8 Tdo 489/2021
Nejvyšší soud · 30. 11. 2021
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovoláních obviněných A. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, J. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, R. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, L. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, V. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, a O. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 9/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných A. B., J. F., R, H., J. K., L. L., J. P. a V. R. odmítají.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. V. odmítá.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 40 T 9/2017, byli pod bodem I. obvinění L. L. a J. P. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, dílem dokonaným pod bodem I. 2), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pod body I. 1), 3), 4), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněný L. L. v jednočinném souběhu s trestným činem podplácení podle § 332 odst. 1, alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem II. obvinění A. B., J. F., R. H., O. V. byli uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, alinea první, písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem III. obvinění L. L. , J. F. a J. K. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem IV. obvinění J. P. a V. R. byli uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Odsouzeni byli tak, že obviněný A. B. podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu čtyř let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí popsané věci, obviněný J. F. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu pěti let, obviněný R. H. podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu pěti let, obviněný J. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí popsané věci, obviněný L. L. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí popsané věci. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to finančních prostředků a dalších popsaných věcí, obviněný J. P. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí popsaných věcí, obviněný V. R. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu pěti let, obviněný O. V. podle § 216 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu pěti let.
Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a o vině a trestech spoluobviněných T. H., V. K. a Z. O. a o zproštění obžaloby obviněných H. F. a M. H.
Vrchní soud v Praze usnesením dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019, odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, která podali obvinění A. B., J. F., R. H., J. K., L. L. , J. P. , V. R. a O. V. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění označených trestných činů dopustili tím, že:
obvinění L. L. , V. K. a J. P. společně
v přesně nezjištěný den na podzim roku 2011 zajistil obviněný V. K. k požadavku obviněného J. P., prostřednictvím P. P., nar. XY, kontakt na Finančním úřadě pro XY, Územní pracoviště pro XY, a to H. F., od které získával potřebné informace na základě instrukcí a požadavků, které obdržel osobně či prostřednictvím obviněného J. P. od obviněného L. L., konkrétně se jednalo o získání informací týkajících se chodu příslušného oddělení finančního úřadu zabývajícího se zahraničními subjekty a informací týkajících se náležitostí dokumentů předkládaných tomuto úřadu tak, aby tyto splňovaly veškeré náležitosti a nebudily zvýšenou pozornost ze strany pracovníků finančního úřadu, přičemž H. F., na rozdíl od obviněných V. K. a J. P., kteří věděli, k jakému účelu tyto informace opatřují, a za svou činnost též obdrželi od obviněného L. L. odměnu ve výši nejméně 17 500 000 Kč, nebylo předem zřejmé, že sdělené informace budou sloužit k vylákání nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty, s tím, že obviněný V. K. informace, které získával od H. F., v průběhu doby od podzimu 2011 do března 2012 předával prostřednictvím obviněného J. P. obviněnému L. L. , aby tento mohl nechat sestavit příslušná daňová přiznání, ve kterých budou neoprávněně nárokovány nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty, kdy konkrétně se tak stalo
1) dne 25. 11. 2011, bylo jménem J. H., narozeného XY, zástupce společnosti D. G. T. & I. L., DIČ, se sídlem XY (dále jen D. podáno na Finanční úřad pro XY, Územní pracoviště pro XY, zcela fiktivní daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období říjen 2011, na základě kterého bylo neoprávněně nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 82 599 835 Kč, který měl vzniknout v rámci fiktivní obchodní činnosti společnosti D. s českými obchodními společnostmi, a to společností O., IČ XY, se sídlem XY (dále jen O.), jako dodavatelem, a společností J., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen J.), jako odběratelem, přičemž předmětem obchodního vztahu mělo být pořízení solárních panelů se základem daně 492 000 000 Kč, daň na vstupu pak 98 400 000 Kč, a následné dodání části tohoto zboží se základem daně 79 000 825 Kč a daní na výstupu 15 800 165 Kč spol. J., přičemž k vyplacení nadměrného odpočtu pak z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu nedošlo, nedošlo však ani k vyměření daňové povinnosti, neboť daňový subjekt podal dodatečné daňové přiznání, na základě kterého poté správce daně vyměřil novou daň a tuto stanovil na částku nula,
2) dne 25. 1. 2012, kdy O. V., narozený XY, zástupce společnosti D. E. C., DIČ XY, se sídlem XY (dále jen D.), podal na Finanční úřad pro XY, Územní pracoviště pro XY, zcela fiktivní daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí 2011, na základě kterého bylo neoprávněně nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 49 039 980 Kč, který měl vzniknout v rámci fiktivní obchodní činnosti, v rámci které byla vykázaná přijatá zdanitelná plnění se základem daně 343 680 500 Kč a daní na vstupu 68 736 100 Kč a dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku se základem daně 98 480 600 Kč a daní na výstupu 19 696 120 Kč, když současně vzhledem k tomu, že v případě tohoto daňového subjektu nebylo zahájeno řízení k odstranění pochybností, obvinění nebyli nuceni vyhotovit fiktivní doklady, a proto nejsou známy údaje k fiktivním "obchodním partnerům", požadovaný nadměrný odpočet ve výši 49 039 980 Kč byl daňovému subjektu poukázán dne 24. 2. 2012 na firemní účet č. XY, přičemž na tomto bankovním účtu neproběhly žádné jiné transakce, než následné vyvedení finančních prostředků na účty společností D. IČ XY, se sídlem XY, v současné době se sídlem XY (dále jen D.), K., IČ XY, se sídlem XY, která byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 13. 2. 2019 (dále jen K.), T., IČ XY, se sídlem XY, která byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 13. 10. 2016 (dále jen T.), a A., IČ XY, se sídlem XY, v současné době se sídlem XY (dále jen A.), ze kterých byly přímo nebo zprostředkovaně vybrány v hotovosti, a část, celkem 17 500 000 Kč, byla v blíže nezjištěný den měsíce března 2012 v domě patřícím společnosti D. na adrese XY, předána obviněným L. L. obviněným V. K. a J. P. s pokynem, že část těchto prostředků mají poskytnout H. F. a zbytek si mezi sebou rozdělit, ale H. F. tento nabízený úplatek, který jí měl být předán od obviněného L. L. prostřednictvím obviněného V. K., odmítla převzít a rovněž být s obviněným K. nadále v kontaktu,
