8 Tdo 1584/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1584/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2018 Spisová značka:8 Tdo 1584/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1584.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Uvedení v omyl Úvěrová smlouva Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 4. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.4.2018III.ÚS 1473/18prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto4.9.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1584/2017-34 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2018 o dovolání obviněného O. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 9 To 261/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 27/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 3 T 27/2017, byl obviněný O. P. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že 1) dne 14. 3. 2012 v Brně uzavřel se společností Damira Drinks, s. r. o., sídlem Palackého třída 200/77, Brno, (dále „společnost Damira Drinks“), zastoupenou M. M. a D. H., Smlouvu o poskytnutí úvěru č. 120314105 na částku 1.000.000 Kč, za účelem dostavby nemovitosti v M., včetně podpisu Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s popisem nemovitosti jeho manželky, určené k zajištění úvěru, a proto mu byla dne 14. 3. 2012 oproti podpisu předána v hotovosti částka 100.000 Kč, dne 16. 3. 2012 mu byla na účet vedený u Komerční banky, a. s., na manželku L. P. zaslána částka 900.000 Kč, avšak až po předložení notářsky ověřené Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15. 3. 2012 k nemovitostem; rozestavěnému rodinnému domu v M. u B. a ke dvěma pozemkům p. č. … a p. č. …, vše v k. ú. M. u B., vedené na manželku obviněného L. P., tuto smlouvu obviněný při uzavírání úvěru od zástupců poškozeného převzal a slíbil ověření podpisu manželky zajistit, přičemž tak činil s vědomím, že ve Smlouvě o zřízení zástavního práva je padělaný podpis jeho manželky jako majitelky nemovitosti, obviněný však k dohodnutému termínu 14. 7. 2012, ani dosud úvěr nesplatil, neboť uhradil řádně pouze část úroků z úvěru, úvěr ani nepoužil na jím tvrzený účel, ale spolu s manželkou ho spotřebovali, přičemž úvěrovou smlouvu podepsal v situaci, kdy neměl žádné oficiální příjmy a měl jako spoludlužník společně se svojí manželkou závazek u České spořitelny, a. s., hypoteční úvěr č. 343714179 na částku 7.500.000 Kč, který z důvodu nesplácení byl ke dni 30. 10. 2011 zesplatněn a aktuálně dlužná částka ke dni 15. 3. 2012 činila 7.209.826,13 Kč, na manželku L. P. měli dále sjednanou americkou hypotéku č. 3860059823 na částku 2.000.000 Kč, úvěr z důvodu nesplácení byl ke dni 1. 1. 2012 zesplatněn a aktuálně dlužná částka ke dni 15. 3. 2012 byla u této hypotéky ve výši 1.727.248,58 Kč, dále měla L. P. ke dni 15. 3. 2012 dluh u Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., ve výši 360.068,30 Kč, z úvěru č. 51-1003520233/8060 na částku 400.000 Kč; celkově tak nesplacené a již nehrazené dluhy manželů P. ke dni 15. 3. 2012 činily 9.297.143,01 Kč, a obviněný si tudíž byl již v době podpisu úvěrové smlouvy vědom, že sjednaný úvěr nebude mít z čeho uhradit, přičemž společnosti Damira Drinks svým podvodným jednáním způsobil přímou škodu ve výši nejméně 859.200 Kč, 2) dne 28. 6. 2012 v B. uzavřel s D. H., Smlouvu o poskytnutí úvěru č. 12062702 na částku 600.000 Kč za účelem doplacení leasingu na osobní automobil, včetně podpisu Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, s popisem nemovitosti jeho manželky, určené k zajištění úvěru, kdy dne 28. 6. 2012 mu byla oproti podpisu předána v hotovosti částka 300.000 Kč, dne 11. 7. 2012 mu byla na účet č. … vedený u Komerční banky, a. s., na manželku L. P. zaslána částka 300.000 Kč, a to ihned poté, co obviněný přinesl [stejně jako v bodě 1)] Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem; na rozestavěný rodinný dům v M. u B. a na dva pozemky, p. č. … a p. č. …, vše v k. ú. M. u B., ze dne 28. 