8 Tdo 814/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 814/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 8. 2019 Spisová značka:8 Tdo 814/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.814.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Obžalovací zásada Podjatost Totožnost skutku Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 5,6,8 tr. ř. § 220 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 814/2019-582 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněného E. F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY (u F. F.), proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5 To 253/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 174/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. F. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 29 T 174/2012, byl obviněný E. F. uznán vinným přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 1) skutkové věty výroku o vině], ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 2) skutkové věty výroku o vině], vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 3) skutkové věty výroku o vině], za což byl podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Označené rozhodnutí napadl obviněný odvoláním zaměřeným proti výrokům o vině a trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5 To 253/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinů vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 1)], ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 2)], vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 3)] dopustil tím, že: 1) v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2010 v SMS zaslaných na mobilní telefon poškozené J. R., nar. XY, a dne 9. 12. 2010 telefonátem na mobilní telefon poškozené J. R., nar. XY, a jejího manžela V. R., nar. XY, požadoval po poškozené zaplacení dlužné částky ve výši 100 000 Kč s tím, že pokud poškozená sumu nezaplatí, nechá ji „zlikvidovat“ Ukrajinci, může jim shořet automobil, zahrada, 2) dne 23. 3. 2011 okolo 09:30 hodin v Chomutově, ul. XY, poté, co v protijedoucím vozidle zaregistroval poškozenou J. R., blikáním světel automobilu a gestikulací rukama naznačoval, aby poškozená zastavila, a když tak učinila a přišla k automobilu obviněného, obviněný přes stažené okénko u řidiče na poškozenou křikl „Ty svině, já to z tebe dostanu“ a udeřil poškozenou pod pravé oko, v důsledku čehož poškozená upadla na zem a utrpěla neúplnou nedislokovanou zlomeninu dolního okraje pravé očnice, otok a hematom pravé tváře, otok a hematom horního a dolního víčka pravého oka se zarudnutím spojivky s dobou léčení od 23. 3. 2011 do 18. 5. 2011, přičemž poškozená byla kvůli výskytu otoků, hematomů a rozostřenému vidění po dobu asi 2 týdnů omezena v obvyklém způsobu života a současně poškozené vznikla materiální škoda nižší než 5 000 Kč tím, že si při pádu na zem roztrhla kalhoty a rozbila dioptrické brýle, 3) dne 5. 9. 2011 okolo 11:08 hodin u obce XY, okres Chomutov, telefonátem na mobilní telefon poškozeného J. K., nar. XY, vyzval poškozeného, jenž jel ve svém automobilu, aby zastavil, jelikož „to pro něj bude lepší“, a když poškozený zastavil na autobusové zastávce u silnice č. 7 ve směru z Chomutova na Prahu za křižovatkou na obec XY naproti motorestu „N. S.“, přistoupil obžalovaný k vozidlu poškozeného, otevřel dveře u řidiče, kde seděl poškozený, zakřičel na něj „Vystup, ty černá svině!“ a současně se jej snažil vytáhnout z vozidla, což se mu nepodařilo, protože byl poškozený připoután bezpečnostním pásem, pak obžalovaný zavřel dveře vozidla a přes stažené okénko u řidiče třikrát až čtyřikrát udeřil poškozeného J. K. pěstí na levou stranu hlavy, vytáhl klíče ze startéru a se slovy „Já si něco vezmu“ vozidlo poškozeného prohledal, a když ve vozidle nic nenašel, hodil klíče poškozenému do obličeje, a bezprostředně nato jel za poškozeným J. K. do obce XY, okres Chomutov, kde měl poškozený vyzvednout přívěsný vozík, a u autoservisu M. okolo 11:21 hodin požadoval po poškozeném, aby mu do tří hodin vydal přívěsný vozík a do pátku 100 000 Kč, jinak poškozeného sváže do „kozelce“ a zapálí jej v autě. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5 To 253/2017, podal obviněný E. F. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. a namítl, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. 5. Vytkl tzv. extrémní rozpor a opomenuté důkazy. Pokud jde o jednání pod bodem 1) výroku o vině, byť k němu mělo dojít prostředky komunikace na dálku, nebyl zajištěn jediný důkazní prostředek, kterým by bylo uvedené prokázáno. Orgány činné v trestním řízení přitom nepochybně mohly vyžádat výpis telekomunikačního provozu, z něhož by jednoznačně vyplynulo, že v listopadu 2010 nedošlo mezi ním a poškozenou k žádnému telefonickému kontaktu a že poškozené nezaslal ani žádnou SMS. Žádný objektivní důkazní prostředek nebyl orgány činnými v trestním řízení zajištěn zjevně z důvodu účelového jednání poškozené, která jistě věděla (její manžel je civilním zaměstnancem Policie České republiky), že vyžádat údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu je možné pouze ve lhůtě do 6 měsíců od jejich uskutečnění. V době, kdy bylo podáváno trestní oznámení, si tedy byla jista, že její lež nemůže být prokázána. Upozornil, že podle konstantní judikatury se obsah sdělení poškozeného považuje za věrohodný, jen je-li jeho věrohodnost přezkoumána dalšími věrohodnými důkazy (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/1968-III Sb. rozh. tr.). 6. Pokud jde o body 1) a 2) skutkové věty výroku o vině, za nelogickou považoval úvahu soudu, že motivem jeho jednání byla skutečnost, že proti poškozené vedl soudní řízení o vymožení peněžitého plnění. Podle něj by mohl být každý věřitel, který vede soudní řízení proti svému dlužníku, nařknut z vydírání, eventuálně ublížení na zdraví. On sám neměl důvod poškozenou jakkoliv kontaktovat. Měl k dispozici exekuční titul a poškozená měla dostatek majetku k tomu, aby byl dluh uhrazen. O nevěrohodnosti poškozené svědčí mimo jiné fakt, že opakovaně lhala před soudem v incidenčním sporu. S ohledem na princip presumpce neviny i právo na spravedlivý proces nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u nějž a priori nelze vyloučit jakýkoli zájem na výsledku řízení, přičemž tato svědecká výpověď je posouzena jako věrohodná toliko s odůvodněním, že byla podána pod hrozbou sankce v případě křivé výpovědi. 7. Co se týče samotného bodu 2) skutkové věty výroku o vině, namítl, že do obžaloby nebyl převzat popis skutku ve znění opravy usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. s časovým údajem „mezi 21:30 a 22:00 hod“. Soud prvního stupně, vědom si takového závažného pochybení, vadu procesně nezhojil a vydal odsuzující rozsudek se skutkovou větou upravenou v neprospěch obviněného, a to při vědomí, že by se obviněný s ohledem na výpověď jeho advokáta V. N. nebyl schopen nacházet na jiném místě. Zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědků K. F. a S. Z., kteří se s obviněným v době soudem tvrzené nacházeli v restauračním zařízení v XY. Stejně tak zamítl návrh na čtení úředního záznamu o podání vysvětlení poškozené, která v něm dobu „mezi 21:30 a 22:00 hod“ – shodně jako v protokolu o trestním oznámení – uváděla (obviněný s poukazem na konstantní judikaturu podotkl, že pro posouzení věrohodnosti svědka je možné použít i záznam o podaném vysvětlení, obsahuje-li skutečnosti, které mají o této věrohodnosti vypovídací hodnotu). Obviněný v daných souvislostech poznamenal, že jedině přesný a výstižný popis skutku korespondující s právní větou má mimořádn