8 Tdo 213/2018 — Nejvyšší soud

8 Tdo 213/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 6. 2018 Spisová značka:8 Tdo 213/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.213.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) Těžká újma na zdraví Závislost Znásilnění Zneužití bezbrannosti Dotčené předpisy:§ 242 odst. 1,2,3 tr. zák. § 243 tr. zák. § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD EU Zveřejněno na webu:21. 9. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.9.2018IV.ÚS 3217/18prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto26.3.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 213/2018-67 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2018 o dovolání obviněného P. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 10 To 48/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 29/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 20 T 29/2015, byl obviněný P. K. uznán vinným v bodech I. a II. pokračujícím zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a v bodě I. též pokračujícím přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 187 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. 2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 10 To 48/2017, na podkladě odvoláních obviněného a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaného v neprospěch obviněného, podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným v bodě I. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále „tr. zák.“), v bodě II. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., v bodě III. zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodech I. až III. pokračujícím přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že ad I. v blíže nezjištěné době nejméně od roku 1996 do 7. 5. 2005 na různých místech, zejména ve V., okres P., v Š. ulici v domě, v N. ulici v domě, a v ulici F. D. v domě, kde žil ve společné domácnosti se svou tehdejší manželkou J. P. (dříve K.) a s nezletilými dětmi, dále na různých místech, když se ocitli sami, např. v době dovolené při procházce lesem, opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů, využívaje nejprve nízkého věku své nevlastní dcery nezletilé „XXXXX“ *), později „VVVVV“ *) a „ZZZZZ“ *), dnes opět „XXXXX“, a její nevědomosti v oblasti sexuality, s vědomím postavení výchovné autority v rodině, ve snaze uspokojit své sexuální potřeby, tuto zpočátku hladil a osahával na přirození pod záminkou hry, později si od ní nechal sát pohlavní úd, lízal jí přirození, zasouval svůj pohlavní úd na okraj jejího přirození a na okraj análního otvoru, nejméně v jednom případě i pil její moč, fotografoval ji nahou v různých pózách se zaměřením na obnažené přirození s roztaženýma nohama, vyholoval jí přirození, když nebyla povolná, nazýval ji „kurvou“ a „píčou“, přičemž poškozená dostávala za shora uvedené od obžalovaného nejprve sladkosti, později peníze podle druhu sexuálních interakcí, a takového jednání se obžalovaný dopustil, přestože věděl, že je dítě mladší než patnáct let, a v důsledku shora uvedeného jednání se u poškozené rozvinul syndrom týrané osoby v rámci posttraumatické stresové poruchy, ad II. v době od 8. 5. 2005 do 7. 5. 2008 zejména ve V., okres P., v ulici F. D. v domě, kde žil ve společné domácnosti se svou tehdejší manželkou J. P. (dříve K.) a s nezletilými dětmi, ale i na různých místech, když se ocitli sami, opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů v návaznosti na předchozí jednání ad I. využívaje i nadále svého postavení výchovné autority v rodině, se svou nevlastní dcerou nezletilou „XXXXX“, později „VVVVV“ a „ZZZZZ“, dnes opět „XXXXX“, opakovaně souložil až do jejích osmnácti let, kdy se odstěhovala ze společné domácnosti, poškozená dostávala i za shora uvedené od obviněného peníze, a takového jednání se obžalovaný dopustil, přestože věděl, že poškozená je mladší než osmnáct let, ad III. v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2007 do září 2013 ve V. v ulici F. D. v domě, kde žil ve společné domácnosti se svou tehdejší manželkou J. P. (dříve K.) a s dalšími nezletilými dětmi, a po rozvodu manželství ve V., v domě v ulici P. V., kde se stýkal po odchodu ze společné domácnosti se svými nezletilými dětmi, opakovaně, v blíže neupřesněném počtu případů, využívaje nízkého věku a nevědomosti v oblasti sexuality, s využitím postavení výchovné autority nejdříve pěstouna, poté poručníka, ve snaze uspokojit své sexuální potřeby, nevlastní dceru, pěstounku, později poručenkyni, nezletilou „AAAAA“ *) hladil a osahával po celém těle, zejména na přirození a na prsou, lízal jí přirození, přikládal jí svůj pohlavní úd na kraj konečníku, když klečela na kolenou s obnaženými hýžděmi, nechal si od ní sahat na pohlavní úd, obnaženou ji fotografoval ve vyzývavých pozicích se zaměřením na obnažené přirození, a takového jednání se dopustil, přestože věděl, že je dítě mladší patnácti let, a v důsledku shora uvedeného jednání se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha. 3. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o náhradě nemajetkové újmy. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž vytýkal, že rozhodnutí soudů jsou založena na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení s tím, že odvolací soud nerespektoval námitky jím uplatněné v podaném odvolání a nesprávně právně se s nimi vypořádal. Napadenému rozsudku obviněný vytýkal vadné skutkové závěry a z nich plynoucí extrémní rozpor se skutečným skutkovým stavem, resp. s provedenými důkazy, především se však zaměřil na nesprávnost právního posouzení činů uvedených v bodech I., II. a III. 5. U bodu I. se neztotožnil s právním posouzením podle § 242 odst. 2 a 3 tr. zák., protože pokud by byla dostatečná skutková zjištění, mělo se jednat o trestný čin podle § 242 odst. 1 tr. zák. Měl za to, že závěr o způsobení těžké újmy u poškozené XXXXX nebyl řádně objasněn stejně jako to, zda byla v pozici závislosti na obviněném až do 7. 5. 2005, především pak v posledních letech posuzovaného období, když již byla blízká věku patnácti let. Namítl též, zda těžká újma na zdraví, pokud k ní vůbec došlo, byla v příčinné souvislosti s jeho jednáním, anebo byla zapříčiněna dalšími okolnostmi stojícími mimo odpovědnost obviněného. 6. Podle obviněného jsou závěry znalců z oboru psychiatrie a psychologie výsledkem povrchního zkoumání a nemohou být důkazním podkladem pro skutková zjištění, neboť nejde o svědky, a proto zůstává jediným přímým důkazem ohledně toho, co se mělo dít mezi lety 1996 a 2005 a v období od 8. 5. 2005 do 7. 5. 2008 u skutku II., pouze výpověď poškozené. Výpovědi ostatních svědků jsou již jen prezentací toho, co jim poškozená sdělila, když svědek J. P. výslovně prohlásil, že „jí nevěří ani nos mezi očima“. Proti tomu podle obviněného stojí „řada“ přímých a věrohodných svědeckých výpovědí osob, které jej popisují jako osobu nemanipulativní a uvádějí, že ani při návštěvách v rodině K