8 Tdo 1706/2016 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1706/2016-I-122 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2017 k dovolání obviněného L. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 8 To 54/2016-3438, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2013, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 8 To 54/2016-3438, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2016, č. j. 9 T 12/2013-3176. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a současně se podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařizuje, aby tak učinil v jiném složení senátu. Odůvodnění: 1. Přestože Nejvyšší soud v této trestní věci již v minulosti rozhodoval a v odůvodnění svého předchozího rozsudku podrobně zmínil celou genezi věci, považuje za vhodné i v úvodu tohoto usnesení alespoň stručně připomenout, že na obviněného L. N. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen „státní zástupkyně“) již dne 7. 10. 2013 u Krajského soudu v Hradci Králové obžalobu pro dále popsaný skutek, který právně kvalifikovala jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Krajský soud v Hradci Králové po provedeném hlavním líčení svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 9. 1. 2014, č. j. 9 T 12/2013-1935, uznal obviněného vinným, že „dne 21. 2. 2013 v přesně nezjištěné době mezi 16.55 hod. – 17.05 hod., v ulici P. L., H. v P., Královéhradecký kraj, v prostorách kadeřnictví, provozovaného poškozenou L. B., s přímým úmyslem ji usmrtit, a získat tak majetkový prospěch, s rozmyslem, který spočíval v obstarání si zbraně, a to tupého předmětu, fyzicky napadl poškozenou L. B. nejméně 6ti opakovanými údery značné intenzity, rozpůleným polenem, do oblasti vlasové části hlavy, kdy tímto jednáním poškozené způsobil mnohočetná tupá poranění hlavy – četné tržnězhmožděné rány v temenních a týlních krajinách oboustranně a v pravé spánkové krajině, pod kterými se nacházely vpáčené tříštivé zlomeniny lební klenby, plošná ložiska krvácení do prostoru pod tvrdou lební plenou nad oběma týlními laloky mozku a drobná povrchní ložiska zhmoždění mozkové tkáně v obou týlních a pravém temenním, spánkovém a čelním laloku mozku a tržně zhmožděnou ránu dolní části pravého ušního boltce, kdy tato poranění vedla k bezprostřednímu ohrožení života poškozené, vyžadovala urgentní chirurgické ošetření a následnou zdravotnickou péči ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, poté obžalovaný místo svého jednání prohledal, odcizil peněženku poškozené, v níž se nacházely osobní doklady, finanční hotovost a tržba kadeřnictví v celkové částce nejméně 10.000 Kč, když po činu těžce poraněnou a na životě ohroženou poškozenou, která si s ohledem ke svému zdravotnímu stavu nebyla schopna zajistit nutnou lékařskou péči, uzamkl v prostoru kadeřnictví a z místa činu odešel, kdy pouze shodou náhod dne 21. 2. 2013 v době okolo 18.15 hod. byla poškozená L. B. nalezena svým synem, který jí zajistil lékařskou péči“. 3. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval ve shodě s obžalobou jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené L. B. částku 79 890 Kč a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR částku 235 243 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2014, č. j. 8 To 15/2014-2054, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění svého velmi stručného usnesení (v rozsahu pouhých dvou stran) v podstatě konstatoval, že vznikla důvodná pochybnost o skutkových zjištěních soudu prvního stupně a že k jejímu odstranění bude nutné doplnění dokazování, které je takového rázu a rozsahu, že je nelze uskutečnit v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem. 5. Krajský soud v Hradci Králové po doplnění dokazování svým (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 9 T 12/2013-2383, znovu uznal obviněného vinným výše popsaným skutkem, který i stejně právně posoudil jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku i identický trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Shodně jako v původním rozsudku soud rozhodl i o náhradě škody. 6. Také proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze (který tentokrát již neměl důvodnou pochybnost o skutkových zjištěních nalézacího soudu) rozsudkem ze dne 23. 7. 2014, č. j. 8 To 51/2014-2502, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. I když to ve výroku rozsudku explicitně nevyjádřil, v ostatních výrocích (tj. o náhradě škody) ponechal napadený rozsudek nedotčen. 7. Citovaným rozsudkem odvolacího soudu nabyl odsuzující rozsudek právní moci, takže odvolací soud obviněnému ihned nařídil výkon trestu odnětí svobody, do něhož mu započetl předchozí vazbu (č. l. 2516 spisu). V tomto výkonu trestu se obviněný nacházel až do 20. 5. 2015, kdy Nejvyšší soud na základě stížnosti pro porušení zákona podané tehdejší ministryní spravedlnosti rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. a § 275 odst. 3 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 8 To 51/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2, § 259 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., že tento rozsudek se zrušuje, že se současně zrušuje i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 9 T 12/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, že se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a že obviněný se do vazby nebere. 8. Krajský soud v Hradci Králové poté, co se mu spisový materiál vrátil, doplnil dokazování a (v pořadí již třetím) rozsudkem ze dne 1. 4. 2016, č. j. 9 T 12/2013-3176, opět uznal obviněného vinným výše popsaným skutkem, který znovu stejně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku (tentokrát mírnější) trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Shodně jako v předchozích rozsudcích rozhodl i o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. 9. I proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením (co do pořadí také již třetím) ze dne 31. 8. 2016, č. j. 8 To 54/2016-3438, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. 10. Obviněný se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu nesmířil a podal proti němu prostřednictvím jednoho ze svých obhájců JUDr. Petra Dítěte, LL. M. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy proto, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Dovolatel v úvodu svého podání připomněl, že Nejvyšší soud se již věcí jednou zabýval na základě stížnosti pro porušení zákona, kdy shledal, že zá