8 Tdo 1634/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1634/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2015 Spisová značka:8 Tdo 1634/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1634.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 15, 16 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 4. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1634/2014-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání obviněného L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 5 To 112/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 39/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 10. 2013, sp. zn. 1 T 39/2013, byl obviněný L. J. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 1. 11. 2012 kolem 12.30 hod. v D., na L. n. poblíž zastávky MHD, po předchozí dohodě převzal od poškozeného M. J., finanční hotovost ve výši 6.000,- Kč na zakoupení náhradních dílů na vozidlo poškozeného zn. Seat Toledo, přes opakované urgence náhradní díly nepředal ani peníze nevrátil, a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 4 T 71/2008, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2008, odsouzen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem, z jehož výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn dne 30. 11. 2010. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 5 To 112/2014, k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 206 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání opřené o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soudy neprokázaly jeho úmysl získat od poškozeného částku 6.000,- Kč a užít ji k jinému než poskytnutému účelu, nezjišťovaly obsah ujednání mezi ním a poškozeným a neprokázaly ani přisvojení si svěřených peněz. Obviněný soudům vytkl, že nezkoumaly, zda poškozený činil kroky k tomu, aby svůj nárok uplatnil v občaskoprávním řízení, a tím mu odňaly možnost obrany, kterou by měl u civilního soudu, kdežto zvoleným postupem byl zvýhodněn poškozený, který se tím vyhnul povinnosti nést důkazní břemeno a prokazovat svůj nárok v civilním řízení, kde otázka vzniku, trvání, zániku a obsahu závazkového vztahu je otázkou stěžejní, zatímco v trestním řízení se jedná o otázku vedlejší. Z uvedených důvodů shledal též porušení zásady ultima ratio vyjádřené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, protože se jedná o věc, která nemá trestněprávní rozměr. Obviněný dále zpochybnil, zda v době, kdy došlo k zahájení trestního řízení, předmětný přečin zpronevěry již vůbec existoval, a v případě že ano, soudy nezkoumaly, v jakém stadiu. Postupem soudů dosud činných ve věci se cítí být poškozen na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod, Evropskou úmluvou o lidských právech a Ústavou. V závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zastupitelství v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného písemně nevyjádřilo. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat pouze z důvodů, které jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., z nichž obviněný použil důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod se týká nesprávné aplikace zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu na zjištěný skutkový stav, jímž je dovolací soud vázán, případně nesprávné aplikace jiných norem hmotného práva (srov. rozhodnutí č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Z obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný uvedenému zákonnému požadavku dostál, protože brojil proti tomu, že čin, který mu je kladen za vinu, nenaplňuje znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku po subjektivní ani objektivní stránce a že nevybočil z rámce občanskoprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že tyto výhrady byly uplatněny relevantně s označeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dále zkoumal jejich opodstatněnost. Přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, způsobí-li takovým činem škodu nikoli nepatrnou a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí, která byla pachateli svěřena, tzn., že si pachatel osobuje k ní a nad ní vykonávat práva quasi-vlastnická (viz rozhodnutí č. 3391/1929 Sb. rozh. tr.). Cizí věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Podstatou znaku „přisvojení si cizí věci“ je skutečnost, že pachatel vyloučí z dispozice s ní oprávněnou osobu. O přisvojení věci tedy může jít i v případě, kdy s přisvojenou cizí věcí nijak dále nedisponuje, ale odmítá ji vydat oprávněné osobě. Není tedy rozhodné, jak poté, co si věc přisvojil, s ní skutečně nakládá a zda s ní vůbec nějak nakládá (srov. k tomu přiměřeně rozhodnutí č. 14/2006-II. Sb. rozh. tr.). Věci svěřené jsou jak hotové cizí peníze, tak i cizí peněžní prostředky na účtu, na které se též vztahují ustanovení § 134 odst. 1 tr. zákoníku o věcech. Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl [přímý podle § 15 odst. 1 písm. a), nebo nepřímý podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku], přičemž závěr o jeho subjektivních znacích se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování (srov. rozhodnutí č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). Jestliže úmysl pachatele vrátit peníze je závislý na budoucí nejisté události, k níž může, ale také nemusí dojít, pak jedná s vědomím, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem v ustanovení § 206 tr. zákoníku, a pro případ, že dojde k takovému porušení, je s tím podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Pozdější vrácení peněz je třeba posuzovat jako náhradu škody způsobené trestným činem (srov. rozhodnutí č. 54/1967-II. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud z obsahu napadených rozhodnutí a obsahu spisu shledal, že obviněný s poškozeným uzavřel ústní dohodu, jejímž obsahem bylo zakoupení náhradních dílů potřebných k opravě v té době nepojízdného automobilu Seat Toledo patřícího poškozenému. Toto vozidlo požadoval opravit. Proto se s obviněným jen ústně dohodl, že mu ho obviněný opraví, a za tím účelem sám nakoupí náhrady díly, které k této opravě budou potřeba. Jednalo se o standardní opravu převážně brzdového systému (brzdové kotouče a destičky, silentbloky a čepy). Celková cena náhradních dílů včetně prací na opravě měla podle této dohody činit 6.000,- Kč (č. l. 11). Termín opravy a předání nebyl konkrétně výslovně ujednán. S ohledem na to, že se jednalo o opravu nepojízdného vozidla, i z okolností a způsobu dojednání, bylo zřejmé, že požadavek poškozeného bylo nutné splnit v rozmezí jednoho týdne od převzetí peněz, tj. od 1. 11. 2012,