8 Tdo 407/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 407/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:8 Tdo 407/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.407.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 198 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 7. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.10.2025IV.ÚS 2987/25 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 407/2025-419 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 6 To 237/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 21/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 3 T 21/2024, byl obviněný Z. V. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 6 To 237/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že ve Zlíně v době od ledna 2022 do měsíce října 2022 v bytě bytového domu č. p. XY na ulici XY a od listopadu 2022 do 23. 6. 2023 v bytě bytového domu č. p. XY na ulici XY v nepravidelných časových intervalech psychicky deptal a fyzicky napadal svou matku – poškozenou V. B., která byla vzhledem ke svému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu zcela závislá na jeho pomoci při zvládání základních životních potřeb, za což pobíral od Úřadu práce ČR – Krajská pobočka ve Zlíně příspěvek na péči ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a to tak, že ji opakovaně, tedy soustavně a v podstatě každodenně verbálně napadal a ponižoval slovy jako např. „kurvo, pičo, debile, stará kurvo, hyeno, co na mě hledíš debile, mlč, nikdo se tě na nic neptal, drž hubu, ještě si užiješ, než tě dám do pečovateláku, děvko“, dále poškozenou fyzicky napadal tím způsobem, že jí mačkal nos tak silně, až se jí vytvořila modřina, bezdůvodně jí v afektu plivl do obličeje, opakovaně s ní nešetrně zacházel v rámci hygieny, kdy s ní při přebalování cloumal ze strany na stranu jak s hadrovým panákem, přičemž si počínal abnormálně drasticky a zrychleně se slovním komentářem „kurva lež, nehýbej se“ a surově s ní přitom házel ze strany na stranu, fackoval ji, když nechtěla jíst, dále v blíže nezjištěnou dobu při koupání poškozené ji udeřil do temene hlavy, poté s ní ve vaně zcela nešetrně manipuloval, kdy s ní neadekvátně mával a cloumal, pouštěl na ni studenou vodu, což doprovázel slovy „děvko, kurvo, stoupni si ty kurvo, ty to zvládneš, ty to umíš“, přestože poškozená brečela a křičela o pomoc a dále pak přestože poškozená nemohla z vany sama vstát, pomohl jí vstát až za cca 5 minut; v dalším případě, kdy se poškozené po sprchování podlamovaly nohy, ji kopal do zadku s tím, ať se postaví, a když následně poté, co ji položil na postel, začala padat dozadu, pokusil se jí udeřit rukou, v čemž mu bylo zabráněno v důsledku zásahu třetí osoby; a minimálně v jednom dalším případě mu taktéž bylo třetí osobou zabráněno, aby poškozenou udeřil. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 6 To 237/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně uvedl, že napadá i rozsudek soudu prvního stupně, neboť se s ním odvolací soud plně ztotožnil a potvrdil jeho závěry. 5. Dovolatel ve svém podání obsáhle rozebíral zásady trestního řízení, zejména volného hodnocení důkazů, materiální pravdy, principu presumpce neviny a z něj vyplývající pravidlo in dubio pro reo, jakož i právo na obhajobu, které podle jeho názoru byly soudem při jeho rozhodování porušeny. Podle dovolatele není pochyb o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a vytkl, že soudy porušily právo obviněného na spravedlivý proces. Skutková zjištění nejsou podložena důkazy, které by prokazovaly vinu mimo rozumnou pochybnost, naopak svědectví, zejména pokud jde o M. B., P. B. a další příbuzné poškozené, jsou ve vážném rozporu a obsahují hrubé nesrovnalosti. Naproti tomu svědectví A. H., která jako nezaujatá osoba vypověděla o řádné péči obviněného o poškozenou, bylo soudy bezdůvodně opomenuto. K té zdůraznil, že v kontextu její pracovní pozice a pracovní doby měla velmi dobrý přehled o dění v budově a o návštěvnících poškozené a je nepravděpodobné, že tito by chodili za poškozenou pokaždé až v noci tak, že by je svědkyně nemohla zaregistrovat víckrát, než uvedla. Jmenovaná svědkyně však uvedla, že svědky M. B. a jejího přítele viděla za poškozenou přijít maximálně dvakrát až třikrát za celé období, tj. jeden rok, což je v hrubém nepoměru s tvrzením svědků, že chodili za poškozenou každý týden. 6. Měl za to, že soudy ignorovaly i výpověď svědkyně E. Č. patrně pro její vztah k obviněnému, když předpokládaly její zaujatost, aniž by se zamyslely nad tím, že vedle její výpovědi jsou tu i lékařské zprávy, zvukové záznamy obviněného s poškozenou a obviněného s L. N. hovořící ve prospěch obviněného. V řízení nebylo přihlédnuto k videozáznamům a dalším důkazům naznačujícím, že skutečné násilí na poškozené páchal P. B., což bylo doloženo i zdravotnickými zprávami a svědeckými výpověďmi. Dále dovolatel poukazoval na nevěrohodnost svědků M. B., protože tato připustila, že poškozená si na obviněného pravidelně stěžovala, přesto proti němu nikdy nic nepodnikla, a jejího přítele T. B., který jako jediný svědek smyšleného incidentu nebyl schopen popsat místo, kde mělo k incidentu dojít, navíc ani ten se jako dospělý fyzicky zdatný muž nepokusil incidentu, kterému měl být fyzicky přítomen, nijak zabránit. Jeho nedůvěryhodnost vyvozoval i odkazem na trestní minulost svědka. V tomto smyslu dovolatel učinil podnět, aby Nejvyšší soud vyžádal podrobnosti v trestní věci svědka T. B. ohledně toho, proč se nachází ve výkonu trestu, neboť takové zjištění může významně přispět k učinění uceleného obrazu o této osobě. Rovněž navrhl vyžádání aktuálního výpisu z trestního rejstříku P. B. Rozpor spatřoval i ve výpovědích svědkyně L. N. a její dcery V. N.; tyto k poškozené chodily společně, přesto jedna potvrdila sebepoškozování poškozené a druhá ho odmítla. Dovolatel poukázal i na tvrzení V. N. ohledně jejího negativní vztahu (nikoliv pouze absenci blízkého vztahu, jak dezinterpretoval odvolací soud) k obviněnému, což má důsledky pro hodnocení její věrohodnosti. Zdůraznil také, že svědkyně V. N. se o poškozenou nezajímala a na ulici XY ji nenavštěvovala až do dne 22. 6. 2023, na ulici XY nejvýše dvakrát. Svědkyně L. N. na ulici XY poškozenou nenavštívila ani jednou. 7. Dále obviněný vytkl, že žádal soud prvního stupně o provedení znaleckého posudku k uměle vytvořenému monoklu na tváři poškozené P. B. a M. B. dne 26. 12. 2022, což soudy zamítly. Výpověď svědků ohledně vzniku monoklu považoval za lež. Vyjádřil se i k výpovědi P. B. ohledně vyhrožování zaměstnancům v kavárně XY ze strany obviněného, což bylo smyšlené. Obviněný si pořizoval během interakce v kavárně audiozáznam na mobilní telefon, na němž je zaznamenáno, že se obviněný k personálu choval slušně. K popisu svědka ohledně jednání obviněného při výkonu práce jako revizora MHD poznamenal, že při práci musí mít zapnutý diktafon, přičemž pokud by se dopouštěl jednání, které svědek popsal, zaměstnavatel by s ním rozvázal pracovní poměr. Je tak zjevné, že svědek chce obviněnému uškodit a zhoršit j