8 Tdo 38/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 38/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:8 Tdo 38/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.38.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Poškození cizí věci Ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 38/2024-313 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněného D. N., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2023, č. j. 4 To 349/2023-285, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 14/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný D. N. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2023, č. j. 7 T 14/2023-259, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. 2. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2023, č. j. 7 T 14/2023-259, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 9. 2023, č. j. 4 To 349/2023-285, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Úvodem podaného dovolání zopakoval dosavadní průběh trestního řízení (viz body 1-6 dovolání). Podle mínění dovolatele se odvolací soud především nesprávně vypořádal s jeho námitkou, že z provedeného dokazování byly nalézacím soudem dovozeny nesprávné skutkové závěry, které jsou v extrémním rozporu se skutečným stavem, resp. provedenými důkazy. V této souvislosti předložil vlastní skutkovou verzi předmětného incidentu, vyplývající podle jeho přesvědčení z kamerového záznamu, který soudy nedostatečně a nesprávně hodnotily, a proto také soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že jeho výpovědi a verzi skutkového děje neuvěřil a odvolací soud se k věrohodnosti či nevěrohodnosti jeho výpovědi nevyjádřil. Podle dovolatele soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že se dopustil úmyslného trestného činu, přestože on neměl povědomí o tom, že za jeho vozidlem zaparkoval vozidlo další z poškozených, a to J. B., který jej taktéž napadl, přičemž jeho napadení se seběhlo velice rychle, v době, kdy mu bylo bráněno v odjezdu, kdy byl opakovaně a hrubě fyzicky napadán. Poukazuje rovněž na to, že vlastník poškozeného vozidla J. B. vozidlo zastavil v rozporu s § 25 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů a tím přispěl k předmětné dopravní nehodě. Obviněný tak podle svých slov nemohl pro absenci úmyslu naplnit skutkovou podstatu trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ani skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť s ohledem na průběh incidentu neměl čas a prostor sledovat, kde, kdo stojí. V této souvislosti zdůraznil, že po boku vozidla stáli J. a P. B., kteří jej napadali, přičemž do zrcátek se nedíval, neboť byl v takovém psychickém rozpoložení, že mu nešlo o nic jiného než se z daného místa vzdálit. Podle dovolatele měl být skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, posuzován v kontextu předcházejícího skutku spáchaného P. a J. B., kteří za něj byli již pravomocně odsouzeni, což podporuje jeho obhajobu, že nejednal v normálním stavu mysli. Předmětné jednání tak mělo být podle názoru obviněného hodnoceno maximálně jako nevědomá nedbalost. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2023, č. j. 4 To 349/2023-285, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2023, č. j. 7 T 14/2023-259, zrušil a Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten předně uvedl, že obviněný v dovolání v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně vytýká existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, avšak žádné konkrétní námitky v tomto ohledu nevznáší, pouze předkládá vlastní skutkovou verzi, podle níž jednal v panice a ve stresu, když jeho jediným cílem bylo co nejrychleji z místa uniknout a přítomnost dalších osob v dráze jeho couvajícího vozidla, ani tam zaparkované vozidlo, v podstatě nevnímal. Podle státního zástupce dovolatel předkládá vlastní hodnocení obsahu kamerového záznamu o průběhu incidentu, přičemž na základě tohoto hodnocení zpochybňuje skutkové zjištění o možnosti vzniku tělesného poškození odpovídající ublížení na zdraví u dotčených poškozených. Obviněný se tak podle jeho názoru domáhá toho, aby provedené důkazy (zejména kamerový záznam) byly hodnoceny jiným způsobem. Dále uvedl, že polemika dovolatele ve vztahu ke zranění D. B. nebo J. B. se netýká rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neboť v tzv. skutkové větě není dovolateli přičítáno, že by některému z příslušníků rodiny B. skutečně způsobil nějaké tělesné poškození. Ve vztahu k námitkám, které se týkají absence úmyslného zavinění konstatoval, že tyto nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale z jeho vlastní skutkové verze, přičemž takové námitky jsou primárně skutkového charakteru, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňující. Stejně tak za irelevantní považuje námitky týkající se údajného porušení § 25 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., neboť ty by mohly mít význam v případě, že by dovolateli bylo přičítáno nedbalostní zavinění kolize vozidel, přičemž tyto nejsou způsobilé zpochybnit závěr o tom, že dovolatel do zaparkovaného vozidla záměrně najel. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání