8 Tdo 689/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 689/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 6. 2014 Spisová značka:8 Tdo 689/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.689.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Spolupachatel Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 tr. zák. § 234 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 689/2014-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2014 o dovolání obviněného M. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 4 To 412/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 72/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 7 T 72/2010, byl obviněný M. L. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. [ad bod 1) výroku o vině], a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. taktéž ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. [ad bod 2) výroku o vině]. Za uvedené trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost, aby společně a nerozdílně se spoluobviněnou P. C. zaplatil poškozené Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 1, Templová 747 (pozn.: uvedené sídlo vymazáno dne 2. 7. 2012; dne 2. 7. 2012 zapsáno sídlo Praha 8, Pobřežní 665/21), na náhradě škody částku 9.718,- Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné P. C. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění M. L. a P. C. označených trestných činů dopustili tím, že 1) dne 26. 7. 2009 kolem 16.45 hod. v O. okr. T., v H. ulici v přízemí na chodbě domu, poté, co nezl., otevřela dveře od bytu, strčil obviněný M. L. do dveří nohu, a přestože nezletilá nechtěla, aby do bytu vstoupil s tím, že doma nejsou rodiče, oba obvinění do bytu vstoupili v úmyslu zde něco odcizit, kdy obviněná P. C. požádala nezletilou o sklenici vody a zatím co nezletilá šla pro sklenici vody do kuchyně, stála obviněná P. C. ve dveřích a bránila tak nezletilé ve vstupu do předsíně, obviněný M. L. prohledal obývací pokoj, kde však nic nenalezl, dále předsíň bytu, kde odcizil 1 pár bot nezjištěné hodnoty, a poté oba obvinění z bytu odešli; 2) téhož dne kolem 16.55 hod. znovu v O. v H. ulici v prodejně potravin v domě nejprve obviněná P. C. požadovala po poškozené prodavačce P. N., aby otevřela kasu a vydala jí peníze, přičemž vešla za prodavačkou za prodejní pult, zde jí chytla za ruce, na to poškozená ve strachu nijak nereagovala, proto si obviněná vzala peníze z kasy sama, obviněný M. L. se mezitím nahnul přes prodejní pult a vzal 2 kartony cigaret zn. Ronson, poškozená poté utekla z obchodu ven na ulici, kdy oba dva obvinění vzápětí vyšli z obchodu za ní a obviněný M. L. vynášel z obchodu přepravku s kartony cigaret, čímž poškozené majitelce obchodu V. K. způsobili škodu na odcizené finanční hotovosti ve výši 2.500,- Kč a škodu na odcizených cigaretách ve výši 9.778,90 Kč, tedy dohromady 12.279,- Kč, ke zranění poškozené P. N. nedošlo. Označený rozsudek napadl obviněný M.L. odvoláním směřujícím proti výroku o vině pod bodem 2) a proti výroku o trestu. Odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 4 To 412/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod obsažený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu byl nesprávně právně posouzen. Podle názoru obviněného zmíněný skutek nevykazuje znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., nýbrž v něm lze spatřovat maximálně znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Jak ve své výpovědi potvrdila sama poškozená P. N., obviněný proti ní neužil ani násilí, ani pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Obviněný též popřel závěr soudu, že se uvedeného činu dopustil po předchozí vzájemné dohodě se spolupachatelkou P. C. Takový závěr nemá podle něj oporu v žádném z provedených důkazů, jedná se o pouhý předpoklad soudu, o čemž lze mít důvodné pochybnosti. Obviněný zdůraznil, že podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného by měly nastíněné skutečnosti vyznít v jeho prospěch, nikoliv opačně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 4 To 412/2013, jakož i na ně obsahově navazující rozhodnutí zrušil, a aby poté buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., anebo aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání obviněného nebude Nejvyšší státní zastupitelství věcně vyjadřovat. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Kromě vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný dovolací důvod významnou otázka, zda se obviněný M. L., který se zmocnil věci cizí a který při tom vůči poškozené P. N. neužil na rozdíl od spoluobviněné P. C. ani násilí, ani pohrůžky bezprostředního násilí, dopustil ve spolupachatelství trestného činu loupeže. Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Objektem tohoto trestného činu je jednak osobní svoboda a jednak majetek, jehož se pachatel chce zmocnit. Obje