8 Tdo 467/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 467/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 12. 2017 Spisová značka:8 Tdo 467/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.467.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Náhrada škody Promlčení trestní odpovědnosti Usnesení Zahájení trestního stíhání Zákaz reformace in peius Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 160 odst. 1 tr. ř. § 150 odst. 1 tr. ř. § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 106 odst. 1,2 předpisu č. 40/1964Sb. § 41,42,43,44,45 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.5.2018III.ÚS 1713/18JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto13.11.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 467/2017-138 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněného K. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 53/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 47 T 7/2010, byl obviněný K. T. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Kanadě – Kanadskému velvyslanectví v Praze, se sídlem Praha 6, Muchova 6, částku 19 191 120 Kč, a to spolu s příslušnými úroky z prodlení, jejichž výše je blíže specifikována ve výroku rozsudku. 2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 53/2016, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně na podkladě odvolání obviněného zrušen ve výroku o trestu. Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena povinnost, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil způsobenou škodu. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že: v době od 20. 1. 1998 do 30. 9. 1999 na Kanadském velvyslanectví v Praze, Praha 6, Mickiewiczova 6, kde pracoval jako hlavní účetní, s cílem přivlastnit si finanční prostředky patřící kanadskému státu, celkem ve dvaceti čtyřech případech na základě postupně připravených žádostí o výběr finančních prostředků v hotovosti, které nechal opatřit podpisy dvou oprávněných kanadských diplomatů s dispozičním právem k bankovním účtům vedeným ve prospěch Kanadského velvyslanectví v Praze Československou obchodní bankou, a. s., jimž předstíral, že dané finanční prostředky mají sloužit na pokrytí provozních nákladů velvyslanectví vyzvedl – buď sám osobně nebo prostřednictvím k tomu pověřených osob z řad pracovníků bezpečnostní agentury nebo řidičů – z účtu Kanadského velvyslanectví v Praze u Československé obchodní banky, a. s., v hlavní pobočce v P., N. P., dané finanční prostředky, které si ponechal pro sebe, a to konkrétně: - dne 20. 1. 1998 částku 174 930 Kč, - dne 18. 2. 1998 částku 278 460 Kč, - dne 17. 3. 1998 částku 366 479 Kč, - dne 3. 4. 1998 částku 476 602 Kč, - dne 28. 4. 1998 částku 674 773 Kč, - dne 12. 5. 1998 částku 901 935 Kč, - dne 26. 5. 1998 částku 436 396 Kč, - dne 4. 6. 1998 částku 834 624 Kč, - dne 2. 7. 1998 částku 565 463 Kč, - dne 20. 7. 1998 částku 873 600 Kč, - dne 25. 8. 1998 částku 850 398 Kč, - dne 24. 9. 1998 částku 991 959 Kč, - dne 23. 11. 1998 částku 984 186 Kč, - dne 5. 1. 1999 částku 572 327 Kč, - dne 25. 1. 1999 částku 701 445 Kč, - dne 2. 3. 1999 částku 658 746 Kč, - dne 15. 3. 1999 částku 446 600 Kč, - dne 6. 5. 1999 částku 626 049 Kč, - dne 15. 6. 1999 částku 1 431 773 Kč, - dne 1. 7. 1999 částku 1 932 800 Kč, - dne 15. 7. 1999 částku 527 681 Kč, - dne 29. 7. 1999 částku 1 798 681 Kč, - dne 4. 8. 1999 částku 665 762 Kč, - dne 3. 9. 1999 částku 1 419 449 Kč, přičemž vybrané finanční prostředky nezaevidoval do určených evidencí, ani je nezaúčtoval v účetním systému Kanadského velvyslanectví v Praze a použil je pro vlastní potřebu, čímž Kanadě – jednající svým velvyslanectvím v Praze – způsobil škodu v celkové výši 19 191 120 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 53/2016, podal obviněný prostřednictvím svých obhájců Mgr. Pavly Brennan Kahounové a JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D., v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), e) a g) tr. ř. Vytkl, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně, bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. K důvodu dovolání § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolatel namítl, že přísedící senátu soudu prvního stupně rozhodující v jeho věci, nebyli vybráni v souladu s platným rozvrhem práce pro přísedící Městského soudu v Praze, resp. že předseda senátu si sám zvolil konkrétní přísedící podle svého vlastního uvážení. Ve vztahu k obsazení soudu přísedícími obšírně argumentoval judikaturou Ústavního soudu, především pak nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3231/10, podle kterého se právo na zákonného soudce vztahuje i na přísedící. Obviněný především nesouhlasí s postupem nalézacího soudu, kdy se během tří let trvajícího řízení v senátu vystřídala „celá řada soudců a přísedících“, přičemž především přísedící byli v rámci zastupování při nepřítomnosti během řízení do senátu dosazování v podstatě náhodně. Z rozvrhu práce platného a účinného v době rozhodování soudu o podané obžalobě, tedy v okamžiku konání prvního hlavního líčení, jakož i po celou dobu řízení před soudem prvního stupně, nebylo upraveno, který konkrétní přísedící bude přidělen pro rozhodnutí v konkrétní senátní věci. Výběr přísedících pro danou trestní věc tedy neprobíhal podle pevně stanoveného přezkoumatelného systému, kterým je v praxi nejčastěji tzv. kolovací systém. Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, kdo a proč rozhodl o tom, že přísedícími v trestní věci obviněného budou právě Josef Aksenov a Jiří Čejchan. To v praxi znamená, že předseda senátu či jiná osoba na základě vlastní úvahy bez jakéhokoliv pravidla a možnosti kontroly rozhoduje o tom, k jaké trestní věci bude konkrétní přísedící zařazen. Je zřejmé, že systém pro zařazení přísedících při rozhodování v konkrétní trestní věci nebyl nastaven, a přísedící tak nebyli přiřazování například ani podle abecedy. Zařazení výše zmíněných přísedících do rozhodovací činnosti při projednání této konkrétní věci nebylo transparentně zakotveno v rozvrhu práce, čímž došlo k porušení práva obviněného na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Argumentace v tom smyslu, že je třeba při obsazování senátů přísedícími vždy brát na zřetel i jejich občanské povinnosti, pracovní vytížení atp. není případná a postavení přísedících neadekvátně zlehčuje, když přitom role přísedících je při meritorním rozhodování naprosto shodná s předsedou senátu, který je soudcem z povolání. 6. Obviněný upozornil, že na tyto jeho námitky již reagoval odvolací soud, který je odmítl, avšak odvolací soud vycházel z informací, které neměly oporu v dokazování, nebo měly charakter pouhé spekulace. Sám odvolací soud ve svém rozhodnutí uvádí, že k nařízeným hlavním líčení byl přísedící Jiří Čejchan jako nově zvolený přísedící předvolán vedoucí kanceláře. Přitom ani rozvrh práce, natož pak trestní řád neumožňují, aby tento úkon provedl kdokoliv jiný než předseda senátu, zvláště pak za situace,