8 Tdo 80/2020 — Nejvyšší soud

8 Tdo 80/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 4. 2020 Spisová značka:8 Tdo 80/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.80.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 tr. zákoníku § 147 odst. 1 tr. zákoníku § 147 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 80/2020-689 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2020 o dovolání obviněného P. D., nar. XY, trvale bytem XY, okres Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 3 To 200/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 258/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 4 T 258/2015, byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební v dobu v trvání dvou let a byl mu podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v celkové výši 50.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, mu byl uložen podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Poškození byli s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.   2. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 3 To 200/2019, z podnětu odvolání obviněného i státní zástupkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. tak, že obviněného P. D. uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, skutkem popsaným tak, že   v době od 12:00 hodin do 15:25 hodin dne 22. 4. 2014 jako primář gynekologickoporodnického oddělení Nemocnice XY a. s., XY (dále „Nemocnice XY“), v této nemocnici prováděl indukovaný vaginální porod u rodičky L. J., nar. XY, která trpěla extrémním polyhydramniem (nadměrné množství plodové vody), přičemž po dirupci vaku blan, kterou provedl kolem 12:30 hodin, došlo k hypoxii plodu, jejíž vývoj byl patrný z průběžně pořizovaných kardiotokografických záznamů, přičemž s ohledem na přetrvávání abnormálních záznamů (suspektních až patologických) po delší dobu mělo být nejpozději v době kolem 13:50 hodin ze strany P. D. přistoupeno k ukončení porodu císařským řezem, tak aby se dítě narodilo živé; obviněný však podcenil varovné známky hypoxie na kardiotokografických záznamech a přes tyto dále vedl porod vaginální cestou, přičemž ani kolem 15:00 hodin, kdy kardiotokografické záznamy byly těžce patologické, nepřistoupil k vaginální extrakční operaci (porodnické kleště, vakuumextrakce), porod byl dokončen spontánně v 15:25 hodin porodem mrtvého plodu, čímž porušil pracovní povinnosti zdravotnických pracovníků, které jsou uvedeny v § 49 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 372/2011 Sb.“). 3. Odvolací soud obviněného odsoudil podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti v délce dvou let spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v odvětví porodnictví. Poškozené s nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že skutek, kterým byl uznán vinným, nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a že skutkový stav tak, jak byl soudy zjištěn, je v extrémním rozporu s provedenými důkazy, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a na obhajobu (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, a nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03, ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 248/04, a další). Zdůraznil, že nyní vydaný rozsudek soudu prvního stupně je v pořadí již třetím rozhodnutím, neboť dva předchozí zprošťující, byly soudem druhého stupně vždy v neveřejném zasedání zrušeny, avšak odvolací soud pochybil, jestliže věc nevrátil soudu prvního stupně, protože při mírnější právní kvalifikaci znemožnil obviněnému navrhnout postup podle § 307 tr. ř. nebo § 309 tr. ř., což považoval za porušení práva na obhajobu. 5. Procesu dokazování obviněný vytýkal nesprávné hodnocení písemných kardiotokografických výstupů (dále „KTG“), jež vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním, která nesvědčí o příčinné souvislosti mezi jemu za vinu kladeným jednáním a vzniklým následkem, a nebylo prokázáno porušení jeho povinnosti vyplývající z vykonávaného povolání a uložené mu podle zákona, natož pak porušení důležité povinnosti. V těchto souvislostech měl odvolací soud popsaný skutek kvalifikovat podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, což by mělo za následek i jeho promlčení. Postup při dokazování obviněný považoval za vadný i proto, že soudy nereagovaly na změnu důkazní situace po vypracování ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví a gynekologie, resp. po výslechu MUDr. Vladimíra Korečka ve dnech 5. 6. 2018 a 22. 1. 2019, který vyvrátil správnost předchozích znaleckých zjištění znalce MUDr. Zdeňka Hájka a vnesl do věci naprosto důvodné pochybnosti, co se týká vyhodnocení učiněných KTG záznamů, neboť o nich prohlásil, že je nelze bez pochybností přičítat plodu, ale že se zřejmě ve skutečnosti jedná o záznamy matky. Z důkazů nevyplynulo, že jednoznačně šlo o hypoxii plodu, která s pravděpodobností hraničící s jistotou, pokud nebude včas intervenováno, povede k úmrtí dítěte, ani že dovolatel uvedené KTG záznamy nesprávně interpretoval. Rovněž nebylo prokázáno, že kdyby došlo nejpozději v 13:50 hodin k provedení císařského řezu či kolem 15:00 hodin k provedení vaginálního extrakčního porodu, narodilo by se dítě živé a zdravé. Nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi úmrtím plodu a porušením důležité povinnosti vyplývající z povolání a uložené zákonem. 6. Závěr o tom, že šlo ve skutečnosti o ozvy matky, nikoli plodu, pak potvrzují i disproporce mezi audio výstupy z kardiotogoramu, písemnou KTG křivkou a kontrolou ozev plodu prostřednictvím přístroje UDOP (ultrazvukový detektor ozev plodu), záznam V. K. o fyziologických ozvách plodu i výslechy zdravotnického personálu, který byl přítomen na porodním sále. Pokud byla počáteční hypoxie srovnána, přičemž následné záznamy nevykazují ozvy plodu, nýbrž matky, nedošlo k vyvrácení obhajoby obviněného. 7. Obviněný vytýkal i změnu popisu skutku odvolacím soudem, jímž mu bylo přičteno k tíži, že poté, co již nemohl přistoupit k císařskému řezu, neprovedl porod pomocí vakuumextrakce nebo porodních kleští, což považoval za nesprávné, protože operace by mohla v návaznosti na vyhodnocení patologických ozev plodu začít až kolem 15:20 hodin, a než by došlo k vybavení dítěte z těla matky trvajícím asi 5 minut, tak by se čas porodu dítěte kryl s časem, kdy k němu došlo spontánní cestou. Obdobný scénář by platil i v případě užití vakuumextrakce či porodních kleští, přičemž by muselo dojít k tomu, že hlavička dítěte by již byla dostatečným způsobem sestouplá v pánevním dně a porod by se zdařil na první pokus. Popis skutku proto shledal v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. 8. Za příčinu hypoxie plodu nelze považovat odloučení placenty, protože pravděpodobnou příčinou smrti plodu byla tzv. pupečníková komplikace, což připustil i odvolací soud v bodě 10. svého rozhodnutí, přičemž nelze vyloučit ani abrupci placenty v závěrečné fázi porodu nebo kombinaci těchto příčin s nadměrnou děložní činností, tudíž ex ante není možné uzavřít, že se jednalo o jednoznačně zjistitelný stav nasvědčující hypoxii a nutnosti okamžité reakce, aby se dítě narodilo živé. Existovaly da