8 Tdo 540/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 540/2025-549 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněného ml. AAAAA (pseudonym) rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 24. 2. 2025, č. j. 4 Tmo 18/2024-470, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 46 Tm 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný ml. AAAAA (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 23. 10. 2024, č. j. 46 Tm 1/2024-420, uznán vinným proviněním znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Za toto provinění (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek v § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a byl nad ním vysloven dohled, při stanovené zkušební době v délce 3 (tří) let podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. O nárocích na náhradu škody (zdravotní pojišťovně) a nárocích na náhradu nemajetkové újmy poškozené (nezletilé) bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, podal obviněný a poškozená (nezletilá zastoupená zmocněncem) odvolání. Z podnětu odvolání poškozené Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, č. j. 4 Tmo 18/2024-470, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3. tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené BBBBB (pseudonym) částku ve výši 350 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a podle § 256 tr. ř. bylo odvolaní obviněného zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že od počátku trestního stíhání svoji vinu popírá, skutek se nestal, jednotlivá zjištění jsou ve vzájemném rozporu a provedení skutku bylo fyzicky nemožné. V této souvislosti poukázal na jednotlivé ve věci provedené důkazy a skutková zjištění, přičemž uvedl, že nebyl prokázán přesný den vzniku skutku, nemohl zamknout dveře, jelikož dveře nejsou opatřeny zámkem, což mělo být zjištěno jeho důkazním návrhem, jakékoliv projevy nevůle poškozené by zaznamenala její sestra či by je zaznamenal otec obviněného, způsob, jakým mělo dojít k pohlavnímu styku, je neproveditelný, a v té souvislosti navrhoval důkaz znalcem k reálnosti provedení pohlavního styku jak uváděla poškozená, který však byl zamítnut. Rovněž nebylo prokázáno, že by poškozené porušil panenskou blánu, nikdo si ničeho podezřelého na poškozené nevšiml. Obviněný dále také poukázal na nedostatečné vyhodnocení osobnosti poškozené a jeho, s tím, že výslech poškozené formou videokonference je zcela nedostačující. Má také za to, že požadavek na náhradu škody je ekonomicky likvidační a je v rozporu se zásadami ukládání peněžitých sankcí a náhrad. V souvislosti se shora uvedenými nedostatky soudů nižších stupňů byla podle dovolatele porušena zásada in dubio pro reo, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby, případně aby věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedla, že námitky obviněného jsou až na drobné nuance doslovným přepisem již uplatněného odvolání, přičemž oba soudy na totožné námitky obviněného přiléhavě reagovaly. Státní zástupkyně tak i s ohledem na opakování námitek obviněného uvedla, že obhajoba obviněného, že je nevinen, je pouhou polemikou se skutkovými zjištěními, a obviněný takovou argumentací nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod, jelikož zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Ve vztahu k jednotlivým námitkám obviněného odkázala na rozhodnutí soudů nižších stupňů a uvedla, že výpověď poškozené, ačkoliv je důkazem stěžejním, nebyla důkazem jediným. V této souvislosti poukázala zejména na výpověď svědků CCCCC (pseudonym) a DDDDD (pseudonym), na lékařské zprávy a znalecké posudky. Pro pravdivost výpovědi poškozené pak dle státní zástupkyně svědčí také výpověď svědkyně I. Z. Státní zástupkyně dále uvedla, že nelze přisvědčit ani námitkám stran návrhů na doplnění dokazování, jelikož oba soudy na ně řádně reagovaly a jejich neprovedení odůvodnily. K námitce obviněného ohledně výroku o náhradě škody odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má státní zástupkyně za to, že obviněným uplatněné dovolání z části uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a z části je neopodstatněné, takže navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhla, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. 5. Zmocněnec poškozené zaslal Nejvyššímu soudu vyjádření k dovolání obviněného, ve kterém se obsáhle vyjadřuje k jednotlivým v dovolání obviněným uplatněným dovolacím důvodům, např. k provedení znaleckého posudku k reálnosti soulože, zkoumání existence klíče od pokoje atd. Ve vyjádření rovněž uvedla, že soudy provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tudíž nelze hovořit o opomenutých důkazech, jak se ve svém dovolání vyjadřuje obviněný. Pokud jde o výhrady dovolatele k výši jí přiznané nemajetkové újmy, tak vyjádřila své přesvědčení, že soudy velmi pečlivě zhodnotily potřebné důkazy k přiznanému nároku na úhradu nemajetkové újmy, když mj. podotkla, že finanční situace obviněného nemůže být na úkor poškozené (v té souvislosti poukázala po rozhodnutí Nejvyššího soudu řešící problematiku výše nemajetkové újmy). Závěrem svého vyjádření navrhla dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, případně zamítnout podle § 265j tr. ř. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě