8 Tdo 439/2016 – Nejvyšší soud

8 Tdo 439/2016-137ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2016 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové o dovolání obviněného P. K. a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 11/2014, takto: I. Dovolání obviněného P. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá. II. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce za podmínky podle § 265p odst. 1 tr. ř. 1. se podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, a to ve výroku o vině pod bodem I., jímž byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a ve výroku o trestu a o ochranném opatření zabrání věci. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se v rozsahu tohoto zrušení Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 2. Za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2014, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015 v bodě II., který zůstal tímto rozsudkem nedotčen (původně bod 7. rozsudku soudu prvního stupně), a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, které zůstaly nedotčeny rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, a to za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1.), zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), přečin ohrožování výchovy mládeže podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4.), a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.), které zůstaly tímto rozsudkem nezměněny, se obviněný P. K. odsuzuje podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi (7) roků a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se obviněnému ukládá ochranné opatření zabrání věci, a to počítače bez označení, včetně příslušenství, tvořící přílohu spisu č. 7, 3 ks CD a 2 ks DVD tvořící přílohu spisu č. 9 a notebook zn. DELL inspirion N 5110 č. 19864155197. Odůvodnění: A. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, byl obviněný P. K. v bodě 1. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2. zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3. zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014, v bodě 4. přečinem ohrožování východy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 6. přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, a v bodě 7. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014. 2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného rozsudkem ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, podle § 258 odst. 1. písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o vině pod body 3., 6. a 7., ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a ve výroku o ochranném opatření, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem I. přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 3. a 6. rozsudku soudu prvního stupně), pod bodem II. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2014 (pod bodem 7. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně). Za tyto trestné činy a dále za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1.), zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), přečiny ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4.), a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (bod. 5), ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o vině pod body 1., 2., 4. a 5. nezměněn, obviněného odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně rozhodl též o uložení ochranného opatření zabrání věci. B. Dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce a vyjádření k nim 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání jednak obviněný P. K. prostřednictvím obhájce, a jednak nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného pouze proti té části rozsudku soudu druhého stupně, jíž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v bodech 3. a 6., o nichž bylo nově rozhodnuto v bodě I., jakož i o výroku o trestu. Oba dovolatelé svá dovolání opřely o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a) Z obsahu dovolání obviněného 5. Obviněný dovolání zaměřil proti výroku o vině, jímž byl rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem 1. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, rozsudkem odvolacího soudu nezměněným, a proti celému výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným v bodě I. přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II., jímž byl uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2014, s tím, že tyto výroky spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, které vzniklo nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými skutkovými okolnostmi. Tyto vady obviněný shledal v tom, že soudy v řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, porušily jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke spravedlivému a úplnému hodnocení všech okolností důležitých pro správné rozhodnutí. 6. K činu pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně obviněný vytýkal především způsob, jakým se soud prvního stupně vypořádal s věrohodností výpovědi poškozené Š. P. Obviněný poukázal na obsah její výpovědi a zdůraznil některé skutečnosti, o nichž vypovídala, jakož i to, že nedokázala vysvětlit, proč vzniklou situaci neřešila ihned, ale na policii ji oznámila až s odstupem dvou let a poukázal i na to, že obě dcery poškozené „KOPRETINA“ *) i „LILIE“ *) měly obviněného rády, vždy se k nim choval hezky, a že i poté, co mělo k činu dojít, a poškozená se s ním rozešla, jej zvala na návštěvy a měla s ním i pohlavní styk, a že se poškozená jako matka nevhodně chovala ke své starší dceři „LILII“. Soudu obviněný vytkl, že se s těmito skutečnostmi nijak nevypořádal, a že dostatečně nehodnotil ani výpověď dcery „KOPRETINY“, která popisovala, jak dobře se k ní obviněný choval. Obviněný považoval výpověď Š. P. za nepřesvědčivou také z toho důvodu, že obsahovala výslovné lži, a svědkyně dokonce připustila, že i svému bývalému manželovi J. P. několikrát vyhrožovala udáním ze zneužívání svých dětí, a to vždy, když ji chtěl opustit, k čemuž však soud při svém rozhodování nepřihlédl. Soud ne