, která jí fakticky znemožňuje platit výživné či platit výživné ve stanovené výši, aniž by se tím sama vystavila nebezpečí nouze. Pokud v rozhodném období povinná osoba neplnila vyživovací povinnost z důvodu ukončení pracovního poměru, je třeba hodnotit důvody, pro který byl pracovní poměr ukončen. Pozornost je třeba věnovat též zjištění, zda ze strany povinné osoby nedošlo k vyvolání stavu insolvence záměrně, a dále, zda takový stav skutečně existuje, zda není pouze předstírán. Jako jediný příjem totiž může povinná osoba vykazovat pouze sociální dávky, přičemž další příjem může pobírat z nepřiznaného pracovního vztahu. Konečně je třeba prověřit, zda se povinná osoba bez důležitého důvodu nevzdala výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu. Teprve na základě skutkových zjištění ve shora naznačeném směru je podle státního zástupce možno učinit závěr, zda a v jakém rozsahu byla povinná osoba schopna plnit vyživovací povinnost a zda neplnění zákonné vyživovací povinnosti vůči oprávněné osobě v rozhodné době ve smyslu § 213 tr. zák. bylo zaviněným jednáním ve smyslu trestního zákona a v kladném případě, o jakou formu zavinění se jedná. Za tohoto stavu státní zástupce zhodnotil podané dovolání jako důvodné a navrhl, aby Nejvyšší soud z jeho podnětu v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 12 To 232/2006, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 2 T 99/2005, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a od