8 Tdo 340/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 340/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 6. 2025 Spisová značka:8 Tdo 340/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.340.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Nutná obhajoba Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 263 odst. 4 tr. ř. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:24. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 340/2025-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce ve prospěch obviněného L. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 77/2022, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. P. bere do vazby. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 33 T 77/2022 byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší statní zástupce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. 4. V obsahu podaného dovolání státní zástupce poukázal na to, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání na 19. 11. 2024 v 9.15 hodin, které proběhlo bez přítomnosti obviněného, jenž se nedostavil ani nesdělil důvod své nepřítomnosti. Důvod pro odročení veřejného zasedání neshledal, protože obviněný byl řádně vyrozuměn tzv. fikcí doručení na adresu trvalého bydliště i na adresu určenou pro doručování u matky K. P., zásilky si nepřevzal, tyto byly dne 30. 10. 2024 uloženy na poště, a tedy lhůta k přípravě obviněného na veřejné zasedání byla zachována. Odvolací soud bral do úvahy, že v době nařízení veřejného zasedání se obviněný nacházel, po předchozím omezení osobní svobody v Německu, již na svobodě, a proto podle § 39 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zrušení ustanovení obhájce. 5. Státní zástupce však zmínil s ohledem na podmínky vymezené v § 263 odst. 3, § 202 odst. 4 věty druhé a § 263 odst. 4 tr. ř. a rovněž s odkazem na § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., že je odvolací soud nedodržel proto, že obviněný byl na území Spolkové republiky Německo od 21. 10. 2024 opětovně omezen na osobní svobodě, jak vyplynulo ze zprávy Ministerstva spravedlnosti České republiky, podle které byl dne 21. 10. 2024 zadržen v Berlíně a zde odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody [sp. zn. 285 Js 5980/24 (29105) V]. K datu uvedeného sdělení se měl nacházet ve věznici Berlin Juvenile Penal Institution, Friedrich-Olbricht-Damm 40 in 13627 Berlin, s předpokládaným termínem propuštění dne 5. 3. 2025. 6. Uvedená skutečnost, byť nebyla v den konání veřejného zasedání o odvolání odvolacímu soudu známa, vedla k nutnosti zachovat zákonem stanovená pravidla a při veřejném zasedání konaném o odvolání měl mít obviněný obhájce a zároveň bez jeho přítomnosti nebylo možné veřejné zasedání konat, protože obviněný neučinil prohlášení, že se účasti u veřejného zasedání vzdává. Takové prohlášení ovšem fakticky ani učinit nemohl, neboť z časové posloupnosti je zřejmé, že ve Spolkové republice Německo byl zadržen (21. 10. 2024) dříve, než byl odvolacím krajským soudem vůbec vyrozuměn (30. 10. 2024) o konání veřejného zasedání (19. 11. 2024). 7. Z těchto důvodů dovolatel shledal, že bylo veřejné zasedání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024 konáno v rozporu s trestním řádem. Zmínil sice usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 23/2006, podle něhož výkon vazby v zahraničí nezakládá sám o sobě existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak s tím, že uvedený názor zcela na projednávanou věc užít nelze, protože je vydán ve věci, v níž byl obviněný řádně vyrozuměn a netýkala se porušení práva na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z tohoto důvodu se dovolatel opíral o závěr vyjádřený v pozdějším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 8 Tz 99/2023, a v souladu s ním shledal, že odvolací soud konáním veřejného zasedání dne 19. 11. 2024 bez účasti obviněného, který byl v danou dobu omezen na osobní svobodě v zahraničí, a při absenci zvoleného nebo ustanoveného obhájce, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K tomuto dovolání, které bylo zasláno obhájci obviněného, obviněný uvedl, že se k argumentům i návrhu dovolatele připojuje. Rovněž reagoval na poučení, které mu bylo uděleno Nejvyšším soudem ohledně jeho práva vyjádřit se ve smyslu § 265r odst. 4 tr. ř. k možnosti výslovně prohlásit, zda se vzdává účasti na veřejném zasedání u Nejvyššího soudu a k právu uvést své stanovisko k případnému vzetí do vazby podle § 265l odst. 4 tr. ř. K tomu výslovně uvedl, že práva vyjádřit se k vzetí do vazby nevyužívá a vzdává se přítomnosti na projednání věci ve veřejném zasedání (viz č. l. 15 a 23 spisu Nejvyššího soudu). III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. Když bylo zjištěno, že dovolání je přípustné a splňuje i další formální náležitosti, Nejvyšší soud posuzoval, zda argumenty v něm uvedené dopadají na označené dovolací důvody, protože jen tehdy mohl po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Pro rozsah přezkumné povinnosti v dovolacím řízení je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). 11. Dovolání bylo podáno s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. 12. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený důvod dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Jeho prostřednictvím je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) [srov. např. Magee proti Spojenému království, rozsudek z 6. 6. 2000, č. 288135/95] a také článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „Listina“). Uvedený důvod je naplněn v případě, kdy obviněný po určitou část ř