3) dne 25. 4. 2012, kdy bylo jménem D. F., narozeného XY, zástupce společnosti D. F. C., DIČ XY, se sídlem XY (dále jen D.), podáno na Finanční úřad pro hl. m. XY, Územní pracoviště pro XY, zcela fiktivní daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období I. čtvrtletí 2012, na základě kterého bylo neoprávněně nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 57 530 540 Kč, který měl vzniknout v rámci fiktivní obchodní činnosti společnosti D. s českou obchodní společností E. U., IČ XY, se sídlem XY (dále jen E. U.), jako dodavatelem, a německou obchodní společností S. M., jako odběratelem, přičemž předmětem obchodního vztahu mělo být pořízení zdravotnické technologie se základem daně 370 228 850 Kč a daní na vstupu 74 045 770 Kč a následné dodání tohoto zboží do jiného členského státu s daní na výstupu 16 515 230 Kč, přičemž k vyplacení nadměrného odpočtu pak z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu nedošlo,
4) dne 25. 4. 2012, kdy bylo jménem J. P., narozeného XY, zástupce společnosti D. M. C. DIČ XY, se sídlem XY (dále jen D.), podáno na Finanční úřad pro XY, Územní pracoviště pro XY, zcela fiktivní daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období I. čtvrtletí 2012, na základě kterého bylo neoprávněně nárokováno vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 58 765 284 Kč, který měl vzniknout v rámci fiktivní obchodní činnosti společnosti D. s českou obchodní společností L., v současné době v likvidaci, IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen L.), jako dodavatelem, a německou obchodní společností C. & E., H. & D. V. a kyperskou obchodní společností A. T. (dále jen A. T.), jako odběrateli, přičemž předmětem obchodního vztahu mělo být pořízení kancelářské techniky a vybavení serverové místnosti se základem daně 366 436 800 Kč a daní na vstupu 73 287 360 Kč a následné dodání tohoto zboží do jiných členských států s daní 14 522 076 Kč, přičemž k vyplacení nadměrného odpočtu pak z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu nedošlo,
a tímto jednáním způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY, škodu ve výši 49 039 980 Kč, a pokusili se způsobit škodu ve výši 198 895 659 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 247 935 639 Kč,
obvinění O. V., A. B., R. H., J. F. a Z. O. společně
nejméně v období od 23. 12. 2011 do 27. 3. 2012 v XY, XY, XY, XY či dalších místech v České republice se úmyslně podíleli na vytvoření právních vztahů, které měly vzbudit dojem, že peněžní prostředky v celkové částce 49 039 980 Kč, která byla dne 24. 2. 2012 Finančním úřadem pro hl. m. XY, Územní pracoviště pro XY, poukázána na účet číslo XY společnosti D. a následně přeposlána na bankovní účty společností T., která byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 13. 10. 2016, K., která byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 13. 2. 2019, A. a D., je legálně nabytým příjmem těchto obchodních společností, přičemž uvedené finanční prostředky ve výši 49 039 980 Kč pocházely z vylákaného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí 2011 společností D., kdy pro tento skutek, v němž je spatřováno mj. naplnění znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, účinného do 30. 6. 2016, je vedeno trestní stíhání, když za tímto účelem
obviněný O. V., v rozhodné době zmocněný zástupce společnosti D., založil jménem této společnosti dne 23. 12. 2011 v pobočce Komerční banky, a. s., v XY účet č. XY, u kterého byl veden jako jediný disponent, a na tento účet byl dne 24. 2. 2012 Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY, poukázán vylákaný nadměrný odpočet ve výši 49 039 980 Kč, přičemž na účtu neprovedl žádné jiné finanční transakce, než odčerpání finančních prostředků v několika málo dnech po tomto poukázání, konkrétně
- dne 27. 2. 2012 provedl výběr peněžní hotovosti ve výši 300 000 Kč a následně s těmito penězi naložil způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 27. 2. 2012 zadal příkaz k bankovnímu převodu částky 6 000 000 Kč na účet číslo XY majitele společnosti T., kde byl v této době jednatelem společnosti a jediným disponentem uvedeného firemního účtu A. B.,
- dne 27. 2. 2012 zadal příkaz k bankovnímu převodu částky 1 000 000 Kč na účet číslo XY majitele společnosti A., kde byla v této době jednatelem společnosti a jediným disponentem uvedeného firemního účtu Z. O.,
- dne 28. 2. 2012 zadal příkazy ke čtyřem expresním převodům po 5 000 000 Kč, tedy celkové částky 20 000 000 Kč, na účet č. XY majitele společnosti K., kde byl v této době jednatelem společnosti a jediným disponentem uvedeného firemního účtu R. H.,
- dne 28. 2. 2012 provedl z tohoto účtu dva výběry peněžní hotovosti po 350 000 Kč, tedy celkem 700 000 Kč, a následně s těmito penězi naložil způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 29. 2. 2012 zadal příkazy ke čtyřem expresním převodům po 5 000 000 Kč, tedy celkové částky 20 000 000 Kč, na účet č. XY majitele společnosti D., kde byl v této době předsedou představenstva a jedním z disponentů uvedeného firemního účtu J. F.,
- dne 1. 3. 2012 zadal příkaz k bankovnímu převodu částky 1 034 491 Kč na účet číslo XY majitele společnosti A., kde byla v této době jednatelem společnosti a jediným disponentem uvedeného firemního účtu Z. O.,
tedy z peněžních prostředků ve výši 49 039 980 Kč, které byly výnosem z trestné činnosti, byla část ve výši 49 034 491 Kč obviněným O. V. úmyslně a bez reálného ekonomického důvodu, pouze s cílem znemožnit zjištění původu peněžních prostředků, převedena na jiné účty ovládané spolupachateli či vybrána v hotovosti,
obviněný A. B., v rozhodné době jednatel společnosti T. a od 24. 2. 2012 jediný disponent s jejím firemním účtem č. XY, vedeným v pobočce Československé obchodní banky, a. s., v XY, s cílem vzbudit zdání, že peněžní prostředky v hodnotě 6 000 000 Kč, zaslané obviněným O. V. z účtu společnosti D. dne 27. 2. 2012, jsou legálně nabytým příjmem společnosti T., vytvořil dne 5. 4. 2012 v čase 10.30 hodin smlouvu o půjčce na 6 000 000 Kč mezi společnostmi D. a T., přičemž tato smlouva byla antedatována, když nesla datum 27. 2. 2012, a dále veden stejným úmyslem, tedy aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu takto nabytých prostředků,
- dne 28. 2. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 900 000 Kč na účet č. XY majitele L. Š.,
- dne 8. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 990 000 Kč na účet č. XY majitele společnosti T. s popisem "převod na vlastní firemní účet", téhož dne a na stejný účet pak ještě zadal bankovní příkaz k úhradě částky 4 000 000 Kč,
tedy z peněžních prostředků 6 000 000 Kč, které byly dílčí částí z výnosu trestné činnosti, byla část ve výši 5 890 000 Kč A. B. úmyslně a bez reálného ekonomického důvodu, pouze s cílem zatajit původ peněžních prostředků, převedena na jiné účty,
obviněný R. H., v rozhodné době jednatel společnosti K. založil jménem této společnosti dne 7. 2. 2012 v pobočce České spořitelny, a. s., v XY účet č. XY, u kterého byl veden jako jediný disponent, a následně tento účet poskytl pachatelům daňové trestné činnosti jako prostředek ke znemožnění zjištění původu majetkové hodnoty, neboť na tento účet byla dne 28. 2. 2012 obviněným O. V. z účtu společnosti D. poukázána celková částka 20 000 000 Kč, což byla dílčí část z vylákaného nadměrného odpočtu, přičemž na účtu neprovedl obviněný R. H. žádné jiné finanční transakce, než vyvedení těchto finančních prostředků v několika následujících dnech po tomto poukázání, případně prováděl další podezřelé finanční transakce s cílem ztížit zjištění původu těchto peněžních prostředků, konkrétně
- dne 2. 3. 2012 provedl výběr peněžní hotovosti ve výši 18 000 000 Kč a následně s těmito penězi naložil způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 20. 3. 2012 byla na tento účet vložena částka 1 170 000 Kč,
- dne 27. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 3 100 000 Kč ve prospěch účtu 5062032/0800 majitele R. H., kdy tento účet byl založen opět s cílem zkreslit původ peněžních prostředků jen den předtím, tedy 26. 3. 2012, a následně dne 30. 3. 2012 částku ve výši 3 000 000 Kč z tohoto účtu vybral v hotovosti a s penězi naložil způsobem, který vylučuje zjištění jejich původu,
tedy z peněžních prostředků 20 000 000 Kč, které byly dílčí částí výnosu trestné činnosti, byla část ve výši 19 830 000 Kč obviněným R. H. úmyslně, bez reálného ekonomického důvodu a pouze s cílem zatajit původ peněžních prostředků, vybrána v hotovosti či převedena na jiný účet,
obviněná Z. O., v rozhodné době jednatelka společnosti A. a od 6. 4. 2011 disponentka jejího firemního účtu č. XY, vedeného na pobočce Komerční banky, a. s., v XY, tento účet poskytla pachatelům daňové trestné činnosti jako prostředek ke znemožnění zjištění původu majetkové hodnoty získané trestným činem, neboť na tento účet byla dne 27. 2. 2012 obviněným O. V. z účtu společnosti D. poukázána částka 1 000 000 Kč, což byla dílčí část z vylákaného nadměrného odpočtu, přičemž obratem či v několika málo dnech po tomto poukázání byly zaslané peněžní prostředky vybrány v hotovosti, konkrétně
- dne 27. 2. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 320 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 28. 2. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 350 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 29. 2. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 330 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
a dále na tento účet byla dne 1. 3. 2012 obviněným O. V. z účtu společnosti D. poukázána částka 1 034 491 Kč, což byla další dílčí část z vylákaného nadměrného odpočtu, přičemž v několika následujících dnech po tomto poukázání byly zaslané peněžní prostředky opět vybrány v hotovosti, případně zaslány na jiný účet, konkrétně
- dne 2. 3. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 350 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 5. 3. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 370 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 6. 3. 2012 provedla výběr peněžní hotovosti ve výši 300 000 Kč a následně s těmito penězi naložila způsobem, který vylučuje zjištění původu těchto prostředků,
tedy z peněžních prostředků 2 034 491 Kč, které byly dílčí částí výnosu trestné činnosti, byla část ve výši 2 020 000 Kč Z. O. úmyslně, bez reálného ekonomického důvodu a pouze s cílem zatajit původ peněžních prostředků, vybrána v hotovosti či převedena na jiný účet,
obviněný J. F., v rozhodné době předseda představenstva společnosti D. a od 14. 12. 2007 disponent jejího firemního účtu č. XY, vedeného na pobočce České spořitelny, a. s., v XY, tento účet poskytl pachatelům daňové trestné činnosti jako prostředek k zastření původu majetkové hodnoty získané trestným činem, neboť na tento účet byla dne 29. 2. 2012 obviněným O. V. z účtu společnosti D. poukázána celková částka 20 000 000 Kč, což byla dílčí část z vylákaného nadměrného odpočtu, přičemž obviněný J. F. v několika málo dnech poté tyto peněžní prostředky z účtu vyvedl na jiné účty či přikázal vybrat v hotovosti, konkrétně
- dne 29. 2. 2012 prostřednictvím své matky A. P., nar. XY, která nebyla seznámena se skutkovými okolnostmi, nechal vybrat peněžní hotovost ve výši 5 000 000 Kč a následně s těmito penězi naložil způsobem, který znemožňuje zjištění původu těchto prostředků,
- dne 1. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 2 500 000 Kč na účet č. XY majitele J. S.,
- dne 1. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 300 000 Kč na účet č. XY majitele M. K.,
- dne 2. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částek 1 000 000 Kč, 2 000 000 Kč a 3 500 000 Kč na účet č. XY majitele společnosti D.,
- dne 2. 3. 2012 zadal bankovní příkaz k převodu částky 5 600 000 Kč na účet č. XY majitele společnosti E. E., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen E. E.),
tedy z peněžních prostředků 20 000 000 Kč, které byly dílčí částí výnosu trestné činnosti, byla část ve výši 19 900 000 Kč J. F. úmyslně, bez reálného ekonomického důvodu a pouze s cílem zatajit původ peněžních prostředků, vybrána v hotovosti či převedena na jiný účet,
