8 Tdo 148/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 148/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2022 Spisová značka:8 Tdo 148/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.148.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Podvod Pokračování v trestném činu Zákaz reformace in peius Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2005/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 148/2022-2069 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 o dovolání obviněné R. M., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. 5 To 166/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 22/2020, takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněné zamítá. Odůvodnění: 1. Obviněná R. M. (dále zpravidla jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 24 T 22/2020, uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, které bylo kvalifikováno podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, byla podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené. 2. Z podnětu odvolání obviněné Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2021, pod sp. zn. 5 To 166/2021, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) obviněnou odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedla, že byl porušen zákon v ustanovení § 259 odst. 3, 4 tr. ř. a zároveň byl porušen zákaz reformationis in peius. V této souvislosti uvedla, že odvolací soud upravil skutkovou větu ve výrokové části rozsudku v popisu skutku, aniž by sám znovu provedl podstatné důkazy, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. a § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. Ve vztahu k porušení zákazu reformationis in peius dále uvedla, že změnou v popisu skutku odvolacím soudem došlo ke zhoršení jejího postavení. V souvislosti s tím došlo podle dovolatelky rovněž k porušení práva na spravedlivý proces, jelikož doplněný popis skutku je v extrémním nesouladu s důkazy založenými v trestním spisu a učiněnými právními závěry. K porušením zákazu reformationis in peius došlo rovněž v souvislosti se stanovením povinnosti k náhradě škody, neboť prvním rozhodnutím v její trestní věci vyhlášené Obvodním soudem pro Prahu 7 byl zprošťující rozsudek, proti kterému podal odvolání pouze státní zástupce, který však odvolání podal pouze do výroku o zproštění, čemuž sice odvolací soud vyhověl, když zrušil napadený rozsudek, ale nezrušil již výrok o náhradě škody, načež soud prvního stupně následně rozhodl tak, že obviněné uložil povinnost nahradit škodu, čímž podle dovolatelky došlo rovněž k porušení již shora zmíněného zákazu reformationis in peius. Dále uvedla, že byla chybně posouzena otázka pokračování trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, čímž došlo i k nesprávnému stanovení výše škody a k chybné právní kvalifikaci skutku. V této souvislosti uvedla, že se odvolací soud dostatečně nezabýval naplněním všech zákonných znaků přečinu podvodu, včetně znaků pokračování v trestném činu, přičemž podle obviněné se podle konstantní judikatury nejednalo o jediný pokračující skutek. Rovněž uvedla, že výše škody byla stanovená znaleckým posudkem, což je v rozporu s ustanovením § 137 tr. zákoníku, při uvedení vyplacené hrubé mzdy. Argumentovala rovněž tím, že soudy obou stupňů zcela rezignovaly na potřebu interpretace pojmu „osamělý příslušník bezpečnostních sborů“, přičemž sama poukázala na několik možných variant jeho výkladu a uvedla, že je nepřijatelné, aby odvolací soud vykládal daný pojem pouze podle jazykového významu. Dále se nesouhlasně vyjádřila k hodnocení jednotlivých důkazů, přičemž také uvedla, že byla porušena zásada in dubio pro reo (viz str. 11 dovolání). Poukázala rovněž na to, že měla být aplikována subsidiarita trestní represe, jelikož její jednání nebylo dostatečně společensky škodlivé. Závěrem pak uvedla, že odvolací soud rozhodné skutkové zjištění založil na procesně nepoužitelném důkazu, a to přepisu záznamu s nezletilými dětmi. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a aby odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření k dovolání nesouhlasně vyjádřila k jednotlivým námitkám obviněné, přičemž uvedla, že obviněnou vytýkaná vada zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů s obsahem provedených důkazů, nemůže být bez dalšího spojována s namítaným zásahem do práva na spravedlivý proces. Dále uvedla, že nespatřuje zásah do práva na spravedlivý proces ani v návaznosti na námitku porušení zákazu reformationis in peius, ke které dále uvedla, že dovolatelka spatřuje porušení této zásady v časovém vymezení skutku, které mělo být podle obviněné delší, ačkoliv tomu tak není, jelikož došlo ke zkrácení časového rozmezí jejího jednání. V této souvislosti uvedla, že danou námitku nelze akceptovat ani ve vztahu k další části popisu skutku, jelikož se jednalo o pouhé upřesnění popisu již prokázaných skutečností. Státní zástupkyně dále uvedla, že porušení zákazu reformationis in peius nelze spatřovat ani ve výroku o náhradě škody, jelikož v souladu s rozsahem využité odvolací iniciativy státního zástupce byl soud druhého stupně oprávněn rozhodnout v neprospěch obviněné. Rovněž uvedla, že kritérium způsobilosti stát se předmětem dovolacího řízení nesplňuje ani námitka procesní nepoužitelnosti důkazu, resp. přepisu záznamu s nezletilými dětmi. Svůj nesouhlas vyjádřila k námitce týkající se chybné interpretace některých zákonných pojmů, přičemž mimo jiné uvedla, že za podstatnou okolnost při výkladu pojmů považovaly soudy faktický stav, podle nějž je dána objektivní možnost druhého rodiče pečovat o nezletilé dítě v době jeho nemoci, neboť právě absence takové reálné možnosti je důvodem nadstandartní placené péče. Nesouhlasně se taktéž vyjádřila k námitce nesprávného hmotněprávního posouzení, které obviněná spatřuje v posouzení jejího jednání jako pokračující trestné činnosti, ke které uvedla, že obviněnou zmiňované, nikterak výrazné časové prodlevy mezi jednotlivými útoky nejsou významné za situace, kdy všechny útoky byly vedeny jednotným záměrem a vyznačovaly se shodným způsobem provedení a nepochybnou souvislostí mezi nimi. Rovněž uvedla, že soudy nepochybily ani při stanovení výše způsobené škody, když vycházely ze závěrů znaleckého posudku s tím, že způsobená škoda představuje hrubou mzdu včetně uhrazeného pojistného. Nesouhlasně se také vyjádřila k námitce nedostatečné společenské škodlivosti, ke které uvedla, že obviněná nevyložila důvody, pro které by bylo v jejím případě na místě uplatnění její odpovědnosti podle jiného než trestněprávního předpisu, když při uplatnění dané námitky obviněná podle státní zástupkyně nepřihlížela k přisouzeným skutkovým okolnostem jejího případu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, přičemž současně vyslovila souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně