8 Tdo 240/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 240/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 4. 2022 Spisová značka:8 Tdo 240/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.240.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Subsidiarita trestní represe Úřední osoba Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 240/2022-213 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2022 dovolání obviněného P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 To 99/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 170/2020, a rozhodl takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného P. K. zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 4 T 170/2020, byl obviněný P. K. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 To 99/2021, bylo jeho odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označeného přečinu tím, že dne 21. 9. 2020 v době kolem 15:40 hod. v XY, na ulici XY, v přízemí budovy Úřadu práce České republiky, pobočky v XY, na přepážce č. XY, poté, co nebyl vyřízen jeho příspěvek na živobytí, vstoupil otevřenými dveřmi do místnosti přepážky, kde seděla zaměstnankyně úřadu práce V. K., tuto fyzicky napadl, a to tím způsobem, že ji jedenkrát udeřil pravou rukou do oblasti hlavy nad levým uchem, na což reagovala poškozená tak, že vstala, oběma rukama odstrčila obviněného ven z místnosti přepážky, zamkla dveře a obviněný svého jednání zanechal až poté, co byl zpacifikován ostrahou úřadu, přičemž poškozené nezpůsobil žádné zranění. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 To 99/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Dovolatel nesouhlasil s právní kvalifikací skutku, neboť měl za to, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když na poškozenou nelze v daném případě nahlížet jako na úřední osobu ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Poškozená totiž v době jednání s obviněným o jeho dávce v hmotné nouzi nerozhodovala, a nevyužívala proto svou rozhodovací pravomoc ve smyslu § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu ona sama výslovně uvedla, že dávku dovolateli nepřiznávala, jeho agendu převzala po jiném kolegovi, dne 21. 9. 2020 žádné rozhodnutí nevydávala, ani vydávat neměla a vykonávala pouhou „správu“ dávky. Ta však nemůže být spojována s výkonem pravomoci ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, neboť „správa“ spočívá pouze v určení, jakým způsobem bude dávka vyplacena, nikoliv však již v autoritativním rozhodování o právech a povinnostech jiných osob. 6. Jak správně uvedl odvolací soud, výkon pravomoci podle § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku spočívá především v oprávnění orgánu vykonávat veřejnou moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob, tedy zejména ve vlastní rozhodovací činnosti orgánu. Do tohoto rámce lze dále zařadit i přípravné práce věcně směřující k rozhodovací činnosti a zabezpečení výkonu přijatých rozhodnutí, pokud se tímto zasahuje do právního postavení dotčených osob. Ani o jedno z uvedených se však v případě „správy“ dávky pomoci v hmotné nouzi nejednalo, neboť v době posuzovaného jednání bylo již o této dávce autoritativně rozhodnuto. Nemohlo tedy jít ani o přípravné práce směřující k rozhodovací činnosti, ale ani o zabezpečení výkonu přijatého rozhodnutí, když do právního postavení dovolatele se již nijak nezasahovalo. Soudy rovněž nesprávně uzavřely, že nebylo na vůli samotného obviněného, jakým způsobem mu budou dávky vypláceny, a z toho pak nesprávně dovodily, že se v dané věci jednalo o prvek autoritativního rozhodování. Současně ale uvedly, že to byl právě on, kdo musel splnit zákonem stanovené podmínky k určení, jakým způsobem mu bude dávka vyplacena. Z toho naopak vyplývá, že k výplatě dávky se vyžadovalo splnění zákonných podmínek a nikoliv autoritativní rozhodnutí ze strany poškozené. V případě „správy“ dávky v hmotné nouzi se nejednalo o výkon pravomoci ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a z tohoto důvodu nemohly být naplněny znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť na poškozenou nebylo možno nahlížet jako na úřední osobu. To, že v době činu byla zaměstnancem úřadu práce ve služebním poměru, bez dalšího neznamená, že byla úřední osobou, když rozhodným je pouze posouzení, zda v daném okamžiku takový zaměstnanec vykonával pravomoc úřední osoby. 7. K věci dovolatel dále uvedl, že šlo o exces v jeho chování, který byl zcela nepochybně zapříčiněn tím, že byl zcela odkázán na dávky hmotné nouze, které již tři měsíce nedostával. Zcela určitě se na jeho jednání podepsala také duševní porucha. V žádném případě nelze v jeho chování spatřovat úmysl působit na výkon pravomoci úřední osoby. V hlavním líčení vyjádřil nad svým jednáním upřímnou lítost. Z těchto důvodů měla být věc řešena před příslušným správním orgánem jako přestupek a obviněný měl být soudem druhého stupně zproštěn obžaloby. 8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 To 99/2021, a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 9. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předeslal, že dovolací námitky obviněného lze podřadit pod deklarované dovolací důvody. Popis skutku v tzv. skutkové větě ve výroku o vině, v němž je uvedeno, že obviněný se vytýkaného jednání dopustil „poté, co nebyl vyřízen jeho příspěvek na živobytí“, nepovažoval státní zástupce za přiléhavý, neboť z něj není jasné, jakou konkrétní činnost poškozená v souvislosti s dávkami v hmotné nouzi vyplácenými dovolateli vykonávala. Z dalších zjištění uvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že dávky byly dovolateli již dříve přiznány a že poškozená s ním dne 21. 9. 2020 jednala toliko o způsobu jejich výplaty. Podle státního zástupce však skutek jako událost v objektivním světě nelze zaměňovat s jeho slovním popisem a nedokonalost popisu skutku sama o sobě nezakládá vadu rozhodnutí ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 10. Následně se státní zástupce v teoretické rovině věnoval přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a především vymezení pojmu úřední osoba ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, definici pojmů „plnění úkolů státu nebo společnosti“ i „pravomoci úřední osoby“, zabýval se též způsobem výplaty dávek v hmotné nouzi. V tomto světle pak státní zástupce konstatoval, že činnost poškozené, která rozhodovala o způsobu výplaty dávek v hmotné nouzi obviněnému, obsahovala prvek rozhodování a moci. Na tom nic nemění skutečnost, že o způsobu výplaty dávek nebylo vydáváno formální správní rozhodnutí. Jako poněkud nejasný hodnotil státní zástupce poukaz dovolatele na skutečnost, že pro výplatu dávek musel splnit určité podmínky; právě tato okolnost svědčí o existenci prvku rozhodování a moci na straně státního orgánu, resp. poškozené jako jeho úřednice. Námitky týkající se nesprávné ap