8 Tdo 784/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 784/2011 citace  Právní věta:Jestliže pachatel podvodným jednáním vyláká vydání léků v lékárně tím, že je sám připíše do lékařského předpisu (receptu), který lékař vystavil na jiné léky nebo na jejich menší množství, přičemž lékárna mu vydá takto připsané léky a poté příslušná zdravotní pojišťovna na ně poskytne lékárně finanční úhradu, je takto uhrazená částka škodou způsobenou trestným činem podvodu ve smyslu § 209 tr. zákoníku. V takovém případě jde totiž o úhradu poskytnutou mimo podmínky veřejného zdravotního pojištění (viz zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), přičemž o uhrazenou částku byl zkrácen majetek zdravotní pojišťovny, která je povinna hradit cenu léčiv na základě lékařského předpisu (receptu), který stanovuje, jaký lék, v jakém množství a v jakých jednotkách má být pojištěnci (pacientovi) vydán, a je tak povinna činit pouze na základě rozhodnutí lékaře, který vydal lékařský předpis (recept). Obohacení pachatele zde spočívá v tom, že na základě jeho podvodného jednání mu byly vydány léky, na které neměl nárok, a výše tohoto obohacení odpovídá hodnotě vydaných léků, které pachateli lékař nepředepsal, popřípadě snížené o částku, kterou pachatel uhradil při výdeji léků. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g Datum rozhodnutí:22. 9. 2011 Spisová značka:8 Tdo 784/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.784.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Podvod Dotčené předpisy:§ 209 tr. zákoníku § 138 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:17. 1. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:41 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 784/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2011 o dovolání obviněného I. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 227/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. M.  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 2 T 227/2007, byl obviněný I.M. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že v období od 14. 1. 2005 do 22. 12. 2005 v O. opakovaně přepisoval a dopisoval nové údaje do lékařských receptů vystavených v dnech 14. 1. 2005, 8. 2. 2005, 9. 3. 2005, 5. 4. 2005, 11. 4. 2005, 3. 5. 2005, 9. 6. 2005, 25. 7. 2005, 23. 8. 2005, 20. 9. 2005, 18. 10. 2005, 21. 11. 2005, 14. 12. 2005 a 22. 12. 2005 praktickou lékařkou MUDr. M. Č. se sídlem v O., na ul. D., když do receptů jednak dopisoval větší množství balení léků a vpisoval léky s vyšším účinkem, než které byly předepsány, a na takto upravené recepty neoprávněně vyzvedával větší množství léků a léky s vyšším účinkem v lékárně u St. J. na T., v O., čímž způsobil Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky – pobočka O., J., škodu v celkové výši minimálně 30.261,93 Kč. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému bylo uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný I. M. toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl prostřednictvím obhájkyně Mgr. Marcely Horákové dovoláním podaným s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. proto, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, ve kterém je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe, a poukázal na princip „ultima ratio“ s tím, že se soudy obou stupňů těmito zásadami neřídily, přesto, že v daném případě jde o klasický občanskoprávní vztah, který má svůj základ v náhradě škody, a je nepochybné, že k řešení těchto otázek jsou povolány soudy občanskoprávní, a nikoliv soudy trestní. Podle obviněného rovněž nebyla věnována dostatečná pozornost tomu, zda popsaným jednáním došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Zejména poukázal na absenci znaku, že by sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, protože se jednalo o léky, které z hlediska svého charakteru nejsou žádným způsobem obchodovatelné, nelze je prodávat a jsou významné pouze pro osobu, která tyto léky potřebuje. Princip bezplatné lékařské péče znamená, že se tyto léky poskytují zdarma, až na určité poplatky, a proto nelze dovodit, že by došlo k obohacení ve smyslu uvedeného trestného činu. Skutečnosti popsané ve skutkové větě, že opakovaně přepisoval a dopisoval nové údaje do lékařských předpisů ve dnech, které jsou v rozhodnutí specifikovány, nemají oporu v provedeném dokazování, když žádný z důkazů neprokázal, že by to byl právě obviněný, kdo uvedeným způsobem manipuloval s lékařskými předpisy. Přestože byl přibrán znalec z oboru grafologie, nebyl schopen identifikovat toho, kdo tyto úkony prováděl, a žádný jiný důkaz proveden nebyl. V této souvislosti nemůže obstát ani úvaha, že to byl jedině obviněný, kdo mohl mít z takového jednání prospěch. S takovým závěrem se obviněný neztotožnil, když se   soudy nevypořádaly ani s argumentací, že jsou i jiné subjekty, které by z takového jednání mohly mít přímo majetkový prospěch. Obviněnému bylo možné předat jen lék, na který měl právo, a který měl právo obdržet zadarmo, neboť podle našeho právního řádu je lékařská péče, až na určité poplatky, bezplatná, a v takovém případě nelze dovodit úmysl k obohacení, protože pachatel, který se takového jednání dopustí, nezvětší majetek a majetkové hodnoty, se kterými hospodaří. Soudy se také nevypořádaly se skutečností, že o náhradě škody bylo rozhodnuto, aniž se poškozená organizace s nárokem připojila u hlavního líčení před zahájením dokazování. V závěru dovolání z důvodů shora uvedených obviněný navrhl, aby bylo podle § 265k tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 55 To 472/2010, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 2 T 227/2007, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby bylo Okresnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství a poté, co shrnul průběh trestního řízení a námitky uplatněné obviněným v dovolání, uvedl, že výhrady, jimiž dovolatel zpochybňuje, že přepisoval a dopisoval údaje v lékařských receptech, dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, protože směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Ta přitom nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy, a to mimo jiné s přihlédnutím k absolutní nevěrohodnosti až bizarnosti obhajoby obviněného, podle které mu čtrnáctkrát v průběhu jednoho roku měly být recepty odcizeny a pak zneužity neznámými osobami. Deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka směřující proti výroku o náhradě škody, který je možné napadat s odkazem na uvedený dovolací důvod pouze proto, že byl nesprávně aplikován hmotněprávní předpis, na jehož podkladě byla oprávněnost nároku poškozeného posuzována. Námitka, že poškozený neuplatnil nárok na náhradu škody včas (§ 43 odst. 2 věta druhá tr. ř.) je výlučně procesního charakteru a nelze ji pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Relevantně s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce shledal to, že obviněný namítal neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, avšak s tím, že obviněný pominul, že škoda poškozenému vznikla v důsledku deliktního jednání dovolatele, které vykazovalo všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Způsobená a dosud nereparovaná škoda nebyla v projednávané věci nikterak bagatelní, když cca šestkrát překročila spodní hranici škody nikoli nepatrné. Konstatoval proto, že ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku trestnímu postihu dovolatele nijak nebránilo a že dovolací námitky týkající se nerespektování zásady subsidiarity trestní represe jsou nedůvodné. Za opodstatněné nepovažoval ani