8 Tdo 466/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 466/2024-905 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 8 To 3/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2000, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2023, byl obviněný M. M. P. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (účinného do 31. 12. 2009), ve znění do 30. 6. 2002 (dále „tr. zák.“). Za to byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 11 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání směřující proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 8 To 3/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 19. 12. 1999 kolem 20:00 hodin v Praze XY, XY, ve XY patře domu č. XY v obývacím pokoji bytu č. XY během oslavy pravoslavného svátku po předcházejícím fyzickém konfliktu bodl kuchyňským nožem zn. Chefs Secret japonské výroby s čepelí dlouhou 165 mm ve střední čáře širokou 15 mm s úmyslem usmrtit do zad sedícího poškozeného M. J., nar. XY, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku na zadní straně hrudníku 2 cm od střední čáry v úrovni dolního okraje lopatky, 136 cm nad úrovní chodidla, přičemž rána pronikla mezižeberním svalstvem ve výši 6 mezižebří vlevo při páteři do dutiny hrudní a způsobila poranění hrudní aorty a dolního laloku levé plíce, když tato bodná rána byla smrtící, v důsledku níž došlo k zakrvácení dutiny hrudní a následně smrti poškozeného. 4. Není od věci doplnit, že soudy obou stupňů se věcí obviněného nezabývaly poprvé. Obžaloba pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. byla na obviněného u Městského soudu v Praze coby soudu prvního stupně podána již 4. 8. 2000. Řízení proti němu bylo vedeno jako řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 4 T 21/2000, byl obviněný (ještě pod jménem I. N. L.) uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 12 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň mu byl uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání podané obhájcem obviněného bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 8 To 1/01, zamítnuto. Obviněný byl posléze na základě evropského zatýkacího rozkazu zadržen dne 13. 4. 2023 v Polsku a předán do České republiky. Zde při doručení rozsudku (jeho písemného překladu) byl poučen podle § 306a odst. 2 tr. ř. a požádal o zrušení rozsudku a provedení hlavního líčení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, sp. zn. 4 T 21/2000, byl podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 4 T 21/2000, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 8 To 1/01 (výrok I.), a současně bylo rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby (výrok II.). V dalším řízení bylo rozhodnuto způsobem uvedeným pod body 1., 2. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 8 To 3/2024, obviněný podal prostřednictvím obhájkyně dovolání. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a vytkl, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, jednak že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž vše zaštítil Ústavním soudem opakovaně zmiňovanou povinností Nejvyššího soudu zabývat se případným porušením spravedlivého procesu. 6. Obviněný především polemizoval se zjištěním soudů, že se dopustil jednání, kterým jiného usmrtil. Označil je za nešťastnou náhodu, způsobenou jeho neuváženým jednáním, když jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly značně omezené až vymizelé z důvodu vícedenní nadměrné konzumace alkoholu. K těmto rozhodným skutečnostem však soudy neprovedly jím navrhované důkazy. 7. Soud prvního stupně zamítl jako neúčelný jeho návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a toxikologie, v němž by znalec zodpověděl, zda a v jakém rozsahu byly ovlivněny rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného vlivem zkonzumovaného alkoholu. Tento soud svůj procesní postup odůvodnil tím, že hladina alkoholu v krvi obviněného nebyla po spáchání skutku změřena a nelze ji ani znaleckým posudkem objektivně stanovit, jednalo by se spíše o spekulaci. Absenci znaleckého posudku nesprávně nahradil odkazem na výpověď svědka I. V. O. a úvahou o vztahu obviněného k alkoholu a jeho snášenlivosti, kterou obviněný pokládal za zásah do jeho základních lidských práv. Podle dovolatele tento nesprávný postup soudu prvního stupně, následně aprobovaný odvolacím soudem, vedl k učinění nesprávných skutkových zjištění. Napadená rozhodnutí jsou tudíž zatížena vadou odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, ze kterých by bylo možno učinit rozhodná skutková zjištění pro posouzení, zda měl omezené či vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. 8. Na zmiňované pochybení navazuje podle obviněného i nesprávné právní posouzení skutku. Nešlo o trestný čin vraždy, protože obviněný nikdy úmysl někoho usmrtit nepojal. S ohledem na dlouhodobou a nadměrnou konzumaci alkoholu nebyl ani srozuměn s tím, že pokusil-li se zezadu nožem rozpárat triko poškozeného, může poškozeného za určitých okolností usmrtit. Pakliže soudy vyvodily existenci volní složky úmyslného zavinění, je zjevné, že právní posouzení skutku učinily v přímém rozporu se základní zásadou in dubio pro reo, a porušily tak princip presumpce neviny zakotvený v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 9. Obviněný měl za to, že nelze-li z provedených důkazů učinit spolehlivá skutková zjištění, z nichž by bylo možno dovodit jeho úmysl, je nutné v souladu se zásadou in dubio pro reo kvalifikovat jeho jednání jako trestný čin opilství podle § 201a tr. zák., případně trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. 10. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“). Po seznámení se s obsahem mimořádného opravného prostředku obviněného poznamenal, že měl být uplatňován rovněž dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, a to v kombinaci s dále deklarovanými dovolacími důvody uvedenými v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jejichž vadami měl být zatížen již rozsudek soudu prvního stupně. 12. Třebaže se příčetnost vztahuje k řešení otázek trestní odpovědnosti (konkrétně způsobilosti obviněného být pachatelem trestného činu), vzhledem ke konkrétnímu obsahu námitek obviněného je zřejmé, že pojal tuto část dovolání spíše jako polemiku s postupem soudů nižších stupňů, které nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jímž měl být zkoumán jeho duševní stav. Námitky tak směřují k vadám důkazního řízení. 13. I když se námitky obviněného týkající se neakceptování návrhu na doplnění dokazování ohledně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie, podřadí pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., předpokládající nedůvodné provedení navrhovaných podstatných důkazů, nelze těmto námitkám přiznat opodstatnění. Ani podle judikatury Ústavního soudu, na niž odkázal, nejde o opomenuté důkazy, jsou-li dodrženy všechny podmínky pro