obvinění L. L. , T. H., J. F. a J. K. společně
od září roku 2013 minimálně do 25. 4. 2014 v XY a XY, v úmyslu obohatit se vylákáním výhody na dani a po vzájemné dohodě všech obviněných o rozdělení činností spočívajících v provádění fiktivních obchodů se zbožím, jehož faktická hodnota byla mnohonásobně nižší, a neodpovídala tak ceně uváděné na daňových dokladech, a následným deklarováním dodání tohoto zboží do jiného členského státu, tedy plněním mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně, dával obviněný L. L. pokyny ostatním spoluobviněným, řídil a fakticky ovládal společnost E., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen E.), určenou k páchání trestné činnosti, kde působil od 5. 2. 2013 do 18. 9. 2013 jako jednatel a společník M. A., nar. XY, od 18. 9. 2013 J. H., nar. XY, kterým obviněný L. L. vnutil roli tzv. „bílých koňů“ a plně potlačil jejich samostatnost při jednání statutárního orgánu, takže tyto osoby nevěděly nic o povaze podnikání společnosti E. nevedly účetnictví, nevystavovaly faktury a nevyvíjely žádnou činnost, účetní a daňové doklady za ně pak vytvářel obviněný J. K. na základě pokynů obviněného L. L., přičemž jako další společnost určenou k neoprávněnému čerpání nadměrných odpočtů byla z pokynu obviněného L. L. zajištěna společnost D., IČ XY, se sídlem XY, XY (dále jen D.), jejímž jednatelem a společníkem od 21. 2. 2013 byl obviněný T. H., který jménem této společnosti skutečně jednal, společně s obviněným J. K. se podílel na vytváření daňových dokladů sloužících jako podklad k daňovému přiznání za tuto společnost, stejně tak obviněný J. F., od 8. 11. 2012 jednatel a společník společnosti J. jménem této společnosti skutečně jednal, společně s obviněným J. K. se podílel na vytváření daňových dokladů sloužících jako podklad k daňovému přiznání za tuto společnost; tyto uvedené právnické osoby pak byly zařazeny do řetězce spoluobchodujících společností, kdy obviněný J. F. jménem společnosti J. podepsal obviněným J. K. vystavené faktury společnostem E. a D. za prodej paměťových karet - NanoDisk, ExtremePro, 120MB/s, UDMA6, 256 GB, přičemž přes deklarovanou cenu na fakturách, tedy 30 000 Kč za kus bez DPH, se fakticky jednalo o bezcenné plastové karty, a následně bylo toto zboží společnostmi E. a D. fakturačně dodáno společnosti A. T. se sídlem XY, a minimálně v jednom případě, aby bylo dalšími důkazními prostředky správci daně prokázáno uskutečnění zdanitelného plnění, rozhodl obviněný L. L. o přepravě min. 4 000 kusů NanoDisků ve dnech 11. 10. 2013 až 25. 10. 2013 do Kyperské republiky prostřednictvím společnosti A., IČ XY, se sídlem XY (dále jen A.), kdy toto zboží bylo následně uskladněno v domě, který užíval obviněný L. L. , a poté ve dnech 20. 12. 2013 až 23. 12. 2013 z pokynu obviněného L. L. zničeno M. A., kterého za tím účelem obviněný L. L. na Kypr vyslal, přičemž výše uvedená trestná činnost byla fakturačně prováděna v konkrétních případech u těchto společností takto:
spol. E., kdy a) v řádném přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2013, podaném dne 25. 9. 2013 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY, zahrnuli obvinění do přijatých zdanitelných plnění fiktivní fakturu na zboží, které mělo nulovou hodnotu, a to fakturu č. 130801 dodavatele J. datum uskutečnění zdanitelného plnění dne 21. 8. 2013, předmět plnění 244 kusů paměťových karet: NanoDisk, ExtremePro, 120MB/s, UDMA6, 256 GB, základ daně 7 320 000 Kč, daň 1 537 200 Kč, čímž byl neoprávněně uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu minimálně ve výši 1 537 200 Kč, přičemž ve shora uvedeném daňovém přiznání byl nárokován odpočet ve výši 550 200 Kč, b) v řádném přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2013, podaném dne 25. 10. 2013 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY, zahrnuli obvinění do přijatých zdanitelných plnění fiktivní fakturu na zboží, které mělo nulovou hodnotu, a to fakturu č. 130104 dodavatele J. datum uskutečnění zdanitelného plnění dne 28. 9. 2013, předmět plnění 21 197 kusů paměťových karet - NanoDisk ExtremePro, 120MB/s, UDMA6, 256 GB, základ daně 638 029 700 Kč, daň 133 986 237 Kč, čímž byl neoprávněně uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu minimálně ve výši 133 986 237 Kč, přičemž ve shora uvedeném daňovém přiznání byl nárokován odpočet ve výši 133 987 365 Kč, celkem byl jménem společnosti E. neoprávněně uplatněn odpočet ve výši 134 537 565 Kč, přičemž správcem daně nebyly neoprávněně nárokované odpočty společnosti E. za zdaňovací období srpen a září 2013 vyplaceny z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu,
spol. D., kdy v řádném přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2013, podaném dne 25. 10. 2013 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY, zahrnuli obvinění do přijatých zdanitelných plnění fiktivní fakturu na zboží, které mělo nulovou hodnotu, a to fakturu č. 130105 dodavatele J. datum uskutečnění zdanitelného plnění dne 28. 9. 2013, předmět plnění 21 197 kusů Paměťových karet: NanoDisk, ExtremePro, 120MB/s, UDMA6, 256 GB, základ daně 638 029 700 Kč, daň 133 986 237 Kč, čímž byl neoprávněně uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu minimálně ve výši 133 986 237 Kč, přičemž ve shora uvedeném daňovém přiznání byl nárokován odpočet ve výši 133 954 865 Kč, přičemž správcem daně nebyl tento neoprávněně nárokovaný odpočet společnosti D. za zdaňovací období září 2013 vyplacen z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu, a tímto jednáním se obvinění ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v XY, pokusili způsobit škodu v celkové výši 268 492 430 Kč,
obvinění J. P. , V. K. a V. R. společně
