8 Tdo 658/2006 — Nejvyšší soud

8 Tdo 658/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:29. 6. 2006 Spisová značka:8 Tdo 658/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.658.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 658/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2006 o dovolání obviněného B. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 7 To 58/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 127/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný B. S. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 5 T 127/2005, uznán vinným, že „1. dne 27. 10. 2004 v 16:10 hodin v T., okres F.-M., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, kdy byl kontrolován strážníkem Městské policie T., 2. dne 15. 11. 2004 kolem 19:45 hodin v H., okres K., jako účastník dopravní nehody na silnici I. třídy řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, 3. dne 2. 12. 2004 v 18:20 hodin v K., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, kdy byl kontrolován strážníkem Městské policie K., přestože rozhodnutím Městského úřadu v Třinci, odboru právního, ze dne 11. 8. 2004 pod č. j. Prv/DP – 326/04, v návaznosti na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 30. 9. 2004, s právní mocí dne 11. 10. 2004, pod č. j. DSH/11776/04, mu byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí“. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), § 54 odst. 1, 3 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč; pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. soud obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. 7 To 58/2006, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. H. dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v rámci uplatněného důvodu dovolání namítl, že soudy obou stupňů nezohlednily všechny důkazy, které byly v této trestní věci provedeny. Setrval na tvrzení, že byl mylně informován svou matkou Ing. H. S. ohledně doby, kdy mohl uvedené motorové vozidlo řídit. Z toho dovozoval, že jednal v dobré víře, a to až do okamžiku, kdy mu byla doručena výzva obecního úřadu k odevzdání řidičského průkazu (na podporu svého tvrzení odkázal na informace poskytnuté mu pracovnicí Obecního úřadu v T., která se agendou evidence řidičských průkazů zabývala). Kladl důraz na to, řidičský průkaz řádně odevzdal téhož dne, kdy obdržel příslušnou výzvu k jeho odevzdání. Na základě těchto skutečností obviněný usuzoval na absenci svého zavinění, nedostatečné zhodnocení materiální stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a nepřiměřeně přísnou výši uloženého trestu, která je v rozporu s ustanovením § 23 tr. zák. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu podle § 265k tr. ř. v celém rozsahu zrušil a aby jej podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, jemuž bylo dovolání předloženo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2006 konstatoval, že argumentaci obviněného, již ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, nelze přisvědčit. Odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se obsahově shodnými námitkami obviněného rovněž zabýval, a doplnil, že řízení o odnětí řidičského oprávnění nelze zaměňovat s řízením o vlastním přestupkovém jednání a uložení sankce za spáchaný přestupek. Podle názoru státního zástupce obviněný tím, že si osobně převzal rozhodnutí odvolacího správního orgánu dne 25. 10. 2004 a po tomto datu řídil motorové vozidlo, naplnil jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce všechny zákonné znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň navrhl, aby tak dovolací soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obligatorní náležitosti podání uvedené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též “jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v části svého dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Námitky obviněného v části, že soudy prvního a druhého stupně nezohlednily všechny ve věci provedené důkazy, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byly nalézacím soudem hodnoceny provedené důkazy a jak byl zjištěn skutkový stav. V žádném případě tedy nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze strany obvině