8 Tdo 789/2020 – Nejvyšší soud

8 Tdo 789/2020-1393 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 7 To 1/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 22/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. O d ů v o d n ě n í:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 5 T 22/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, v jeho neprospěch do výroku o trestu státní zástupce, a poškození L. R., nar. XY, I. B., nar. XY, a M. B., nar. XY. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 7 To 1/2020, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného, státního zástupce a poškozeného L. R. podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil uvedený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1, 2, 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se obviněný dopustil skutkem popsaným ve shodě s tím, jak jej zjistil a ve svém rozsudku popsal soud prvního stupně, že obviněný dne 28. 9. 2018 v době kolem 13.00 hodin v úmyslu usmrtit poškozené G. R., nar. XY, a L. R., nar. XY, nejdříve v kuchyni rodinného domu č. p. XY v obci XY, okres Benešov, z krátké samonabíjecí střelné zbraně zn. ČZ vzor 70, ráže 7,65 mm, nezjištěného výrobního čísla, spadající do kategorie „B“ podle § 5 zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, kterou držel bez potřebného povolení v rozporu s § 12 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, nejméně jednou vystřelil na poškozeného G. R., jehož zasáhl jednou do levé části hrudníku, čímž mu způsobil poranění levé plíce, plicní tepny, srdečnice a žeber se zakrvácením levé hrudní dutiny, v důsledku čehož poškozený na místě zemřel, poté vyšel na přilehlý pozemek uvedené nemovitosti, kde opakovaně vystřelil na poškozeného L. R., který zde čekal na poškozeného G. R., a tohoto zasáhl nejméně třemi střelami třikrát do oblasti hrudníku a břicha a jedenkrát do dlaně pravé ruky, kterou se poškozený kryl poté, když upadl na zem, v útoku na poškozeného L. R. střelnou zbraní následně přestal, neboť mu došly ve zbrani náboje a na místo přiběhly další osoby, které slyšely volání poškozeného L. R. o pomoc, přičemž útokem střelnou zbraní obviněný poškozenému L. R. způsobil mimo jiné dva průstřely pravé plíce a bránice a poranění orgánů dutiny břišní s následným zakrvácením hrudních dutin a dutiny břišní, což bezprostředně ohrožovalo jeho život, smrt však byla odvrácena vysoce specializovanou odbornou lékařskou péčí, která byla poskytnuta po urgentním transportu do Ústřední vojenské nemocnice XY. 3. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně obviněnému uložil i trest propadnutí věci a rozhodl i o jeho povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy v penězích. Odvolání poškozených I. B. a M. B. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a byl mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu. 5. Prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal, že soudy nesprávně vyhodnotily konflikt mezi ním a poškozeným G. R. jako vraždu, ačkoli ve skutečnosti jednal za podmínek nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku, neboť odvracel útok vedený střelnou zbraní proti své vlastní osobě, a že jeho jednání vadně posoudily jako vraždu s rozmyslem podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku, ač závěry soudů jsou založeny na extrémních rozporech. 6. Zejména vytkl, že soudy nesprávně hodnotily výpověď poškozeného L. R., která byla výsledky provedeného dokazování vyvrácena, soudy však pochybnosti plynoucí z této výpovědi neadekvátně bagatelizovaly a poškozeného považovaly za věrohodného, čímž založily extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Obviněný poukázal na tvrzení poškozeného, že se osobně neúčastnil schůzky mezi svým otcem a obviněným, a proto není schopen se k průběhu konfliktu vyjádřit, jakož i na to, že jej měl obviněný napadat lahví, kamenem, údery pistolí a kopy. Takové útoky byly vyvráceny znaleckým posudkem Prim. MUDr. Jiřího Hladíka i svědeckou výpovědí R. V., jakož i to, že obviněný započal útočit. Nevěrohodná je podle obviněného i výpověď svědka M. B., nevlastního bratra poškozeného L. R., protože nepravdivě popsal, co mohl slyšet během telefonátu s L. R. o průběhu střelby, a co vyplynulo z údajů poskytnutých svědkyní M. P., která telefonovala s E. Č., s tím, že se svědkyně M. P. patrně zmýlila. Obviněný považoval za vadně vyhodnocené i skutečnosti, které plynou z přepisu záznamu hovorů učiněných z volání M. B. na linku 112, jehož doslovný přepis neodpovídá výpovědi tohoto svědka k počtu výstřelů, které měl slyšet a které se vztahují ke střelbě na G. R., nikoli L. R., o němž tento svědek patrně vůbec nemluvil. Poukázal na to, že se intenzivněji nedožadoval příjezdu policejní hlídky, jak by se v případě, že by slyšel tři výstřely na L. R., dalo očekávat. Za podstatný rozpor mezi výpovědí M. B. a L. R. považoval i vymezení délky události, jíž L. R. a M. B. popisovali rozdílně. 7. Vadnost skutkových závěrů obviněný dovodil i z nedostatků v odborném vyjádření z oboru kriminalistika, jehož zpracovatelku obviněný navrhoval před odvolacím soudem vyslechnout, avšak tomuto jeho návrhu nebylo vyhověno, namísto toho soud sám závěry odborného vyjádření vlastním neobjektivním způsobem interpretoval. Obviněný namítal přítomnost odlišných částic povýstřelových zplodin zajištěných na oblečení poškozeného L. R. a na svých rukou s tím, že soudy dovozují, že došlo k vystřelení jiných nábojů, které se svým chemickým složením lišily od výsledků výtěru z hlavně a použitých nábojnic, čímž zpochybnil věrohodnost verze prezentované poškozeným L. R. Podle obviněného by museli být oba poškození ještě před posuzovaným incidentem přítomni jiné střelbě na jiném místě, anebo oba museli být v době střelby na G. R. přítomni v kuchyni domu č. p. XY v XY. Z toho obviněný dovozoval, že byl poškozeným G. R. napaden zbraní, kterou mu vykopl, a tedy pokud na něj vystřelil, jednalo se o nutnou obranou, kterou podle svých slov byl nucen užít. Svoji věrohodnost dokládá rovněž poukazem na to, že vzájemné pozice těl poškozeného G. R. a obviněného v okamžiku střelby, jak ji obviněný po celou dobu popisuje, koresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, Prim. MUDr. Jiřího Hladíka ohledně průběhu střelného kanálu v těle G. R., jakož i se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie ohledně duševního rozpoložení obviněného v době činu a jeho motivace. 8. Obviněný poukázal na to, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie se podává, že u něj šlo o jednání zkratkovité, v afektu v reakci na bezprostředně předcházející konflikt, přičemž tento afekt se vztahuje na útoky vůči oběma poškozeným. Ze zjištění znalců neplyne, že by se na útok proti oběma poškozeným připravoval nebo jej plánoval či jej rozmýšlel. Pro afekt, který pokrýval i střelbu na poškozeného L. R., nemohl být jeho čin posouzen jako spáchaný s rozmyslem podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku. 9. Prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal nedostatky při ukládání trestu podle § 59 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť soud prvního stupně podle tohoto ustanovení nepostupoval, a tudíž ho nemohl aplikovat ani odvolací soud, který tak obviněnému uložil trest mimo trestní sazbu, a ted