8 Tdo 67/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 67/2025-696 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podala obviněná J. P. a obviněná R. P. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2024, č. j. 3 To 130/2024-648, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 17/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněná J. P. byla rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2024, č. j. 5 T 17/2023-591, uznána vinnou přečinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byla podle § 347a odst. 3 tr. zákoníku za užití § 53 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 140 (sto čtyřicet) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 70 000 (sedmdesát tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených měsíčních splátkách ve výši nejméně 7 000 (sedm tisíc) Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obžalovaná nezaplatí dílčí splátku včas. Týmž rozsudkem byla uznána vinnou i obviněná R. P., a to účastenstvím ve formě pomoci k přečinu maření spravedlnosti podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 347a odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byla podle § 347a odst. 3 tr. zákoníku za užití § 53 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzena k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 60 (šedesát) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 30 000 (třicet tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených měsíčních splátkách ve výši nejméně 3 000 (tři tisíce) Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obžalovaná nezaplatí dílčí splátku včas. 2. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2024, č. j. 5 T 17/2023-591, napadli obviněné a státní zástupce (v neprospěch obviněných do výroku o vině i trestu) odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 8. 2024, č. j. 3 To 130/2024-648, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2024, č. j. 5 T 17/2023-591, zrušil v části týkající se obou obviněných v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou J. P. uznal vinnou zločinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) ji odsoudil podle § 347a odst. 4 tr. zákoníku za užití § 53 odst. 2, § 67 odst. 1, 3, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, k peněžitému trestu ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 100 000 (sto tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 000 (pět tisíc) Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obžalovaná nezaplatí dílčí splátku včas. Týmž rozsudkem byla uznána vinnou i obviněná R. P., a to účastenstvím ve formě pomoci ke zločinu maření spravedlnosti podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 347a odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byla odsouzena podle § 347a odst. 4 tr. zákoníku za užití § 53 odst. 2, § 67 odst. 1, 3, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 (sto) denních sazeb po 500 (pět set) Kč, tedy v celkové výměře 50 000 (padesát tisíc) Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že uložený peněžitý trest bude uhrazen v přiměřených měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 500 (dva tisíce pět set) Kč s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obžalovaná nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obou obviněných zamítnuta. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podaly obviněné prostřednictvím téhož obhájce dovolání, ve kterém uplatnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Úvodem dovolacích námitek zdůraznily, že se nesnaží zvrátit svoji trestní odpovědnost, přičemž vyjádřily plný souhlas se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Za nesprávný naopak pokládají, a proto podávají dovolání, postup odvolacího soudu, který rozšířil výčet nemovitostí, které měly být jejich jednáním dotčeny. V této souvislosti považují hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu za nesprávné, porušující právo na spravedlivý proces a nerespektující pravidlo in dubio pro reo. Podle jejich názoru je napadený rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný též z toho důvodu, že jeho odůvodnění je v rozporu s jeho výrokem. Podle obviněných došlo dále ze strany odvolacího soudu k nesprávnému určení výše škody, zejména ve vztahu k tzv. omezující podmínce. V této souvislosti považují za pochybení odvolacího soudu, že vzal v úvahu pouze závěry znalce Ing. Miroslava Lukeše, zatímco znalecký posudek znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o. považoval za nepřezkoumatelný. Odvolací soud se podle dovolatelek nevypořádal s předběžnou otázkou spočívající v platnosti či neplatnosti omezující podmínky v darovací smlouvě. Další poměrně obsáhlé námitky obviněných se týkaly samotného hodnocení znaleckých posudků ze strany odvolacího soudu, které považují za nesprávné a skutková zjištění na těchto základech zmíněným soudem učiněná, za stojící ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhly, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2024, č. j. 3 To 130/2024-648, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve vztahu k uplatněným námitkám předně uvedla, že nesouhlas obviněných se skutkovými závěry a se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů. V této souvislosti zdůraznila, že hodnotil-li odvolací soud provedené důkazy odlišným způsobem než dovolatelky, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých s právem na spravedlivý proces. V posuzované trestní věci není možné podle státní zástupkyně zaznamenat ani kategorii důkazů opomenutých. Za opomenuté důkazy považovaly obviněné výslech J. P. a M. T., a ačkoliv se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s těmito důkazními návrhy nevypořádává, není možno uvedenou skutečnost podle státní zástupkyně označit za vadu, která by zakládala porušení práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k hodnocení znaleckých posudků znalecké kanceláře ESA a znalce Ing. Miroslava Lukeše ze Znaleckého ústavu Český Krumlov s.r.o. zdůraznila, že znalecký posudek není důkazem výjimečným, kterým by byl soud vázán a který by nepodléhal proceduře volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. jako ostatní důkazy. Odvolacímu soudu se podařilo vysvětlit, z jakého důvodu označil znalecký posudek znalecké kanceláře ESA za nepřezkoumatelný a proč vyšel ze závěrů znaleckého posudku Ing. Miroslava Lukeše ze Znaleckého ústavu Český Krumlov s.r.o. Oba posudky se lišily v přístupu k omezující podmínce sjednané mezi dárkyní Z. K. a Z. I., který byl zavázán, že může prodat předmětnou nemovitost, jíž se darování týkalo, pouze se souhlasem svého bratra. Odvolací soud náležitě vysvětlil, že omezení převodu se netýká části majetku, kterou měl nabýt padělanou závětí V. I., tedy že právní omezení se týká pouze poloviny, která není předmětem padělané poslední vůle. Dále označil za nepřezkoumatelné, pokud znalecká kancelář určila, že obvyklá cena nemovitosti je v důsledku uvedeného ustanovení v článku IV. bod 3 darovací smlouvy z roku 2008 nižší než cena stejné nemovitosti nezatížené, neboť se s obdobným případem nikdy v minulosti nesetkala a při ocenění použila jediný podklad, a to disertační práci K. Zdůrazněno rovněž bylo, že H. nedokázala odpovědět na otázku, proč zvolila znalecká kancelář ESA ve znaleckém posudku snížení ceny obvyklé právě o 20 % a to, pokud interval doporučený prací K., je v rozpětí minus 70 % až plus 10 %. Soudu tedy nelze vytýkat, že vyšel ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Lukeše, byť jeho závěry jsou pro obviněné méně příznivé. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnu