8 Tdo 341/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 341/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 5. 2017 Spisová značka:8 Tdo 341/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.341.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:1. 8. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.8.2017IV.ÚS 2465/17JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto23.10.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 341/2017-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2017 o dovolání obviněné PaedDr. J. W., roz. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 9 To 378/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 23/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. W. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 2 T 23/2016, byla obviněná J. W. uznána vinou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že jako zaměstnanec Českého vysokého učení technického v P., Fakulty elektrotechnické, se sídlem P. ..., T. č. p. ... (dále jen „ČVUT“), dne 30. 5. 2014 nastoupila pracovní neschopnost, přičemž svému zaměstnavateli předložila doklad o pracovní neschopnosti, ačkoliv věděla, že ode dne 1. 6. 2014 bude vykonávat pracovní činnost pro Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu O. (dále jen „VŠB“) na základě dohody o provedení práce ze dne 1. 6. 2014 a pracovní smlouvy ze dne 19. 12. 2014, přičemž obviněné byla dne 7. 7. 2014 zaměstnavatelem ČVUT vyplacena nemocenská dávka ve výši 5.480 Kč na její bankovní účet č. ..., a následně od 13. 6. 2014 do 28. 5. 2015 neoprávněně čerpala nemocenské dávky, kdy svému zaměstnavateli, resp. jeho prostřednictvím Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem T. ..., P. ... (dále jen „PSSZ“), předkládala Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti, které vystavila MUDr. V. R., se sídlem T. č. p. ..., Č., ve dnech 30. 6. 2014, 31. 7. 2014, 31. 8. 2014, 30. 9. 2014, 31. 10. 2014, 30. 11. 2014, 31. 12. 2014, 31. 1. 2015, 28. 2. 2015, 31. 3. 2015, 30. 4. 2015 a 28. 5. 2015, ačkoliv obviněná souběžně vykonávala jinou pracovní činnost s místem výkonu práce v O., a na základě potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti jí byly ode dne 11. 8. 2014 a do dne 18. 9. 2015 vypláceny nemocenské dávky konkrétně ve výroku včetně jejich výše uvedené, čímž způsobila svému zaměstnavateli ČVUT škodu ve výši 5.480 Kč a PSSZ škodu v celkové výši 204.292 Kč. 2. Za uvedený přečin byla obviněná odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací na podkladě odvolání obviněné rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 9 To 378/2016, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině uložil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Jinak ponechal napadený rozsudek nedotčen. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž soudům nižších stupňů vytýkala, že nesprávně právně kvalifikovaly její jednání jako trestný čin podvodu a nepřípustně rozšířily její trestní odpovědnost nezohledněním § 12 tr. zákoníku. 5. Obviněná zejména vůči rozhodnutí soudu druhého stupně namítala, že nebral do úvahy, že část skutku, kde měla být poškozenou ČVUT, se týkala období, ve kterém žádnou činnost pro VŠB ještě nevykonávala a byla pouze v pracovní neschopnosti. Odvolacímu soudu vytýkala, že dostatečně nezvažoval ani to, že vůči ní bylo postupováno v rámci správního řízení, a že z podnětu PSSZ již část neoprávněně vyplacené nemocenské za období od 22. 7. 2014 do 29. 10. 2014 vrátila. Soudy měly k této okolnosti přihlížet a na základě zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio měly výsledky správního řízení považovat za dostatečné a trestní represi již vůči ní neměly aplikovat. 6. V této souvislosti obviněná podrobně poukázala na nedobré vztahy, které se vyvinuly mezi ní a vedením ČVUT, s tím, že uvedené spory souvisely s okolnostmi, za nichž došlo k ukončení pracovního poměru s ČVUT, o což dlouhodobě usilovala. Popsala průběh neshod mezi ní a děkanem, který vyvrcholil rozhodnutím soudu, jež vyznělo v její prospěch, a uvedla, že jsou vedeny další soudní spory, vyplývající z nekorektního chování vedení ČVUT. Soudy se však těmito důvody ani příčinami za vinu jí kladeného činu nezabývaly, a nebraly do úvahy, že pramenily ze špatného přístupu zejména děkana fakulty, a na základě provedených důkazů její jednání nesprávně vyhodnotily. 7. Podle obviněné se celá událost odvíjela od pracovněprávních sporů, a zdůraznila tím nadbytečnost trestního stíhání při nedostatečném zohlednění § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Měla za to, že soudy měly postupovat obdobně, jak to učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1002/2015, týkajícím se obdobné problematiky vyplývající z § 127 a násl. zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon č. 187/2006 Sb.“). Jestliže odvolací soud v její trestní věci ve stejném smyslu nepostupoval, nesprávně posoudil hlediska plynoucí z podmínek § 12 odst. 2 a § 209 tr. zákoníku, a pochybil, jestliže ji uznal vinnou. Její čin nedosahoval v duchu užité judikatury Ústavního soudu potřebné společenské škodlivosti, a nebylo potřeba vůči ní použít prostředky trestního práva. 8. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, které považovala za nesprávné, zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby ve věci znovu rozhodl, popřípadě aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a ve věci rozhodl sám. 9. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který ho nepovažoval za důvodné, jelikož skutková zjištění soudu popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a blíže rozvedená v odůvodnění dotčených rozhodnutí vykazují veškeré zákonné znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a není tak možné přisvědčit námitce směřující proti nesprávnému právnímu posouzení zákonných znaků uvedeného přečinu. Ani obviněnou tvrzené porušení zásad vymezených v § 12 odst. 2 tr. zákoníku státní zástupce v napadených rozhodnutích neshledal. Závažnost činu obviněné nebyla zanedbatelná, naopak s ohledem na výši způsobené škody a na dobu, po kterou byla trestná činnost páchána, je trestněprávní reakce plně namístě, protože posuzované jednání obviněné zřetelně překračuje spodní hranici trestnosti obvyklé u typově shodné trestné činnosti. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí státní zástupce neshledal existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, a konstatoval, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Když dospěl k závěru, že i odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky § 125 odst. 1 tr. ř., a že jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. 10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněné, z jehož strany Nejvyšší soud do konání neveřejného zasedání neobdržel žádnou reakci. III. K přípustnosti dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., posuzoval, zda bylo uplatněno v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV. K obsahu dovolání 12. Dovolání obviněné se opírá o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu k