8 Tdo 233/2022 – Nejvyšší soud

8 Tdo 233/2022-120 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného D. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 3 To 263/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 77/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 2 T 77/2021, byl obviněný D. T. uznán vinným přečinem podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že dne 14. 3. 2021 v XY, na ulici XY, před divadlem H., v takové části města XY, kam má přístup neomezené množství lidí, neboť se jedná o jeho centrum, na pódiu postaveném v souvislosti s ohlášeným a úředně povoleným shromážděním pod názvem "Máme toho dost", které svolal spolek M., před účastníky shromáždění poté, co bylo toto shromáždění v době kolem 14:25 hodin tajemníkem Úřadu městské části XY rozpuštěno z důvodu nedodržování vládních opatření týkajících se nákazy COVID 19 ze strany účastníků shromáždění, jakožto jeden z řečníků prostřednictvím zvukové aparatury vyzval účastníky demonstrace: „Vy víte, kde ti vaši úředníci bydlí. Vy víte, kde ti vaši politici bydlí. Vy víte, kde je máte najít. A tady už budeme potřebovat jít opravdu do toho odporu. Najdi si svýho politika, najdi si svýho úředníka a dejte jim do držky! Tohle si k nám nemůžou dovolit. Nikdo z nich. Nikdo. Proto tady nejste, jste tady pro nás, za naše peníze. Ale tohle my si líbit nenecháme, my nejsme takovej národ, jak vy si myslíte. Půjdeme za váma, půjdeme za váma domů!“, a po několika minutách, kdy se na pódiu vyjadřovali další řečníci, opět prostřednictvím zvukové aparatury v cca 14:30 hodin uvedl: „Proto říkám, najděte si ty svý politiky, najděte si ty svý úředníky. Nejde opravdu už o nic jinýho. Musíte si najít starostu, musíte si najít toho úředníka a musíte po něm jít“, čímž mohl v jiném vzbudit rozhodnutí k jednání, které by mohlo naplnit znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 tr. zákoníku nebo výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku, případně jiného trestného činu. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 364 tr. zákoníku a podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 3 To 263/2021, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Z obsahu dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání zaměřené proti výroku o vině i trestu, v němž vytýkal, že soudy čin, jenž mu je kladen za vinu, nesprávně právně posoudily a nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe a porušily princip ultima ratio. 5. Použité právní kvalifikaci obviněný vytýkal nesprávné závěry o naplnění subjektivní i objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku a to, že soudy nezkoumaly řádně, zda měl v úmyslu vyvolat u jiné osoby jednání směřující ke spáchání trestného činu. Výzva obviněného vůči občanům byla pronesena jako reakce na stresující a emotivní situaci v souvislosti s rozpuštěním shromáždění, což považoval za nezákonné a hrubě zasahující do svých práv i práv dalších účastníků shromáždění. Uvedená slova by nikdy nezvolil, kdyby k této situaci nedošlo, neboť jeho emotivní reakce byla vyvolána celkovými nátlakovými okolnostmi ze strany státních orgánů, které prostupovaly celým shromážděním. Úředník zasahoval nepřiměřeně do průběhu shromáždění, měnil průběh jeho konání, a nakonec jej nezákonně rozpustil. Poukázal na roli hojně zastoupené policie, která zahradila přístupové cesty k XY, shromážděným osobám kontrolovala doklady, a to za stálého sledování z policejního vrtulníku. Atmosféra byla extrémně vypjatá. Uvedené okolnosti nepřiměřeného a svévolného přístupu státu vyvolaly reakci obviněného v podobě jeho výroku. Za těchto okolností absentoval úmysl obviněného způsobit následek předpokládaný uvedeným trestným činem, neboť jeho cílem nebylo, aby přítomné osoby spáchaly trestný čin. 6. Obviněný nepřisvědčil odvolacímu soudu, že jednal v nepřímém úmyslu, protože v jeho jednání nelze shledat naplnění podmínek § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť svým výrokem nepřijal za možné, že by následek spáchání trestného činu mohl nastat. Tímto směrem jeho výrok nebyl veden, a ani si nebyl vědom, že by někdo jeho výrok takto vnímal. Podnítila ho extrémně vyhrocená a napjatá atmosféra na řádně ohlášeném a pokojném shromáždění a nesouhlas s jeho rozpuštěním, což krajský soud později označil za nezákonnou činnost státních orgánů. 