v souvislosti s kvalifikovaně zastíranými obchodními případy v rámci tuzemského i mezinárodního řetězce různých obchodních společností, některých vytvořených především za účelem neoprávněného čerpání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v České republice, obviněný J. P. v počátku měsíce listopadu 2012 obstaral společnost s ručením omezeným O. C. K. F. T., DIČ: XY, se sídlem XY (dále jen O. C.), přičemž jako osobu oprávněnou jednat za společnost a jediného společníka ustanovil M. H., který následně za tuto společnost uzavřel dne 3. 12. 2012 smlouvu o poskytování bankovních služeb s Raiffeisenbank, a. s., a zřídil firemní účet a dne 6. 12. 2012 uzavřel Smlouvu o podnájmu nebytového prostoru se spol. H. Z. a. k., o podnájmu nebytových prostor na adrese XY, dále obviněný J. P. zajistil prostřednictvím O. Ž., nar. XY, aby jako zmocněnec této zahraniční společnosti podal dne 5. 12. 2012 na Finanční úřad pro XY, Územní pracoviště pro XY, přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty právnické osoby, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, O. Ž. rovněž na základě předložených účetních a daňových dokladů obviněným J. P. sestavil a dne 29. 1. 2013 podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období 4. čtvrtletí 2012, které obsahovalo zcela smyšlené údaje, konkrétně na řádku 21 daňového přiznání poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě v hodnotě 31 487 500 Kč a na řádku 40 přijatá zdanitelná plnění od plátců v hodnotě 415 218 420 Kč a daň 83 043 664 Kč, kdy tato poskytnutá či přijatá plnění se ve skutečnosti buď nikdy nerealizovala, nebo se uskutečnila, ale faktická hodnota obchodovaného zboží byla mnohonásobně nižší než deklarovaná, kdy na straně odběratelské figurovala jako fiktivní příjemce zboží za období 4. čtvrtletí 2012 společnost B., DIČ: XY, se sídlem XY, (dále jen B.), k níž identifikační údaje opatřil obviněný V. K. tak, že prostřednictvím B. H., nar. XY, projevil zájem o její koupi, přičemž k realizaci obchodu nedošlo, ale pouze takto získal přesné znění obchodní firmy, právní formy, identifikačního čísla a sídla společnosti tak, že tyto údaje mohly být použity na vystavených fiktivních fakturách; na straně dodavatelské pak vystupovaly společnosti S. A., IČ XY, se sídlem XY (následně S. R., dále jen S. A.), která byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni 8. 3. 2019, a F. K., IČ XY, se sídlem XY, v současné době v likvidaci (dále jen F. K.), kde byl v rozhodném období jednatelem obviněný V. K., spol. A., IČ XY, se sídlem XY (dnes S., dále jen A.), kde byl v rozhodné době jednatelem obviněný V. R. , a společnost 9., IČ XY, se sídlem XY (dále jen 9.), kde byl v rozhodném období jednatelem J. K., nar. XY,
a aby obvinění unesli před správcem daně důkazní břemeno při prokázání pravdivosti poskytnutých a přijatých plnění uvedených v daňovém přiznání, inicioval obviněný J. P. vytvoření účetních a daňových dokladů, které byly zahrnuty do účetnictví společnosti O. C. a v průběhu provádění daňové kontroly správcem daně byly tomuto předkládány, kdy konkrétně se jednalo o fiktivní doklady na výstupu, a to fakturu č. 20120001 ze dne 22. 12. 2012, kdy je společnosti B. fakturováno poskytnutí služeb v hodnotě 1 250 000 eur, v přepočtu 31 487 500 Kč, ale deklarované plnění se fakticky nikdy neuskutečnilo, a tato faktura a fotodokumentace z této kampaně byly vytvořeny obviněnými V. K. a J. P. pouze za účelem oklamání správce daně daňového subjektu O. C., tedy aby tato společnost mohla za příslušné období doložit oprávněnost požadavku na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, a fiktivní doklady na vstupu, a to fakturu č. 120100014 ze dne 21. 12. 2012, kdy je společností S. A. fakturováno plnění dle objednávky na základě „Smlouvy o dílo ze dne 10. 12. 2012“, základ daně 5 423 205 Kč, daň 1 084 641 Kč, fakturu č. 120100048 ze dne 22. 12. 2012, kdy je společností F. K. fakturováno plnění dle objednávky na základě „Smlouvy o dílo ze dne 12. 12. 2012“, základ daně 3 742 800 Kč, daň 748 560 Kč, fakturu č. 20121202 ze dne 22. 12. 2012, kdy je společností 9. fakturováno dle „Smlouvy o dílo ze dne 3. 12. 2012“, základ daně 15 428 315 Kč, daň 3 085 663 Kč, ale deklarovaná plnění se fakticky nikdy neuskutečnila, a tyto faktury, rozpočty k fakturám a uvedené smlouvy o dílo byly vytvořeny obviněnými V. K. a J. P. za účelem oklamání správce daně daňového subjektu O. C., tedy aby tato společnost mohla za příslušné období doložit oprávněnost požadavku na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty,
a dále pět daňových dokladů k přijatým platbám č. 1212033, 1212034, 1212035, 1212036 a 1212037 ze dne 31. 12. 2012, vystavených společností A. na prodej „2400 NanoDisků 256 GB (120MB/s) ExtremePro CompactFlash“, znějících vždy na částku 78 124 800 Kč bez DPH a daň 15 624 960 Kč, ale deklarovaná plnění se fakticky nikdy neuskutečnila, a tyto daňové doklady byly vytvořeny obviněnými J. P. a V. R. za účelem oklamání správce daně daňového subjektu O. C., tedy aby tato společnost mohla za příslušné období doložit oprávněnost požadavku na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, přičemž k vyplacení nadměrného odpočtu z důvodu prováděné kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu nedošlo,
a tímto jednáním se obvinění ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY, pokusili způsobit škodu v celkové výši 83 043 664 Kč.
Dovolání a vyjádření k němu
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019, podali obvinění A. B., J. F., R. H., J. K., L. L. , J. P. , V. R. a O. V. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání.
Obviněný A. B. (bod II.) odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků uvedených v obžalobě a že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku. Nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu uvedenou v bodě 18. jeho usnesení, neboť u skutku pod bodem II. výroku o vině není uvedeno, kdo vlastně spáchal predikativní, hlavní trestný čin za společnost D. Obvinění ani O. V. těmito osobami nejsou a trestní stíhání konkrétní osoby doposud nebylo zahájeno. Bez zjištění pachatele hlavního trestného činu, tj. zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, se nelze dopustit legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ani zjistit, zda došlo k získání majetkové hodnoty. Uvedené nemůže být řešeno jako předběžná otázka podle § 9 odst. 1 tr. ř. na základě skutečností obsažených v trestním spisu vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 40 T 9/2017. Obviněný proto nemohl uvedenou skutkovou podstatu zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti naplnit.
Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že řádně nezjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkaz přečtením listin nacházejících se ve spisu na č. listu 5288 až 5323 Podle obviněného nalézací soud separoval jednotlivé listiny a stranám předložil pouze některé (jejichž výčet uvedl), zbývající navrhl provést k důkazu soudu odvolacímu, který však jeho návrhu nevyhověl, a to ani ohledně požadavku na výslech svědka L. K. a SMS komunikací s ním předloženou obviněným O. V., jenž opakovaně navrhl vyslechnout i tajemnici notářky V. K., která by mohla doložit, že osoba L. K. existuje, nicméně ze strany soudů nižších stupňů o to nebyl zájem.
Popsanými nedostatky bylo porušeno právo na spravedlivý proces, a proto obviněný A. B. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. F. dovolání podal podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a vytýkal nepřezkoumatelnost, nezákonnost, nelogičnost a vnitřní rozpornost rozhodnutí soudů nižších stupňů, které podle něj vycházely ze zcela neprokázaných skutečností, nezkoumaly subjektivní stránku trestného činu, zavinění dovozovaly z nepřímých důkazů, které netvoří ucelený řetězec, nýbrž se jedná o selekci možných důkazních prostředků, nepodporujících teorii o úmyslném jednání. Opakovaně popřel, že by se vědomě s jakýmkoliv úmyslem dopustit skutků, které jsou mu kladeny za vinu. Přezkoumávaná rozhodnutí vzešla z procesu zatíženého porušením procesních principů i práva na spravedlivý proces, neboť vina obviněného nebyla nade vší pochybnost prokázána. Soudy fatálně poškodily jeho práva, když neprovedly jím navržené důkazy. Závěr soudu, že majetek v podobě nemovitosti a vozidla Bentley představoval odměnu obviněného za přijetí postavení jednatele a za plnění pokynů ze strany obviněného L. L., neboť vlastní činností by obviněný takového majetku nenabyl, je učiněn v neprospěch obviněného. Z katastru nemovitostí je patrné, že podíl na nemovitosti nabyl obviněný dříve, než k trestné činnosti mělo dojít, přičemž vzhledem k tomu, že nedisponuje řidičským oprávněním, je odkaz na požitky z vozidla Bentley absurdní. Soudy neobjasnily ani subjektivní stránku, neboť ji dovozovaly pouze z nezjištěných a neprokázaných majetkových vztahů, a tento nedostatek neodstranil ani odvolací soud, jenž vycházel ze svých domněnek, když jméno obviněného ve skutkových zjištěních figuruje pouze na začátku v nadpisu skutku a na konci u způsobené škody, aniž by tam bylo uvedeno jakékoliv jeho jednání, kterým se měl dopustit čehokoliv protizákonného. Hovoří se pouze o různé činnosti dalších osob, které však ve svých výpovědích obviněného rovněž nezmiňují a nepřisuzují mu žádnou roli v trestné činnosti či jeho povědomí o ní. Osoby, které se měly jednání účastnit a jejichž výpovědi soud označil za důvěryhodné, nic takového neuvádějí, jistým je pouze to, že byl členem statutárního orgánu společnosti a měl provádět úkony za společnost jako jednající osoba.
Posuzovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů obviněný označil za nepřezkoumatelná, porušující právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu a právo rovnosti zbraní, s tím, že je řízení zatíženo extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. v jeho případě došlo k odchýlení se od rozhodovací praxe soudů ohledně uloženého trestu. Za vadný, nepřiměřený a neodůvodněný obviněný považoval i trest, jenž mu sice byl uložen na samé spodní hranici, nicméně mu měl být ukládán pod spodní hranicí trestní sazby, a to jako trest podmíněně odložený.
Závěrem obviněný J. F. navrhl, aby „odvolací soud napadený rozsudek buď změnil tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, anebo aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, a to z důvodů podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) d) a e) tr. ř.“
Obviněný R. H. v dovolání podaném na podkladě důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. vytkl, že v jeho případě je dán tzv. extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, která jsou nesprávná. Nalézací soud vadně dospěl k závěru o neexistenci obchodního vztahu vzniklého ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi společnostmi K. a D., a to pouze na základě toho, že si obviněný nebyl schopen v průběhu výslechu vzpomenout na jméno společnosti, za kterou měl pohledávku (tj. F. D.), což mu s ohledem na časový odstup nelze vyčítat. Jednalo se o obchodněprávní vztah, jehož předmětem bylo postoupení pohledávky, přičemž smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 1. 2012 a 9. 2. 2012 byly soudu předloženy (viz body 103., 104. rozsudku nalézacího soudu). Odkud pocházely prostředky na koupi předmětné pohledávky, obviněný nechtěl specifikovat s ohledem na zásadu zákazu sebeobviňování. Jeho úvahám nebrání zjištění, že nepřesně uvedl datum podpisu smlouvy o postoupení pohledávky, že si pro úhradu předmětné částky zřídil samostatný účet (s ohledem na výši předmětné částky to ale nebylo nic neobvyklého) a že smlouvu o postoupení pohledávky podepsal statutární orgán, nikoliv právní zástupce (kdy právní zastoupení nezbavuje statutární orgán možnosti jednat za společnost i nadále). Pouhý dojem soudu, že by nebyl schopen předmětnou transakci zrealizovat, nelze považovat za řádně provedená skutková zjištění. Uvedený postup je v rozporu s ústavním principem presumpce neviny a z něj vyplývající zásadou in dubio pro reo, jakož i zásadou, aby stát prokazoval vinu obviněného, a nikoliv aby obviněný prokazoval svou nevinu (viz také nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18).
Popis skutku podle obviněného postrádá základní skutkové okolnosti, a proto trpí sám o sobě vadou, kterou lze označit za chybné hmotněprávní posouzení. Neobsahuje žádné skutkové okolnosti vyjadřující jeho vědomost o tom, že jím převzatá věc byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, soudy vyházely je z napojení na obviněného L. L. a na zdrojovou trestnou činnost. Nic takového ovšem z provedeného dokazování nevyplývá, a podle popisu skutku se měl trestného činu dopustit pouze s obviněnými O. V., A. B., J. F. a Z. O., z jejichž výpovědí nevyplynulo žádné zjištění o tom, že by měl být se zdrojovou trestnou činností, případně s některou z těchto osob obeznámen (obdobně obviněný L. L. ). Výpověď svědka M. K. je důkazem zcela osamoceným, nejednoznačným a pochybným a není zřejmé, jak a odkud měl zjistit, že byl spáchán zdrojový trestný čin podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Nebylo zjištěno, odkud měly finanční prostředky pocházet, a nepostačuje neurčité konstatování, že pocházely z trestné činnosti. V popisu skutku se neuvádí, že by věděl o tom, že peněžní prostředky ve výši 20 000 000 Kč byly dílčí části výnosu z trestné činnosti a ze které. Soud nijak nepropojil jeho jednání s jednáním uvedeným pod bodem I. výroku o vině. V rámci bodu II. nebyl nikdo z obviněných pro zdrojovou trestnou činnost odsouzen. Obviněný O. V. měl sice uplatnit nadměrný odpočet, avšak nebyl za trestný čin zkrácení daně odsouzen. Nedostatečně byly objasněny i skutečnosti vztahující se k tomu, kdy byl čin dokonán.
Obviněný R. H. uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, protože se s jeho námitkami nevypořádal a toliko odkázal na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 40 T 9/2017, a další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. K. se zřetelem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, protože soudy vyšly z nedostatečných skutkových zjištění pod bodem III. výroku o vině, který je založen na extrémním nesouladu mezi právním posouzením trestní věci na straně jedné a skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů na straně druhé. Účast na jednání týkajícím se NanoDisků popřel a před soudy nižších stupňů zdůraznil, že nikdy nevedl žádné účetnictví a nevypracovával žádné daňové doklady, vyjma jednoho daňového přiznání s nulovým výsledkem. Svědci M. A. a V. K. a obviněný T. H. v tomto směru lhali a obviněný zpochybnil nejen jejich věrohodnost, ale i jeho usvědčující obsah jejich výpovědí. Nalézací soud od státního zastupitelství obdržel usnesení Policie České republiky ze dne 18. 9. 2018 o zahájení trestního stíhání dovolatele a mj. též svědka V. K. (v postavení obviněného), přičemž předložení příslušného spisu mohlo objasnit věrohodnost výpovědí obviněného T. H. a svědka V. K. Pokud by se ve věci konalo dokonce společné řízení (§ 20 odst. 1 tr. ř.), byla by situace podstatně přehlednější a soudy by se zřejmě objektivně vypořádaly s otázkou věrohodnosti výpovědí T. H., V. K. a M. A.