6. 2012, kdy nemovitosti jsou vedené na manželku obviněného L. P., a to opět s vědomím, že zástavní smlouva obsahuje padělaný podpis L. P., k dohodnutému termínu 30. 10. 2012 ani dosud obviněný úvěr nesplatil, do uvedeného data uhradil řádně pouze část úroků z úvěru, který nevyužil na jím deklarovaný účel, ale s manželkou spotřebovali, následně se poškozeným vyhýbal a odbýval různými výmluvami jejich urgence na splácení úvěrů, přičemž úvěrovou smlouvu podepsal v situaci, kdy neměl žádné oficiální příjmy ze stejných důvodů a dluhů, jak jsou popsány v bodě 1). 2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Současně podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 9 To 261/2017, odvolání obviněného a poškozeného D. H. podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž konstatoval, že se nemůže ztotožnit s přezkoumávanými rozhodnutími, protože závěr o jeho vině spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť činem mu kladeným za vinu nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. 5. Obviněný v dovolání s odkazem na ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, poukázal na zákonem stanovené podmínky vztahující se k úvěrové smlouvě a zdůraznil, že po uzavření smlouvy nastupuje povinnost věřitele poskytnout dlužníkovi úvěr v dohodnuté výši. Dlužník je oprávněn uvedený úvěr čerpat. S ohledem na obsah v této věci konkrétně sjednaných smluv obviněný podotkl, že v obou nebylo čerpání úvěru omezeno jakoukoli povinností žádat poskytnutí úvěru v celé dohodnuté výši. Proto byli oba poškození jako věřitelé povinni bez dalšího poskytnout úvěr ve výši, na níž byl sjednán. V samotných úvěrových smlouvách totiž není uvedena zmínka o povinnosti uzavřít zástavní smlouvy. Jediná zmínka o zástavě je pouze ve formuláři standardních informací ke spotřebitelskému úvěru, podle níž však povinnost uzavření zástavní smlouvy není vázána na poskytnutí samotného úvěru. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, nelze z podmínění čerpání úvěru předložením zástavní smlouvy dovozovat nějakým extrémně extenzivním výkladem učiněným v neprospěch spotřebitele, jako slabší strany. Takové ujednání by muselo být neplatné. 6. S ohledem na uvedené úvahy obviněný předestřel otázku, zda posuzovaným činem došlo k zásahu do majetkové dispozice poškozených a vzniku škody na jejich majetku. K zásahu do majetkové sféry poškozených totiž podle něho došlo již v souvislosti s uzavřením úvěrových smluv, které vždy časově předcházelo předložení zástavních smluv k nemovitostem. To vychází i z názoru vysloveného v rozhodnutí č. 4498/1932 Sb. rozh. tr., podle něhož není podvodem, vylákal-li věřitel na dlužníku nebo na osobě za dlužníka vystupujícího jen to, čím mu byl dlužník povinen. 7. Na základě těchto úvah obviněný vyjádřil, že v jednání mu kladeném za vinu se nedá hovořit o omylu, neboť se mu poškození zavázali poskytnout úvěr i bez ohledu na následné jednání. Protože na poskytnutí úvěru měl právní nárok, nejednalo se u něj o majetkové zvýhodnění, a tedy ani o přečin podvodu. Samotné jednání obviněného, kdy měl předložit zástavní smlouvy s padělaným podpisem a falzem ověřovacího razítka, by mohlo způsobit neoprávněné majetkové zvýhodnění na straně obviněného pouze v případě, že by čerpání úvěru bylo podmíněno uzavřením těchto zástavních smluv k nemovitostem, což se však nestalo. Z uvedených důvodů, když se nemohlo jednat o přečin podvodu, měly soudy zvažovat případnou možnost jiné právní kvalifikace, např. trestného činu poškozování cizích práv. 8. Kromě těchto námitek se obviněný ohradil i proti skutkovému závěru, že při uzavírání úvěrových smluv neměl dostatek finančních prostředků, protože jednal o prodeji rozestavěné nemovitosti v