8 Tdo 381/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 381/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 4. 2013 Spisová značka:8 Tdo 381/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.381.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 6. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.7.2013II.ÚS 2225/13JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto30.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 381/2013-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 o dovolání obviněného D. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 8 To 97/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 4/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 49 T 4/2012, byl obviněný D. V. spolu s dalšími čtyřmi spoluobviněnými (V. D. V., H. S. N., H. C. D. a B. V. T.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ostatních čtyř spoluobviněných. Podle § 100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo i ochranné opatření, a to zabrání rostlinného materiálu o váze 1.365,9 g uloženého v režimovém skladu SKPV KŘ Ústeckého kraje. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše uvedeného zločinu dopustil společně se spoluobviněnými tím, že od přesně nezjištěné doby do 11:30 hodin dne 11. 10. 2011 v obci B., okres. M., na stavební parcele č. v budově bez čísla popisného za použiti automatizovaného výbojkového osvětlení sestávajícího ze 175 lamp, ventilátorů zajišťujících vnitřní cirkulaci vzduchu, teplovzdušných konvektorů k temperování prostor, zavlažovacího systému sloužícího k hydroponnímu pěstování rostlin, uhlíkových filtrů a potrubí vzduchotechniky, jakož i roztoků obsahujících rozpuštěné látky nezbytné pro zdárný růst rostlin tzv. indoorovou metodou v optimálně vytvořených vnitřních podmínkách, organizovaně neoprávněně pěstovali a vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí setého (Cannabis sativa), které následně usušili, čímž získali 45,98 kg sušeného rostlinného materiálu (tzv. vrcholíků) obsahující okolo 18 % psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), a dále ve stejné době a na stejném místě stejným způsobem pěstovali 855 ks rostlin konopí o velikosti okolo 90 cm a 1038 ks sazenic takových rostlin o velikosti 10 cm obsahujících v této fázi růstu okolo 3,7 % psychotropní látky delta-9- tetrahydrocannabinol (THC), ačkoli neměli k jakémukoli nakládání s rostlinami konopí oprávnění, přičemž konopí seté je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 citovaného zákona. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadlo všech pět spoluobviněných odvoláními, směřujícími proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 8 To 97/2012, byla podle § 256 tr. ř. odvolání všech obviněných zamítnuta jako nedůvodná. Obviněný D. V. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu, který se ho týkal. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přestože si byl vědom toho, že Nejvyšší soud nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým závěrům nižších soudů, v daném případě považoval zásah do skutkových zjištění krajského soudu, z nichž vycházel i soud vrchní, za potřebný pro existenci zásadního rozporu mezi skutkovými zjištěními, z nichž oba soudy vycházely, a provedenými důkazy. Nalézací soud opřel své rozhodnutí zejména o skutečnost, že dovolatel je vlastníkem nemovitosti bez č. p. na stavební parcele č. v obci B., kde byla nalezena pěstírna. Soudy dále přičetly k jeho tíži, že otevřel klíči, které měl v držení v době, kdy již několikátý měsíc byla nemovitost pronajata V., jehož jméno dovedl obviněný uvést teprve v průběhu hlavního líčení. Soud nevzal vůbec v potaz, že v přípravném řízení byl obviněný vyslechnut pouze jednou. Nadto nelze hodnotit v jeho neprospěch skutečnosti týkající se osoby nájemce V. M. D., tedy že se jmenovaný nezdržuje v místě trvalého bydliště, jedná se o osobu bez živnostenského oprávnění, který není zaměstnaný v žádné malé organizaci, není vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, osobu, která nepodává daňové přiznání a v minulosti již potrestanou za trestné činy loupeže a vydírání, jak to činí oba soudy, když se zjevně jedná o skutečnosti, které objektivně nemohl obviněný znát. Rovněž hodnocení soudu, že obviněný disponuje nadstandardními vztahy s vietnamskou komunitou, působí jako by se dovolatel dopouštěl trestné činnosti pouze tím, že zná spoluobviněného V. D. V. deset let. Dovolatel držení klíčů od počátku vysvětloval tím, že přední část nemovitosti užíval ke skladování drobných dílů lešení. V rozsudku nalézacího soudu je dále v jeho neprospěch hodnocena skutečnost, že teprve u hlavního líčení se zmínil o jednorázové úhradě nájemného na zbytek roku 2011 v částce 140.000,- Kč. Soud je v tomto směru nepřesný, respektive nesprávně uvádí, že se obviněný D. V. o tomto zmínil až před soudem. O tom, že byl objekt pronajat, již obviněný vypovídal spontánně v přípravném řízení, a to i včetně částky, kterou za nájem na rok 2011 převzal. Navíc k inkasu nájemného byly předloženy u hlavního líčení listinné důkazy, které potvrzují převzetí částek, nájmu a dalších úhrad za služby. Soud tyto listinné důkazy včetně podaného daňového přiznání pominul a ve svém rozsudku je nehodnotí, ač byly jako důkazy u hlavního líčení v rámci prováděného dokazování provedeny. Obdobně soud neuvěřil tvrzení obhajoby o způsobu předávání peněz a vyúčtování dovozu vody i rozsahu elektrikářských prací, ačkoliv verze dovolatele má být podle obhajoby potvrzována výpovědí svědka P. S. Jestliže soudy opřely dokazování pouze o důkazy, které jsou popisovány v rozsudku soudu prvního stupně, nejsou podle dovolatele splněny podmínky pro to, aby mohly učinit nepochybně závěr o jeho vině. V celém řízení nebyl opatřen jediný důkaz, který by poukazoval na to, že dovolatel dělal jakékoli kroky, které by směřovaly k výrobě, nabídce či prodeji nalezené drogy. Jeho podíl na trestné činnosti je toliko dovozován z vlastnictví nemovitosti, zajištění její obslužnosti (zhotovení elektrické přípojky, dovoz vody), tedy zajištění naprosto běžných a obvyklých činností a běžného a obvyklého zázemí pro nájemce takového objektu. Podle názoru obhajoby vady dokazování nutně vedou k významné pochybnosti o skutkových zjištěních a současně i o správnosti uplatnění hmotně právních norem trestního práva. Obviněný D. V. proto navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 8 To 97/2012, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 49 T 4/2012, jakož i další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby podle § 2651 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po stručné rekapitulaci předchozího průběhu řízení a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku ve vyjádření k dovolání uvedl, že obsah konkrétních výhrad obviněného k napadenému meritornímu rozhodnutí se prakticky kryje s námitkami, které na svou obhajobu uváděl už v rámci předchozího řízení před soudem a především v řádném opravném prostředku. Odvoláními všech pěti obviněných se soud druhého stupně náležitě zabýval a v souladu se zákonem o něm rozhodl. Dovolání je mimořádný opravný prostředek významně formalizované po