8 Tdo 649/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 649/2025-483 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný S. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 7 To 78/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 106/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný S. H. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 1. 2025, sp. zn. 5 T 106/2023, uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 (dvanácti) měsíců. O nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze, usnesením ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 7 To 78/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (dále jen obhájce) proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně poukázal na porušení základních trestně právních zásad, jakožto zásady materiální pravdy, volného hodnocení důkazů, in dubio pro reo a také na porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný má za to, že nebyly dostatečně objasněny okolnosti, za kterých se odehrál střet s poškozeným, pokud se vůbec odehrál. V této souvislosti poukázal na plánek dopravní nehody, ze kterého dle obviněného vyplývá zcela jiné zakreslení jeho motorového vozidla po nehodě, než jaký byl následně vyhotoven vyšetřovatelem, a který byl podkladem pro zpracování znaleckého posudku. Obviněný má tak za to, že závěry znalce jsou vystavěny na odlišném zakreslení vozidla, přičemž dané zakreslení je také v rozporu se svědeckou výpovědí jediného přímého svědka T. H. Obviněný poukázal také na další v předmětné trestní věci vypracovaný znalecký posudek (na žádost obhajoby) s tím, že poškozený neměl reflexní prvky, měl tmavé oblečení a rovněž se měl pohybovat nepředvídatelným způsobem. S ohledem na uvedené skutečnosti má tak za to, že pokud existují pochybnosti o postavení jeho vozidla bezprostředně po nehodě, existují i pochybnosti o způsobu nehodového děje, a tedy o objektivní stránce, zda jeho jednání bylo v příčinné souvislosti s pádem poškozeného. V této souvislosti tak poukázal na to, zda to nemohl být právě poškozený, který si nepočínal s náležitou opatrností a on jako řidič motorového vozidla nemohl střetu ani při vynaložení sebeopatrnější jízdy zabránit. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že námitky obviněného nepřesahují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a do značné míry odpovídají jeho obhajobě uplatněné v předchozích fázích trestního řízení. Dále poukázal na to, že příčina dopravní nehody spočívala v nesprávné technice jízdy obviněného, který při vjíždění do křižovatky z vedlejší komunikace nedal přednost poškozenému na hlavní komunikaci. V této souvislosti poukázal na znalecký posudek z oboru dopravy, odvětví silniční a městská doprava, se specializací na analýzu silničních nehod, který vypracoval znalec Ing. Libor Topol. Státní zástupce také poukázal na skutková zjištění, že motorové vozidlo obviněného zasahovalo do levého jízdního pruhu a k tomu provedené dokazování, mj. s tím, že verze obviněného byla provedeným dokazování zcela vyvrácena. Státní zástupce dále uvedl, že obviněným zmiňovaný znalecký posudek zpracovaný na žádost obhajoby doc. PhDr. Matúšem Šuchou, Ph.D., znalcem v oblasti dopravní psychologie, se zabýval primárně psychologickými aspekty vnímání a rozhodování účastníků silničního provozu, a nezabýval se technickým průběhem nehodového děje a nelze z něho dovozovat závěry o vyloučení trestní odpovědnosti obviněného. Nesouhlasně se státní zástupce vyjádřil také k námitkám stran nepředvídatelnosti jízdy poškozeného, ke kterým uvedl, že chování poškozeného vykazovalo určité znaky předvídatelnosti, a ačkoliv znalec připouští, že se chování poškozeného cyklisty mohlo jevit jako nebezpečné, je tento závěr činěn s výhradou a v kontextu výpovědi obviněného a svědka H., přičemž obě výpovědi byly v určitých bodech hodnoceny jako nevěrohodné, resp. jako technicky nepřesné. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhl, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod. 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi sku