8 Tdo 868/2022 — Nejvyšší soud

8 Tdo 868/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 10. 2022 Spisová značka:8 Tdo 868/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.868.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů In dubio pro reo Úvěrový podvod Dotčené předpisy:§ 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 868/2022-2488 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 8 To 386/2021- 2366, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 5/2019, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný M. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2021, č. j. 8 T 5/2019-2299, uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 8 To 386/2021-2366, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2021, č. j. 8 T 5/2019-2299, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) odsoudil obviněného podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu škody rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně namítl extrémní nesoulad skutkových zjištění s právními závěry, porušení zásady in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces. Dále uvedl, že se soudy obou stupňů vůbec nevypořádaly s prezentovanými argumenty a požadavky obhajoby, přičemž ani nepřipustily provedení navrhovaných důkazů, čímž došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu. Obviněný má za to, že zamítnutí provedení jím navrhovaných důkazů bez podrobného výkladu či odůvodnění takového postupu, zakládá nepřezkoumatelnost, protiústavnost a porušení práva na spravedlivý proces. Obviněný má dále za to, že z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů nelze poznat, z jakých důkazů vyvodily závěr, že předmětné smlouvy uzavřel či inicioval jejich uzavření právě obviněný, jelikož podle obviněného taková skutečnost z žádného ve věci provedeného důkazu nevyplývá. V této souvislosti také uvedl, že soud prvního stupně z výpovědí svědků pouze vyselektoval skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, aniž by je hodnotil jako celek. Dále argumentuje tím, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, jelikož obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu nebyly na skutkové úrovni vůbec zjištěny. V této souvislosti také uvedl, že oba soudy rezignovaly na objasnění subjektivní stránky, když nezdůvodnily, na základě kterých skutečností, měl obviněný jednat v úmyslu přímém. Dále zdůraznil, že soudy své závěry paušalizovaly na všechny dílčí útoky, aniž by objasnily skutkový stav vůči všem dílčím skutkům, jež jsou mu kladeny za vinu. Závěrem pak navrhl přerušení výkonu jemu uloženého nepodmíněného trestu a dále, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajskému soudu v Brně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor a podstatou námitek obviněného je tak pouze brojení proti údajně chybnému hodnocení důkazů. Dále konstatoval, že nalézací soud řádně zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí, přičemž odvolací soud dal nalézacímu soud co do skutkových závěrů za pravdu a odkázal i na jeho hodnocení provedených důkazů. V této souvislosti státní zástupce také poukázal na to, že obviněný svoji obhajobu uplatněnou již v nalézacím řízení zopakoval nejen v odvolacím řízení, ale ve značné části také v jeho dovolání. Podle státního zástupce, ve vztahu k námitkám obviněného, z výslechu osob, na jejichž totožnost byly úvěrové smlouvy uzavírány, vyplývá, že tyto osoby smlouvy neuzavíraly, obviněný disponoval s jejich občanskými průkazy a vyplacené peníze byly přeposílány přes jiné účty tak, že nakonec končily na jeho účtech. K dalším námitkám obviněného uvedl, že ve věci nelze hovořit ani o tzv. opomenutých důkazech, jelikož nalézací soud se návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval, avšak rozhodl, že další dokazování či jeho doplnění není třeba. Nesouhlasně se vyjádřil k námitce obviněného stran nesprávné právní kvalifikace, ke které uvedl, že obviněný se snaží o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění a své právní úvahy činí na základě svého vlastního odlišného skutkového stavu, přičemž soudy zjištěný skutkový stav, vyjádřený v popisu skutku rozsudku odvolacího soudu, použité právní kvalifikaci odpovídá. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud nevyhověl návrhu obviněného na přerušení trestu a podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 5. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný, který uvedl, že státní zástupce ve svém vyjádření pouze kopíruje a paušalizuje vadné skutkové závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu, které jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. V této souvislosti uvedl, ve kterých ohledech neodpovídají skutkové závěry provedenému dokazování, přičemž také zmínil některé skutečnosti vyplývající z jednotlivých svědeckých výpovědí. Obviněný má za to, že soudy pochybily, pokud odmítly vyslechnout další svědky a v rozporu s již provedenými výslechy uzavřely, že všechny, i nevyslechnuté osoby, předmětné úvěrové smlouvy neuzavíraly, a že tak činil obviněný ve svůj prospěch. Dále uvedl, že nebylo spojeno všech 106 předmětných smluv s tím, že by peníze z nich končily u obviněného a nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že převody činil D. B. z důvodu svých vlastních dluhů a nikoliv obviněný, stejně tak nejsou podle něj všechny smlouvy spojeny s jedinou IP adresou a nalézací soud se ani nevypořádal se skutečností, že některé ze smluv byly dle IP adres uzavřeny v takových vzájemně blízkých časech a z tak vzdálených míst, že nemohly být uzavřeny jednou osobou. Obviněný má také za to, že vyjádření státního zástupce přehlíží i některé z jeho dalších námitek a trvá na svém názoru, že soudy kusé a fakticky nepravdivé odůvodnění odmítnutí důkazu naplňuje předpoklady tzv. opomenutého důkazu, přičemž odepřením možnosti vyvrátit svoji vinu provedením jím navrhovaných důkazů, mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces a porušena zásada in dubio pro reo, a to ke všem dílčím útokům. Ve zbytku pak obviněný odkázal na své dovolání. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem p