8 Tdo 784/2011 – Nejvyšší soud

8 Tdo 784/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2011 o dovolání obviněného I. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 227/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. M.  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 2 T 227/2007, byl obviněný I.M. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že v období od 14. 1. 2005 do 22. 12. 2005 v O. opakovaně přepisoval a dopisoval nové údaje do lékařských receptů vystavených v dnech 14. 1. 2005, 8. 2. 2005, 9. 3. 2005, 5. 4. 2005, 11. 4. 2005, 3. 5. 2005, 9. 6. 2005, 25. 7. 2005, 23. 8. 2005, 20. 9. 2005, 18. 10. 2005, 21. 11. 2005, 14. 12. 2005 a 22. 12. 2005 praktickou lékařkou MUDr. M. Č. se sídlem v O., na ul. D., když do receptů jednak dopisoval větší množství balení léků a vpisoval léky s vyšším účinkem, než které byly předepsány, a na takto upravené recepty neoprávněně vyzvedával větší množství léků a léky s vyšším účinkem v lékárně u St. J. na T., v O., čímž způsobil Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky – pobočka O., J., škodu v celkové výši minimálně 30.261,93 Kč. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému bylo uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný I. M. toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájkyně Mgr. Marcely Horákové dovoláním podaným s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. proto, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, ve kterém je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe, a poukázal na princip „ultima ratio“ s tím, že se soudy obou stupňů těmito zásadami neřídily, přesto, že v daném případě jde o klasický občanskoprávní vztah, který má svůj základ v náhradě škody, a je nepochybné, že k řešení těchto otázek jsou povolány soudy občanskoprávní, a nikoliv soudy trestní. Podle obviněného rovněž nebyla věnována dostatečná pozornost tomu, zda popsaným jednáním došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Zejména poukázal na absenci znaku, že by sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, protože se jednalo o léky, které z hlediska svého charakteru nejsou žádným způsobem obchodovatelné, nelze je prodávat a jsou významné pouze pro osobu, která tyto léky potřebuje. Princip bezplatné lékařské péče znamená, že se tyto léky poskytují zdarma, až na určité poplatky, a proto nelze dovodit, že by došlo k obohacení ve smyslu uvedeného trestného činu. Skutečnosti popsané ve skutkové větě, že opakovaně přepisoval a dopisoval nové údaje do lékařských předpisů ve dnech, které jsou v rozhodnutí specifikovány, nemají oporu v provedeném dokazování, když žádný z důkazů neprokázal, že by to byl právě obviněný, kdo uvedeným způsobem manipuloval s lékařskými předpisy. Přestože byl přibrán znalec z oboru grafologie, nebyl schopen identifikovat toho, kdo tyto úkony prováděl, a žádný jiný důkaz proveden nebyl. V této souvislosti nemůže obstát ani úvaha, že to byl jedině obviněný, kdo mohl mít z takového jednání prospěch. S takovým závěrem se obviněný neztotožnil, když se   soudy nevypořádaly ani s argumentací, že jsou i jiné subjekty, které by z takového jednání mohly mít přímo majetkový prospěch. Obviněnému bylo možné předat jen lék, na který měl právo, a který měl právo obdržet zadarmo, neboť podle našeho právního řádu je lékařská péče, až na určité poplatky, bezplatná, a v takovém případě nelze dovodit úmysl k obohacení, protože pachatel, který se takového jednání dopustí, nezvětší majetek a majetkové hodnoty, se kterými hospodaří. Soudy se také nevypořádaly se skutečností, že o náhradě škody bylo rozhodnuto, aniž se poškozená organizace s nárokem připojila u hlavního líčení před zahájením dokazování. V závěru dovolání z důvodů shora uvedených obviněný navrhl, aby bylo podle § 265k tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 2 T 227/2007, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby bylo Okresnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství a poté, co shrnul průběh trestního řízení a námitky uplatněné obviněným v dovolání, uvedl, že výhrady, jimiž dovolatel zpochybňuje, že přepisoval a dopisoval údaje v lékařských receptech, dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, protože směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Ta přitom nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy, a to mimo jiné s přihlédnutím k absolutní nevěrohodnosti až bizarnosti obhajoby obviněného, podle které mu čtrnáctkrát v průběhu jednoho roku měly být recepty odcizeny a pak zneužity neznámými osobami. Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka směřující proti výroku o náhradě škody, který je možné napadat s odkazem na uvedený dovolací důvod pouze proto, že byl nesprávně aplikován hmotněprávní předpis, na jehož podkladě byla oprávněnost nároku poškozeného posuzována. Námitka, že poškozený neuplatnil nárok na náhradu škody včas (§ 43 odst. 2 věta druhá tr. ř.) je výlučně procesního charakteru a nelze ji pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Relevantně s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce shledal to, že obviněný namítal neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, avšak s tím, že obviněný pominul, že škoda poškozenému vznikla v důsledku deliktního jednání dovolatele, které vykazovalo všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Způsobená a dosud nereparovaná škoda nebyla v projednávané věci nikterak bagatelní, když cca šestkrát překročila spodní hranici škody nikoli nepatrné. Konstatoval proto, že ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestnímu postihu dovolatele nijak nebránilo a že dovolací námitky týkající se nerespektování zásady subsidiarity trestní represe jsou nedůvodné. Za opodstatněné nepovažoval ani další namítané skutečnosti, zejména že léky nejsou věcí, u které by nebylo možno stanovit tržní cenu. Naopak léky jsou zbožím a běžným předmětem tržních vztahů a nic na tom nemění skutečnost, že v případě léků předepsaných pacientovi lékařem jejich cenu prodejci nehradí přímo pacient, ale (často nikoli jen určitým doplatkem pacienta) zdravotní pojišťovna. Ostatně sám dovolatel na jiném místě svého dovolání fakticky připouští, že léky mají finanční hodnotu, pokud naznačuje, že pozměňováním receptů mohly získat majetkový prospěch jiné osoby. Jestliže tedy obviněný podvodným jednáním dosáhl toho, že zdravotní pojišťovna za něho uhradila cenu léků, získal majetkový prospěch, resp. se obohatil o částku odpovídající výši finančních prostředků zdravotní pojišťovnou proplacených a současně způsobil na majetku pojišťovny škodu ve výši odpovídající jeho obohacení. Státní zástupce s poukazem na to, že částečně jde o námitky zjevně nedůvodné, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), usoudil, že obviněným uplatněné námitky korespondují s označenými důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. jen částečně. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je potřeba uvést, že podle něj lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, což je tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení, v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1