8 Tdo 51/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 51/2025-338 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání obviněné P. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2023, č. j. 8 To 302/2023-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod č. j. 18 T 33/2023-201, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněná P. L. (dále zpravidla jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2023, č. j. 18 T 33/2023-201, uznána vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byla podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Znojmě podala obviněná a státní zástupce (v neprospěch obviněné) odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 8 To 302/2023-236, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, a odsoudil podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedla, že v civilních soudních řízeních nebylo dosud rozhodnuto o otázce vlastnictví předmětné nemovitosti a nebylo rozhodnuto o povinnosti k vyklizení nemovitosti. V této souvislosti poukázala na jednotlivá rozhodnutí civilních soudů a na průběh řízení před nimi. Dále vyjádřila své přesvědčení, že trestní represe přichází v úvahu až za situace, pokud jsou vyčerpány všechny další možnosti právní ochrany, a že svým jednáním nenaplnila subjektivní stránku trestného činu, jelikož v průběhu trestního řízení byla v přesvědčení, že je stále vlastníkem předmětných nemovitostí. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, přičemž také navrhla, aby bylo rozhodnuto a odkladu výkonu trestu. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání poukázal na časovou osu, týkající se dispozice s předmětnými nemovitostmi. V této souvislosti uvedl, že pokud předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty podle zákona č. 182/2006 Sb., o insolvenčním řízení, ve znění pozdějších předpisů, a v insolvenčním řízení byly v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto zákona zpeněženy prodejem novému nabyvateli, pak od tohoto okamžiku již obviněná užívala nemovitosti bez právního důvodu. Dále poukázal na právní teorii stran přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že obviněná věděla o prodeji předmětných nemovitostí v insolvenčním řízení, a přesto je nadále neoprávněně užívala. Státní zástupce poukázal rovněž na obviněnou vedený incidenční spor v insolvenčním řízení s tím, že žaloba obviněné na určení neplatnosti kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod předmětných nemovitostí, byla zamítnuta, přičemž uvedl, že z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu bylo vedení incidenčního sporu v insolvenčním řízení bezpředmětné. S ohledem na předcházející trestní řízení je přesvědčen, že si obviněná musela být vědoma toho, že se dopouští trestného činu. Nesouhlasně se rovněž vyjádřil k námitkám obviněné stran subsidiarity trestní represe, ke kterým, po shrnutí teoretických východisek, uvedl, že trestní postih za přečin podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku není podmíněn pravomocným rozhodnutím civilního soudu o vyklizení neoprávněně užívané nemovitosti, a že není vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti. V této souvislosti také uvedl, že čin obviněné byl natolik společensky škodlivý, že bylo zapotřebí uplatnit prostředky trestního práva, když obviněná byla již v minulosti odsouzena za neoprávněné užívání totožných nemovitostí, a byla si tedy vědoma toho, že její jednání je v rozporu s trestním právem, a přesto v takovém jednání kontinuálně pokračovala. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). III. Důvodnost dovolání9. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně uvést, že námitky, které obviněná uplatnila v tomto mimořádném opravném prostředku [spis s dovoláním obviněné byl předložen Nejvyššímu soudu 16. 1. 2025], jsou do značné míry obsahově shodné s argumentací – obhajobou uplatněnou nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale rovněž v rámci jejího odvolání. Poukazovala mj. na to, že v civilním řízení nebylo rozhodnuto o otázce vlastnictví k předmětné nemovitosti; nebylo rozhodnuto o povinnosti k vyklizení nemovitosti; nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu atd. Obsahově shodnými námitkami – argumentací obviněné se nalézací soud (spíše kuse) zabýval v bodě 6. odůvodnění svého rozhodnutí a následně soud druhého stupně (obšírněji) na