Podle názoru obviněného došlo k porušení základních zásad trestního řízení, a to zásady pravdivého zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a zásady oficiality (§ 2 odst. 4 tr. ř.). Byly popřeny požadavky vyjádřené v ustanoveních § 125 odst. 1, § 134 odst. 2 tr. ř. a nebyly respektovány požadavky ustanovení § 2 odst. 1, 6 tr. ř. V důsledku toho došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy. K uvedenému došlo v důsledku chybného posouzení věrohodnosti svědků M. A. a V. K. a obviněného T. H. a nevyhodnocením procesních námitek o tom, že obviněný T. H. vypovídal před státním zástupcem bez přítomnosti obhájců v této věci, kteří o tomto úkonu nebyli vyrozuměni, a rovněž v důsledku zamítnutí návrhů i dalších spoluobviněných směřujících k posouzení důvěryhodnosti obviněného T. H. a svědků M. A. a V. K., neboť bez provedení navrhovaných důkazů nelze učinit spolehlivý závěr o vině.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 40 T 9/2017, podle § 265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 40 T 9/2017, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2019.
Obviněný L. L. odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že z nedostatečných skutkových zjištění soudů nelze učinit závěr, že se dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině. Vytkl porušení práva na spravedlivý proces, tzv. extrémní rozpor, porušení základních zásad trestního řízení a nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí.
Ve vztahu ke skutku pod bodem I. poukázal na skutečnost, že odvolací soud nevyhověl návrhu na výpověď L. K. (a s tím související SMS komunikaci předloženou obviněným O. V.) a obviněného V. K., z jehož dopisu vyplynulo, že dovolatel není osobou, která jemu a obviněnému J. P. předala v XY částku 17,5 milionu jako úplatek pro H. F. Úvaha soudů o předávání informací dovolateli prostřednictvím obviněného J. P. je čirou spekulací nemající oporu v provedeném dokazování. Je odvozena z výpovědi obviněného V. K., který ovšem u hlavního líčení sdělil něco jiného. Bylo prokázáno, že dovolatel H. F. neznal a nebyl s ní v žádném kontaktu. Byl to obviněný J. P. , který mezitím zakládal další společnosti a chtěl od H. F. pomoc, když v reakci na tyto žádosti si obviněný V. K. začal informace ohledně postupu u jednotlivých společností vymýšlet, neboť H. F. s ním již nekomunikovala, a byl to obviněný J. P. , který se z podnětu svědka J. K. s H. F. dokonce jednou sešel, když mu řekla, že s tím již nechce mít nic společného. Přesvědčení soudu o předání částky 17,5 milionu korun tak stojí pouze na výpovědi obviněného V. K., v jehož případě je ze strany soudu opomíjena - zřejmě s ohledem na jeho procesní postavení spolupracujícího obviněného - možná motivace jeho jednání, zejména pak nejsou reflektovány jeho dluhy. Podle názoru dovolatele by přitom měla být finanční situace obviněného V. K. prověřena, aby mohl být vyloučen nebo naopak potvrzen možný motiv jeho jednání, jakož i tvrzení obviněného J. P., že organizátorem trestné činnosti byl právě tento obviněný, a to z důvodu jeho vysoké zadluženosti (dluh ve výši přes 40 milionů korun byl zřejmě i důvodem, proč se obviněný V. K. dostavoval k soudu vždy za přítomnosti dvou policistů). Že obviněnému V. K. byl přiznán status spolupracujícího obviněného, ho samozřejmě nevyviňuje z možného organizování trestné činnosti tak, jak to popisuje obviněný J. P.
Pokud jde o skutek pod bodem III., účast na jednání týkajícím se NanoDisků popřel, vše, co řekli obviněný T. H. a svědci V. K. a M. A., je lež, žádné NanoDisky z Číny neobjednával, vše zajišťoval obviněný T. H. Uvedené osoby ovládaly společnost A. T., jakož i svědka M. P., a on sám nevěděl, že páchají trestnou činnost. Nelze uvěřit zjednodušujícímu výkladu soudů o věrohodnosti výpovědi obviněného T. H., který v minulosti požadoval úplatek 1 000 000, jinak bude vypovídat proti obviněnému a označí ho za organizátora trestné činnosti. O tom byl sepsán i záznam advokáta ze dne 19. 6. 2019, nicméně svědci v něm uvedení, kteří se mohli k takovému postupu T. H. vyjádřit, byli označeni jako osoby pod vlivem dovolatele. Ten i samotnou zmíněnou listinu nenahlíží pouze jako na návrh na provedení důkazů ve věci, nýbrž na důkaz, který měl být podle § 213 odst. 1 tr. ř. při hlavním líčení předložen stranám k nahlédnutí, popř. mělo být postupováno podle § 213 odst. 2 tr. ř. Soudy se podrobně nezabývaly osobou obviněného T. H., přestože byl pro daňovou trestnou činnost odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. sp. zn. 5 T 83/2017. Dále vytkl, že svědek M. A., označený za tzv. bílého koně, měl tytéž znalosti o předmětu podnikání společnosti E. jako obviněný T. H. o předmětu podnikání společnosti D. Co se týče svědka V. K., dovolatel navrhl odvolacímu soudu doplnit dokazování o skutečnosti vyplývající z trestní věci vedené u Policie České republiky NCOZ SKPV pod č. j. NCOZ-10458-156/TČ-2017-412302-C (výslechy svědků L. B., M. K., T. H. a J. B., písmoznalecký posudek). Provedení důkazu předmětným vyšetřovacím spisem by soudům obou stupňů umožnilo objasnit důvody a motivaci obsahu výpovědi jak svědka V. K. (zde v postavení spolupracujícího obviněného), tak obviněného H. (v této věci usilujícího o postavení spolupracujícího obviněného), důvěryhodnost těchto osob. Pokud by se konalo společné řízení (§ 20 odst. 1 tr. ř.), byla by situace podstatně přehlednější a soudy by se zřejmě s otázkou věrohodnosti zmiňovaných osob vypořádaly objektivně.
