8 Tdo 1318/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1318/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:15. 12. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1318/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1318.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souhrnný trest Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1318/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 13 To 256/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 134/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 1 T 134/2009, byl obviněný J. L. v části I. uznán vinným v bodech 1) – 53) trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., v bodech 1) – 54) trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a v bodě 54) pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1 tr. zák., jichž se dílem dopustil společně se spoluobviněnými R. B., P. P., L. P., J. D. a J. S. Obviněný J. L. byl za tyto trestné činy, a dále za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 14 To 230/2009, odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných a o náhradě škody. V části II. 1) – 81) byl obviněný J. L. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249a tr. zák. Bylo rovněž rozhodnuto o zproštění spoluobviněného R. B. a o náhradě škody. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 13 To 256/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podaná obviněnými J. L. pouze proti výroku o trestu a R. B. proti celému rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný J. L. prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Ježka toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním podaným z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V jeho obsahu sice poukázal na to, že odvolání směřoval pouze proti výroku o trestu, který považoval za nepřiměřený. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřezkoumal výrok o vině i trestu v dostatečném rozsahu. Ve vztahu k výroku o vině zdůraznil, že se soud nezabýval splněním podmínky příčinné souvislosti vzniku škody a jednání obviněného u dílčích útoků pod body 44) a 51) výroku rozsudku soudu prvního stupně, a zda není v této souvislosti vadná aplikace hmotného práva podle § 420 a dalších obč. zák. Podle obviněného u těchto skutků nebylo prokázáno množství a ceny odcizených cigaret ani skutečnost, zda došlo k odcizení peněžní hotovosti ve výši 14.000,- Kč, neboť v obou případech nebyla výsledky inventury vzniklá škoda doložena, a předložené důkazy i výpovědi poškozených nepůsobí věrohodně. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 42 měsíců je podle něj ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a poměrům pachatele, a závěr odvolacího soudu, že neshledal pochybení ve výroku o trestu, je tak nesprávný. Činy, které spáchal, nezpůsobil tak vysokou škodu, jak je uvedeno ve výroku o vině. Dále odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 1 T 15/2010, jímž byl odsouzen za typově shodné trestné činy, které byly spáchány dříve, než byl vyhlášen napadený rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud měl obviněnému podle § 35 tr. zák. uložit souhrnný trest a zrušit výrok o trestu zmíněného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. V době odvolání vykonával obviněný nepodmíněný trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 2 T 105/2009, a dále musí vykonat přeměněný trest z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 3 T 295/2008, v délce 20 měsíců. Svoboda obviněného je tak omezena délkou nepodmíněných trestů v rozsahu 70 měsíců. Výše trestů je nepřiměřená zejména k poměrům obviněného, k nimž nebylo přihlédnuto. Obviněný brojil i proti tomu, že odvolací soud v dostatečném rozsahu nepřezkoumal předpoklady odpovědnosti za způsobenou škodu podle § 420 obč. zák., a povinnost obviněného poškozeným vzniklou škodu nahradit. V závěru dovolání obviněný J. L. navrhl, aby podle § 265k tr. ř. bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 13 To 256/2010, zrušeno a věc byla přikázána soudu druhého stupně k novému rozhodnutí. K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve konstatoval, že odvolání obviněného sice směřovalo v projednávaném případě pouze proti výroku o trestu, avšak byl dán důvod k postupu podle § 254 odst. 2 tr. ř., čímž nebyla limitována přezkumná povinnost odvolacího soudu výhradně na výrok o trestu, a odvolací soud přezkoumal i výrok o vině. Jestliže dovolatel tvrdil, že soudy učinily nesprávné skutkové závěry ohledně škody, kterou svým jednáním způsobil, jde o námitky, jež by mohly mít význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, a pokud by obviněný takový nesoulad fakticky namítl a odůvodnil, což se nestalo. Výrok o trestu lze napadnout dovoláním především z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však podle státního zástupce obviněný neuplatnil. I kdyby však výrokem o trestu byla porušena ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a § 31 odst. 1, 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v § 33 tr. zák., není to dovolacím důvodem, pokud byl uložen přípustný druh trestu. V závěru vyjádření státní zástupce konstatoval, že obviněný nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Se zřetelem na uvedené podmínky Nejvyšší soud shledal, že obviněný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, což koresponduje s povahou rozhodnutí uvedenou v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Vzhledem k tomu, že obviněný odvolání podal pouze proti výroku o trestu a o náhradě škody, bylo třeba posuzovat, zda odvolací soud mohl rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumat i ve vztahu k výroku o vině, neboť rozhodnutí soudu druhého stupně lze dovoláním napadnout pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 200