8 Tdo 727/2012 — Nejvyšší soud

8 Tdo 727/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 6. 2012 Spisová značka:8 Tdo 727/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.727.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Porušování domovní svobody Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 727/2012-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2012 o dovolání obviněného R. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 4 To 566/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 58 T 18/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 58 T 18/2011, uznal obviněného R. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že: „I. dne 7. 12. 2010 kolem 10:55 hod. v T. – P., na ulici P., řídil motorové vozidlo Honda Legend bez registrační značky, a to přestože rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 T 169/2006-34, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2009, č. j. 4 To 390/2009-72, s nabytím právní moci dne 13. 7. 2009, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků, který v současné době vykonává, II. dne 23. 12. 2010 v době kolem 19:30 hod. v T., v ulici T., přišel do bytu své matky, poškozené A. J., v T., v domě čp., kde se se souhlasem poškozené převlékl a umyl, a když jej poškozená opakovaně žádala, aby byt opustil, odmítl tak učinit, když poškozená ve 21:30 hod. vzala sluchátko telefonu s tím, že zavolá policii, vytrhl R. J. poškozené sluchátko z ruky a přetrhl kabel od sluchátka, když se poškozená pokusila zavolat policii mobilním telefonem, vytrhl jí telefon z ruky a hodil jej na zem, následně svůj odchod z bytu podmiňoval tím, že s sebou vezme psa, o kterého se stará poškozená, a vyšel na chodbu před byt, a když se poškozená pokusila zavřít za ním dveře, přetlačoval se přes dveře s poškozenou, čímž dveře vysadil z pantů, poté si z takto zpřístupněného bytu vzal psa a z bytu odešel, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 100,- Kč přetržením kabelu od sluchátka“. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě I. jako trestný čin (přesněji mělo být přečin) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a v bodě II. jako trestný čin (přesněji mělo být přečin) porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za což mu podle § 178 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 4 To 566/2011, rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Kateřiny Mayerové Bitterové v zákonné lhůtě dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vyjádřil v něm přesvědčení, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho opravného prostředku, ačkoliv rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se nejprve zabýval skutkem popsaným pod bodem II. odsuzujícího rozsudku a uvedl, že do bytu své poškozené matky A. J. vešel s jejím souhlasem, což sama potvrdila a což vyplývá i z tzv. skutkové věty. Není tedy patrné, že by do bytu vnikl a následně v něm setrval neoprávněně. Konflikty mezi ním a jeho matkou byly časté, v inkriminovaný den se v podstatě jednalo o spor o psa, bez kterého nechtěl z bytu odejít. K poškození dveří došlo právě při přetahování o psa. Proto je přesvědčen, že použitá právní kvalifikace podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku neodpovídá popisu jednání ve výroku rozsudku. Ke skutku popsanému pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku obviněný uvedl, že motorové vozidlo dne 7. 12. 2010, tedy v době, kdy měl pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, sice řídil, avšak o tomto pravomocně uloženém trestu nevěděl, neboť příslušné rozhodnutí neobdržel. Odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 390/2009 totiž proběhlo dne 13. 7. 2009 jako řízení proti uprchlému, takže se o uloženém trestu zákazu činnosti nedozvěděl. Navíc před spácháním předmětného jednání mu byl Magistrátem města T. vrácen řidičský průkaz, takže byl přesvědčen, že žádný zákaz řízení uložen nemá. Proto má za to, že jeho jednání není možné posoudit podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. S ohledem na uvedené obviněný v závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“(správně mělo být uvedeno usnesení). K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež uvedla, že dovolací argumentaci obviněného (zpochybňující právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem II. rozsudku podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a poukazující na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu ve vztahu k bodu I. rozsudku) je nutno relevantně podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Jakkoli je však tato dovolací argumentace subsumovatelná pod zvolené dovolací důvody a tím způsobilá úspěšně iniciovat dovolací řízení, postrádá ve všech směrech opodstatněnost, nezbytnou k tomu, aby bylo možné řízení o mimořádném opravném prostředku dovést do úspěšného konce. Státní zástupkyně posléze poukázala na skutečnost, že výhrady uplatněné v dovolání již obviněný namítl v předchozích stadiích řízení a soudy obou instancí se s nimi patřičně vypořádaly. Soud prvního stupně v podrobném zdůvodnění svého rozsudku se pečlivě věnoval právní kvalifikací obou popsaných skutků a kromě jiného přesvědčivě vyvrátil tvrzení obviněného, že o uloženém trestu zákazu činnosti nevěděl. Soud odvolací se rovněž popsanými výhradami zabýval na podkladě odvolání obviněného a dospěl ke stejnému závěru jako soud nalézací. V tomto směru státní zástupkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pokud obviněný v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (poukázala konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Námitky dovolatele o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu uvedeného pod bodem I. odsuzujícího rozsudku státní zástupkyně považovala za vyvrácené obsahem spisového materiálu již během řízení před soudem prvního stupně. Obviněný prokazatelně věděl, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Odvolací řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem sice proběhlo jako řízení proti uprchlému ve smyslu § 302 a násl. tr. ř., avšak obviněný si byl probíhajícího řízení vědom. Jako klíčovou státní zástupkyně zmínila okolnost, že po jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody mu byl dne 4. 1. 2010 do vlastních rukou doručen jak rozsudek nalézacího soudu s vyznačenou doložkou právní moci, tak stejnopis rozhodnutí soudu odvolacího v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 169/2006. Proto pokud obviněný motorové vozidlo dne 7. 12. 2010 řídil, v přímém úmyslu mařil výkon rozhodnutí soudu, neboť vykonával činnost, která mu byla citovaným rozhodnutím zakázána, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K výhradám vztahujícím se k bodu II. odsuzujícího rozsudku státní zástupkyně o