8 Tdo 353/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 353/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:2. 6. 2010 Spisová značka:8 Tdo 353/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.353.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 353/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného V. O., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 3 To 595/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 108/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. O. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově podala dne 28. 5. 2009 pod sp. zn. ZT 30/2009 na obviněného V. O. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) obžalobu, kterou mu kladla za vinu, že: „dne 24. 10. 2008 kolem 16:45 hodin ve V., ul. D., okres Č. K., použil na školním hřišti za základní školou, při provádění služebního zákroku, jako strážník Městské policie V., za běhu na nerovné a mokré travnaté ploše služební samonabíjecí pistoli zn. ČZ Strakonice, vz. 50, r. 7.65 Brow., kterou po marných výzvách k zastavení, vystřelil do vzduchu, aby takto donutil k zastavení utíkajícího K. D., o kterém věděl, že je na něho vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, přičemž K. D. při těchto varovných výstřelech do vzduchu zasáhl nejméně jedním nábojem do pravé hýždě, když poškozený K. D. stačil utéci přes mezinárodní silnice E 55 a přilehlé kapustové pole až k zahrádkářské kolonii, kde byl následně obviněným omezen na svobodě a předán hlídce Obvodního oddělení PČR K., čímž způsobil K. D. zranění spočívající v průstřelu pravé hýžďové krajiny a průstřelu levé poloviny šourku s následným odstraněním levého varlete a s dobou léčení nejméně 4 týdny a trvalé následky, když obviněný porušil důležitou povinnost uloženou mu v ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, když nad rámec citovaného znění zákona označil poškozeného K. D. nesprávně za nebezpečného pachatele a § 20 odst. 5 citovaného zákona, když nedbal nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob a co nejvíce šetřit život a zdraví osoby, proti niž zákrok směřuje“, v čemž spatřovala trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“). Okresní soud v Českém Krumlově po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 10 T 108/2009, obviněného uznal vinným, že: „dne 24. 10. 2008 kolem 16:45 hodin poblíž budovy základní školy ve V., okres Č. K., při služebním zákroku proti K. D., na něhož byl soudem vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, ve snaze jej zadržet, v rozporu se zákonem č. 553/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o obecní policii použil služební pistoli ČZ Strakonice, vz. 50, ráže 7.65 mm browning, při pronásledování utíkajícího K. D., po marných zákonných výzvách k zastavení, použil služební zbraň k varovným výstřelům do vzduchu, v běhu na nerovném terénu školního hřiště rychle za sebou vystřílel všech sedm nábojů, které měl v zásobníku a v důsledku zakopnutí jednou z vypálených střel zasáhl pronásledovaného K. D., který právě přelézal drátěné oplocení směrem k silnici E 55; způ­sobil mu tak zranění spočívající v průstřelu pravé hýžďové krajiny a levé poloviny šourku, které si vyžádalo operativní zákrok s trvalým následkem v podobě odstranění levého varlete a ztráty levé poloviny šourku a s následnou dobou výraznějšího omezení na běžném způsobu života zhruba tři týdny“. Srovnáním výrokové části rozsudku se znělkou obžaloby je zřejmé, že soud prvního stupně popis skutku poněkud upravil. I tak jednání obviněného právně kvalifikoval ve shodě s obžalobou jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu za ně podle § 224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 3 To 595/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel v úvodu svého podání upozornil, že opakovaně od počátku poukazoval na to, že v době jeho jednání zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii v tehdy platném znění (dále převážně jen „zák. č. 553/1991 Sb.