8 Tdo 45/2026 – Nejvyšší soud

8 Tdo 45/2026-764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 4 To 54/2025-691, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 1/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný L. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 7. 2025, č. j. 63 T 1/2025-630, uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (ad I.) a zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025 (ad II.). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2025, č. j. 4 To 54/2025-691, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č. j. 4 To 54/2025-691, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 7. 2025, č. j. 63 T 1/2025-630, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně poukázal na změny ve výpovědích poškozených, což činí podle něj jejich výpovědi rozpornými a nevěrohodnými. Ve vztahu k poškozené AAAAA (pseudonym) uvedl, že tato změnila výpověď na základě vlastního rozhodnutí, z důvodu svého svědomí, sama požádala o výslech, a vypověděla, že si vše vymyslela. Poukázal rovněž na to, že poškozená měla uvést, že slyší hlasy, které ji k obvinění nutily a závěr soudů o tom, že poškozená změnila výpověď na základě nátlaku v rodině, nebyl v řízení prokázán. Obviněný v této souvislosti odkázal rovněž na jednotlivé svědecké výpovědi, které mají podle jeho mínění potvrzovat skutečnost, že si poškozená obvinění vymyslela, tudíž se jednání vůči poškozené nedopustil. Obdobnou argumentaci (ohledně nevěrohodnosti poškozené) vznesl též k poškozené BBBBB (pseudonym), kdy poukázal na svědecké výpovědi s tím, že poškozená je nevěrohodná, v minulosti s ní byly výchovné problémy a obvinění si vymyslela. Rovněž zmínil, že poškozené mohly nepravdivě vypovídat, neboť v dětství (minulosti) vždy nedostaly to co by chtěly – tj. také možný motiv jejich jednání. Podle obviněného v jeho prospěch o nepravdivosti tvrzení poškozených vypovídá znalecký posudek, vypracovaný k jeho osobě, ze kterého vyplynulo, že netrpí sexuální deviací. V dovolání rovněž soudům nižších stupňů vytkl neprovedení jím navrhovaných důkazů, a to znaleckých posudků k duševnímu zdraví obou poškozených. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby byl přerušen výkon rozhodnutí, a aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, případně i soudu nalézacího a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul dosavadní průběh trestního řízení a obsah dovolání, aby uvedl, že obviněný v tomto mimořádném opravném prostředku pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly. V souvislosti s opakováním dříve uplatněných námitek obviněným odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvedl, že obviněný svojí argumentací míří do oblastí dokazování a skutkových zjištění, přičemž soudy zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědi přímých svědkyň – poškozených, které nejsou izolované, navzájem korespondují, a doplňují je výpovědi dalších svědků, jakož i závěry znaleckého zkoumání. Státní zástupce vyjádřil své přesvědčení, že neexistují žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že by si poškozené vymýšlely nebo byly někým k usvědčující výpovědi navedeny. Ve vztahu k námitce opomenutých důkazů pak uvedl, že obviněného důkazní návrhy nebyly přehlédnuty, ale byly jako nadbytečné, resp. irelevantní zamítnuty. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uve