8 Tdo 556/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 556/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2005 Spisová značka:8 Tdo 556/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.556.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 556/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 dovolání obviněného M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 188/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 2 T 188/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta; podle § 58 odst. 1, § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby vyvíjet úsilí k úhradě škody, kterou trestným činem způsobil. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let a šesti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným P. P. a Ka. P. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, obviněný i poškození. Odvolání obviněného směřovalo proti výroku o vině i trestu a shodně bylo zaměřeno i odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného; poškození brojili proti správnosti výroku o náhradě škody. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 6 To 622/2004, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. a Ka. P. s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 256 tr. ř. byla jejich odvolání zamítnuta. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. dopustil tím, že dne 2. 12. 2002 kolem 16.45 hod. na silnici v obci S., okr. N. J., při řízení osobního automobilu tov. zn. Peugeot 206, ve směru od P. na O. se po setmění v kilometru 26,5 v rozporu s ustanovením § 4 písm. a), b), c), § 5 odst. 1 písm. b), h), § 32 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 361/2000 Sb.) s vozidlem pohyboval bez zapnutého předepsaného osvětlení vozidla a nesledoval dostatečně situaci v silničním provozu, v důsledku čehož přehlédl na přechodu pro chodce zprava přecházející chodce Ka. P., P. P. a K. P. a v prostoru přechodu pro chodce přední částí vozidla chodce srazil; K. P. utrpěla těžké zranění spočívající v poranění hlavy a mozku s následným zhoubným úrazovým otokem mozku, zlomeninu stehenní kosti vlevo, zhmoždění jater a ledvin, kterému dne 9. 12. 2002 v nemocnici podlehla, Ka. P. utrpěla těžké zranění spočívající ve zlomenině lebky v oblasti kosti spánkové vpravo s pohmožděním mozku v oblasti čelního laloku vpravo, zlomeninu kosti holenní vlevo včetně pohmoždění bederní krajiny, pro které byla do 26. 1. 2003 hospitalizována a nejméně do 26. 3. 2003 se léčila, P. P. utrpěl těžké zranění spočívající v tříštivé otevřené zlomenině horního konce holenní kosti vlevo s dislokací a mnohočetné oděrky v obličeji a rukou včetně tržně zhmožděné rány na hlavě, pro které byl hospitalizován do 13. 2. 2003 a poté byl několik měsíců v domácím léčení až doposud s trvalou fixací levé nohy a omezeným pohybem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež zaměřil proti výroku o vině. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák., ačkoliv správně měla být použita právní kvalifikace podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle jeho názoru ze skutkových zjištění nevyplývá, že by naplnil obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a to jednáním spočívajícím v hrubém porušení předpisů o bezpečnosti dopravy. Pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podle § 224 odst. 3 tr. zák. nelze podle něj vycházet jen z formálních znaků trestného činu, ale je třeba posoudit i jeho materiální znaky. Uvedl, že podle soudní praxe lze za porušení důležité povinnosti považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení za dané situace zpravidla podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví; ustanovení § 4 a § 5 zák. č. 361/2000 Sb. spadají do oblasti tzv. základních povinností řidičů, přičemž právě porušení těchto základních povinností soudy běžně hodnotí jako jednání spočívající v porušení důležité povinnosti, a nikoliv jako hrubé porušení předpisů v dopravě. Jízdu bez předepsaného osvětlení nelze podle něj taktéž hodnotit jako hrubé porušení předpisů, poněvadž nebyl vědomě srozuměn s tím, že nemá zapnuté předepsané osvětlení a ani o této okolnosti nevěděl. Zdůraznil, že jeho nedbalostním jednáním nebyly naplněny především materiální podmínky pro závěr o hrubém porušení předpisů o bezpečnosti v dopravě, poněvadž nelze uzavřít, že by okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Namítl rovněž, že z hlediska hodnocení materiální stránky trestného činu mělo být důsledněji posuzováno i samotné chování poškozených, protože je třeba, aby se soud při hodnocení důkazů zabýval též jejich spoluzaviněním na vzniku dopravní nehody. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele naplňují zvolený dovolací důvod pouze obsahově, nikoliv však věcně. Upozornil, že správnost použité právní kvalifikace skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zák. je dána vysokou mírou zavinění spočívající v tom, že obviněný řídil za snížené viditelnosti řádně neosvětlené vozidlo, nevěnoval se situaci v silničním provozu a v důsledku toho přehlédl na přechodu pro chodce zprava přecházející chodce, které v prostoru přechodu pro chodce srazil přední částí svého vozidla; bylo též zjištěno, že tímto činem poškozenou K. P. usmrtil a poškozeným Ka. a P. P. způsobil těžkou újmu na zdraví. Vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právní