“) stanovil v § 20 podmínky pro použití služební zbraně ve formě varovného výstřelu, kdy to bylo vázáno mimo jiné k zabránění jiného jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek, a to pouze jsou-li splněny podmínky pro použití služební zbraně podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 553/1991 Sb., aby zamezil útěku nebezpečného pachatele. Připomněl, že dopodrobna vypověděl, z jakých informací čerpal při svém rozhodnutí použít varovných výstřelů a co vše věděl, když započal zákrok proti poškozenému. Poukazoval na to, že pojem „nebezpečný pachatel“ není v zákoně dostatečně vyložen a není vyložen ani v jiném právním předpise. Jde tedy o zákonný pojem, při jehož aplikaci je nutno vycházet přísně v zákoně stanoveném a právním myšlení konsensuálně akceptovaném významu, jinak by mohlo jít o svévoli. V daném případě nalézací soud ve svých závěrech o jeho vině vycházel jednak z toho, že si nesprávně vyložil pojem nebezpečného pachatele, a dále z toho, že musel počítat s tím, že dojde k zakopnutí a k jeho nekontrolovanému pádu a tudíž i k nechtěnému výstřelu. Pro úplnost dodal, že „nalézací soud rozhodoval již v době, kdy zákonodárce zejména použití donucovacího prostředku varovným výstřelem ze služební zbraně ve smyslu § 18 odst. 1 písm. g) zák. č. 553/1991 Sb. již nevázal na § 20 tohoto zákona, pouze stanovil povinnost zákonné výzvy“. Obviněný dále odvolacímu soudu vytknul, že (jak prý vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí) „obohatil nerespektování kogentní normy o názor, že pohyb celostátně hledaného mnohonásobného recidivisty v obci vlastně není jiným jednáním, jímž je vážně narušován veřejný pořádek, a ač to výslovně neuvedl, naznačoval, že dodání do výkonu trestu je věcí státní policie“. Připomněl, že Nejvyšší soud se už ve svých dřívějších rozhodnutích zabýval výkladem původního znění zákona a k výkladu pojmu „nebezpečný pachatel“ uvedl, že je příliš restriktivní a nepostihuje veškeré případy osob, jež lze za nebezpečné pachatele považovat (dovolatel konkrétně neuvedl o jaká „dřívější rozhodnutí“ se jedná, ale podle obsahu spisu se dá usoudit, že měl na mysli usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 6 Tdo 798/2006). Odvolací soud sice doplnil v předmětné věci dokazování a ač se plně z dokumentů Policie ČR v K. potvrdilo to, co (obviněný) uváděl o tom, jaké měl informace od příslušníků státní policie, evidentně tomu v rozporu se skutečností neuvěřil; tvrdil sice, že nechce o tom spekulovat, ale spekuluje o tom a nepřípustným způsobem zužuje oprávnění obecních policistů na jakési lokální záležitosti. Odvolací soud se tak zcela nesprávně ztotožňuje z nalézacím soudem, že zavinění obviněného bylo dáno ve formě vědomé nedbalosti podle § 5 písm. a) tr. zák. Vezme-li se v úvahu, že (obviněný) věděl od státní policie, že došlo k vloupání, při němž pachatel namířil na zasahujícího policistu střelnou zbraň a že jeho popis odpovídá poškozenému, že šlo o recidivistu, byť na bázi majetkové trestné činnosti, navíc i jemu známého tím, že užívá násilí vůči své družce, která ovšem nedává souhlas k postihu, měl osobní zkušenost s poškozeným, který při předchozím zásahu ujížděl jednosměrnou ulicí v protisměru, byl devětkrát odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, osmkrát proti němu bylo vyhlášeno celostátní pátrání, měl informaci, že uprchl z výkonu trestu, a připočte-li se k tomu nevyvrácený a tedy prokázaný neobvyklý pohyb poškozeného, přikrčení se a rychlý pohyb rukama k pasu a vzápětí útěk, není vyloučeno použití donucovacího prostředku při vyhodnocení, že se jedná o „nebezpečného pachatele“. Dovolatel rovněž uvedl, že jestliže použití varovných výstřelů bylo v daném okamžiku oprávněné, pak při pohybu na terénu toho druhu, v jakém se pohyboval, může vést k výstřelu, kdy je ohroženo zdraví či živ