7. Z uvedených důvodů byl skutek, jak byl soudy zjištěn, nesprávně právně posouzen jako trestný čin, protože nezpůsobil žádnou újmu a jeho jednání nedosahuje potřebné závažnosti. 8. Nedostatek v právním posouzení obviněný spatřoval i v tom, že soudy s ohledem na okolnosti, za kterých k činu došlo, nezohlednily zásadu subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio, neboť nebraly do úvahy všechny rozhodné souvislosti, které spáchání skutku provázely a podstatně snižovaly škodlivost činu pro společnost, mimo jiné to, že se obviněný doznal a projevil nad svým činem lítost. 9. Předně se soudy řádně nevypořádaly se situací, jaká nastala na shromáždění, a s tím, za jakých okolností bylo rozpuštěno, ani nebraly do úvahy zcela nepřiměřenou přítomnost policie, množství dohlížejících policistů i prostředků, které nasadila. Obviněný své důvody porovnal s trestní věcí řešenou Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1032/2018, kde šlo o případ zneužití pravomoci úřední osoby v podobě připoutání poškozené policisty po 11 minut v ponižující pozici s cílem ji potrestat. S odkazem na závěry v této srovnávané věci zdůraznil nutnost i v jeho případě zkoumat, zda nestačilo pro malou škodlivost jemu za vinu kladeného činu uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, mimo jiné, zda nešlo vůči němu ze strany policie o státní provokaci, která byla příčinou za vinu mu kladeného jednání, neboť bez ní by k jeho činu nedošlo. Posuzovaný skutek tak neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Za policejní provokaci obviněný považoval ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1340/2012, a v něm rozvedené úvahy to, že shromáždění monitorovaly policejní složky a že s ohledem na rozsudek ESLP ve věci Teixeira de Castro proti Portugalsku došlo k nezákonnému rozpuštění shromáždění. Provokací bylo, že právě toto nezákonné rozpuštění shromáždění bylo vyprovokováním trestného činu obviněného, který by čin jinak nespáchal, pokud by k policejní provokaci nedošlo. Právě rozpuštění shromáždění a další úkony na místě přítomného úředníka ve spolupráci s policií měly být posuzovány v rámci zohlednění zásady subsidiarity trestní represe. 10. K nezákonnosti rozpuštění shromáždění obviněný poukázal zejména na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 65 A 3/2021, jímž bylo rozhodnuto, že rozpuštění shromáždění konané dne 14. 3. 2021 bylo nezákonné a šlo ze strany Úřadu městské části XY o svévoli. V okolnostech, za kterých bylo shromáždění konáno, krajský soud neshledal žádná porušení pravidel, neboť odpovídalo účelu, pro který bylo svoláno a jenž byl řádně oznámen. Z důvodů svolání vyplývalo, že jde o nelibost občanů vůči vládním opatřením souvisejícím s epidemií Covidu-19. Těchto okolností si musel být městský úřad od počátku vědom, a proto krajský soud nepovažoval za splněnou podmínku, že v průběhu shromáždění nastalo podstatné odchýlení se od oznámeného účelu způsobem, který by naplnil důvod pro zákaz shromáždění podle § 10 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších změn (dále „zákon č. 84/1990 Sb.“). 11. Odvolací soud se nezabýval všemi námitkami uvedenými v odvolání, a byť se vypořádal s principem ultima ratio, vyhodnotil jej účelově a iracionálně v neprospěch dovolatele, aniž by zkoumal uvedené příčiny jednání obviněného. Nebral do úvahy, že s ohledem na policejní provokaci šlo o zásah, který byl objektivně způsobilý narušit nebo ohrozit práva chráněná zákonem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014). Obviněný se neztotožnil s odvolacím soudem, že se o policejní provokaci nejednalo, protože by muselo jít o aktivní činnost policie s cílem podněcovat určitou osobu ke spáchání konkrétního trestného činu a vyvolat tak její trestní stíhání, což v posuzované věci podle odvolacího soudu nenastalo. Obviněný úvahy odvolacího soudu označil za nesprá