Výpovědi svědků J. H., M. B., R. H., P. B., T. G., L. P. a L. B. dosvědčují jednak aktivitu obviněného T. H. ohledně vylákání peněz od dovolatele, jednak to, že se tento obviněný společně se svědky M. A. a V. K. snažili ovlivňovat výpovědi případných svědků v neprospěch dovolatele - že v případě jakéhokoliv šetření mají vypovídat, že za touto trestnou činností stojí jako organizátor dovolatel. Z těchto výpovědí také vyplývá, že se na ně snažili převést společnost a požadovali uvedení skutečností, z nichž se mělo podávat, že za nimi stojí dovolatel, event. že na základě jimi sdělených skutečností došlo k jeho trestnímu stíhání v jiné trestní věci. Výpověď svědka L. B. dokládá, že obviněný T. H. s ním v roce 2014 založil na Kypru společnost, což svědčí o tom, že trestnou činnost ohledně NanoDisků organizoval obviněný T. H. Soudy zamítly návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků F. K., D. H. a B. W. a přehráním videozáznamu „zřejmě“ dokumentujícího požívání omamných a psychotropních látek obviněným T. H. v rozhodném období, což mohlo mít vliv jak na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti i obecnou věrohodnost jeho výpovědi. Protože za trestním stíháním dovolatele stála osoba spolupracující s policií jménem „V.“, správně P. W., která po něm prostřednictvím obviněného T. H. požadovala peníze, snažil se ji dovolatel ztotožnit. Jeho návrhům na doplnění dokazování však soudy nevyhověly. Nevyhověly ani návrhu na výslech svědků L. K., F. K., D. H. a B. W.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 3 To 99/2020, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 40 T 9/2017, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon jeho trestu.
Obviněný J. P. odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i předcházející rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí.
Podle jeho názoru došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení danému extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Bylo porušeno jeho právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci. Soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně a nesprávně a bez přiměřených důvodů nepřihlédly ke skutečnostem, které mohly přispět k správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodování relevantních skutečností či okolností. Neprovedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny dovolatele, nehodnotily je jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které odporují zásadám formální logiky. Svá rozhodnutí nezdůvodnily dostatečným a přesvědčivým způsobem.
Výrok o vině je podle něj nesprávný, neboť nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti - pojmové znaky trestného činu, tj. protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a škodlivým následkem (kauzální nexus) a zavinění. Měl za to, že skutkové závěry soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Brojil proti výpovědi spolupracujícího obviněného V. K., který na něj přenesl vlastní vinu. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1315/2012) a na článek doc. JUDr. Zdeňka Koudelky, Ph.D., publikovaný dne 1. 6. 2018 v Advokátním deníku, akcentující nutný kritický přístup k výpovědím spolupracujících obviněných. V projednávané věci je přitom důvěryhodnost obviněného V. K. minimální. Jmenovaný byl opakovaně odsouzen za trestné činy majetkové povahy, byl prý též ve výkonu trestu ve Spolkové republice Německo za „převaděčství“ a mnoha lidem (dovolatele nevyjímaje) dluží velké finanční částky. Navíc napomáhal policii s rozkrýváním trestné činnosti v jiné kauze, byl pod její ochranou a požíval nadstandardního přístupu. I to mohl být důvod, proč byla jeho pozice v trestní věci zcela upozaděna, a v rozporu s dalšími důkazy byl za pachatele označen dovolatel a další osoby. Odvolací soud zcela ignoroval skutečnost, že mu obviněný V. K. zaslal zprávu, že se předání peněz, které měli on a dovolatel údajně obdržet od obviněného L. L. v rámci akce „F.“, proběhlo jinak, než doposud vypovídal, a soud ani neuznal za nutné předvolat obviněného V. K. k další výpovědi.
Pokud jde o spolupráci s H. F., samotný způsob vzniku „požadavku“ na získání kontaktu na finančním úřadě, jak jej popsal obviněný V. K. a jak to od něj doslovně převzal ve svém rozsudku soud, je naprosto nepravděpodobný a nelogický a skutkové závěry soudů obou stupňů nevyplývají z provedených důkazů. Byl to naopak obviněný V. K., který dovolateli sdělil, že má a nabídl kontakt na finanční úřad. Dovolatel jej seznámil s obviněným L. L. , o kterém dovolatel věděl, že má nějaké společnosti. Pak dovolatele kontaktoval J. K., údajný kamarád obviněného V. K., s prosbou, zda by dovolatel tomuto obviněnému nepomohl a nesetkal se s jakousi jeho známou H. F., která s ním prý nechce komunikovat, od níž ovšem něco nutně potřebuje. Dovolatel v tu dobu ani nevěděl, že se jedná o uvedený kontakt obviněného na finančním úřadu. S H. F. se tedy krátce potkal, ta mu řekla, že už nechce mít s obviněným V. K. nic společného, nechce mu pomáhat a vůbec neví, o co jde. Tím pro dovolatele celá záležitost skončila. Jestliže nebylo jednání H. F. shledáno soudem protiprávním a informace od ní získané byly bezcenné, nemohlo být shledáno jako protiprávní ani jednání dovolatele, které směřovalo (ať už jakýmkoliv způsobem) vůči ní a následně s využitím takto získaných informací k vylákání nadměrného odpočtu DPH. A jestliže byly informace od H. F. bezcenné, nemohlo být za ně dovolateli a obviněnému V. K. vyplaceno ze strany obviněného L. L. 17 500 000 Kč jako provize. Samo vyplacení provize je tvrzeno pouze zcela nedůvěryhodným obviněným V. K.
Co se týče argumentace nalézacího soudu v bodě 154. rozsudku, zdůraznil obviněný, že samotné ručně psané poznámky na zadní straně dokumentů nedokládají, že je psal právě on. Orgány činné v trestním řízení nezadaly znalecký posudek, který by porovnal jeho rukopis s těmito poznámkami. Pokud jde o osobu L. K., který podle soudů nebyl v Maďarské republice ztotožněn, namítl, že jmenovaný se musel prokázat doklady při zakládání bankovního účtu společnosti D., čili existovat musel. Navíc se přihlásil soudu s tím, že je připraven podat svědeckou výpověď. Dříve vypovídat nechtěl, neboť byl vydírán P. W., který byl podle dostupných veřejných zdrojů (internetové odkazy dovolatel uvedl) informátorem policie a poté finanční správy a vydíral podnikatele mající problémy s DPH. Odvolací soud snahu L. K. vypovídat ignoroval.
Obviněný J. P. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2020 (správně mělo být uvedeno 22. 7. 2020 – pozn. Nejvyššího soudu), sp. zn. 3 To 99/2019, v rozsahu, který se ho týká, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující a zprostil jej obžaloby. Navrhl rovněž, aby mu byly uhrazeny náklady řízení.
Obviněný V. R. odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Uvedl, že v konkrétním případě dovodily soudy vinu dovolatele pouze z jistých možností, které si však velmi účelově samy vytvořily a účelově konstruovaly s cílem za každou cenu prokázat jeho vinu, a to i za existence extrémníc