8 Tdo 650/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 650/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:6. 6. 2007 Spisová značka:8 Tdo 650/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.650.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 650/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. června 2007 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 55 To 441/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 123/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 2 T 123/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že v době od 14.30 hod. dne 15. 12. 2004 do 7.45 hod. dne 16. 12. 2004 v R. p. R., okres V., část T., v bývalém areálu Š. s. odcizil přední sněhovou radlici pro nákladní vozidla typ SRSD-3500, se zvedacím zařízením typ HZZ-100R, kterou zde měla uskladněnu firma A., s. r. o., Ď. tuto prodal M. M. za částku 10.000,- Kč, čímž A., s. r. o., způsobil škodu ve výši 21.300,- Kč. Odsouzen byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební doby uhradil způsobenou škodu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci z podnětu odvolání obviněného J. S. rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 55 To 441/2006, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, že se podle § 59 odst. 2 tr. zák. obviněnému ukládá omezení, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 2 T 123/2005, podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce JUDr. J. Č. dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci svých výhrad obviněný především vyjádřil, že když prodával M. M. sněhovou radlici, jednalo se o jeho vlastnictví a nikoliv o věc cizí a soudům vytkl, že se nezabývaly tím, co bylo obsahem kupní smlouvy uzavřené mezi ním a poškozenou A., s. r. o., Ď. (dále jen společnost A.) ze dne 1. 4. 2004, na jejímž základě byly do majetku uvedené společnosti převedeny z majetku společnosti obviněného některé věci v této kupní smlouvě specifikované. Tuto svou argumentaci opřel o tvrzení, že radlice, která měla být zcizena, poškozené společnosti A. nenáležela, nebyla předmětem prodeje, a proto stále patřila do vlastnictví společnosti J. S. – T. Toto své tvrzení obviněný opřel o obsah kupní smlouvy a k ní připojený seznam prodaných věcí včetně znaleckého posudku znalce Ing. L. S., podle jehož obsahu byla předmětem prodeje jiná radlice, než je ta o níž se vede uvedené trestní řízení. S ohledem na nesrovnalosti při předávání odkoupených věcí a na to, že pracovníci společnosti A. řádně nevěděli, které věci byly koupí předány do vlastnictví této společnosti, užívali i věci, které stále patřily společnosti obviněného. Obviněný na základě toho zdůraznil, že pokud prodal M. M. ve výroku o vině popsanou radlici, činil tak z přesvědčení, že prodal věc vlastní. Současně obviněný zdůraznil, že oba znalecké posudky, o něž soudy své rozhodnutí opřely, jsou nepoužitelné, neboť Ing. L. S. předmětnou radlici neviděl a znalec Ing. R. R. nehodnotil, zda byla úplná, a nedokázal spolehlivě určit její cenu. Obviněný dále namítl, že neměl být uznán vinným uvedeným trestným činem, protože nebyla naplněna subjektivní stránka a nebylo bráno do úvahy, že normy trestního práva lze uplatňovat jen jako krajní prostředek a není možné připustit, aby trestní represe sloužila k uspokojování práv soukromoprávní odpovědnosti. Svůj čin označil pouze za obchodně právní vztah, který měl být řešen v rovině občanskoprávní. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek, včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně požádal, aby byl dodržen postup podle ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř. a výkon dovoláním napadeného rozhodnutí, aby byl do konečného vyřízení věci odložen. K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který ve svém stanovisku po shrnutí okolností, za nichž obviněný dovolání podal, poukázal na to, že je zřejmé, že námitky, o něž obviněný dovolání opřel, mají zčásti povahu skutkových námitek, protože jimi obviněný brojil proti obsahu znaleckých posudků a poukázal na nesrovnalosti ohledně výše stanovené ceny. Tyto námitky označil za nedopadající na žádný z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř., a dovolací soud se jimi nemůže nezabývat. Výhrady, že nešlo o „věc cizí“, shledal v souladu s uvedeným dovolacím důvodem, avšak s tím, že jimi obviněný zpochybňuje skutkové závěry, k nimž došly oba soudy a že s ohledem na ustanovení § 133 odst. 1 a § 588 obch. zák., nelze brát do úvahy toliko obsah kupní smlouvy, ale i to, že k převodu vlastnictví dojde teprve převzetím movité věci. V důsledku této zásady poukázal na výpověď svědka Ing. A. Č., že v dubnu 2004 převzal od obviněného J. S. majetek, sepsaný na č. l. 33 spisu. V této době tedy společnost A. převzala i předmětnou sněhovou radlici. Státní zástupce s ohledem na tyto skutečnosti shledal, že obviněný byl zcela v souladu se zákonem uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestní represe byla v daném případě namístě. Napadený rozsudek ze všech uvedených důvodů shledal správným a dovolání obviněného navrhl odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Při zkoumání této otázky Nejvyšší soud vycházel z dikce tohoto dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani důvod jiný, protože pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, v ustanovení § 265b tr. ř. jako důvod pro podání dovolání není uveden. Obviněný v podaném dovolání plně tato kritéria nerespektoval a částečně v rozporu s nimi uplatnil námitky vztahující se k neúplnosti provedeného dokazování a k hodnocení provedených důkazů. Mezi tyto výhrady patří výtky, že se soudy nevěnovaly řádnému zjišťování obsahu kupní smlouvy nebo námitky proti způsobu zpracování znaleckých posudků, o něž soudy opřely své práv