8 Tdo 906/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 906/2021 citace  Název judikátu:Svěřenský fond Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 10. 2021 Spisová značka:8 Tdo 906/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.906.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pokus trestného činu Dotčené předpisy:§ 209 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 630/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 906/2021-2034 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání obviněného P. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 9 To 15/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá. Odůvodnění:   I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 1 T 4/2018, byl obviněný P. M. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil činem spočívajícím v tom, že v úmyslu získat pro sebe a svoji rodinu majetkový prospěch uzavřel dne 28. 4. 2015 v XY, v zasedací místnosti společnosti B. T. s poškozenou M. J., nar. XY, jako zakladatelkou „Smlouvu o vytvoření svěřenského fondu“, kde byl ustanoven jako svěřenský správce, kdy tento fond měl sloužit k zajištění bytových potřeb a uspokojování rekreačních potřeb poškozené, a do uvedeného fondu poškozená na základě této smlouvy převedla veškerý nemovitý majetek v jejím výlučném vlastnictví, a to konkrétně popsané bytové jednotky v části obce XY, č. p. XY, v hodnotě 3.026.588,70 Kč, č. p. XY v hodnotě 3.152.848,30 Kč a č. p. XY v hodnotě 1.320.848,90 Kč a pozemky v části obce XY stavební parcely č. XY s budovou (objekt bydlení) č. p. XY, pozemek stavební parcelu č. XY s budovou (objekt bydlení) č. p. XY, stavební parcelu č. XY, stavební parcela č. XY, rodinný dům, č. p. XY, v části obce XY, a pozemky stavební parcela č. XY, a další parcely a zahrady a ornou půdu a vodní plochu vše zapsané na listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY a obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, se vším příslušenstvím a součástmi, v celkové hodnotě 17.378.700 Kč, přičemž podle notářského zápisu označeného jako „Statut Svěřenského fondu k zajištění bytových potřeb M. J., svěřenský fond“ byla dohledem nad správou tohoto fondu ustanovena poškozená M. J. a trvání fondu bylo staveno na dobu života poškozené, kdy po zániku fondu má být veškerý majetek fondu vydán obviněnému, popř. jeho potomkům, současně téhož dne a na témže místě poškozená učinila formou notářského zápisu předběžné prohlášení podle § 38 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku, pro případ její budoucí (vlastní) nezpůsobilosti, ustanovit svým opatrovníkem obviněného, přičemž při tomto jednání obviněný zcela vědomě využil lehké mentální retardace středního stupně poškozené M. J., v podstatě na úrovni 6 až 7 letého dítěte, která v důsledku této diagnózy nebyla schopna pochopit smysl a dopad takového právního úkonu a podepsaných dokumentů, neboť tento zdravotní stav poškozené musel být obviněnému podle závěrů soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, i jako laikovi zřejmý, a též i s přihlédnutím k tomu, že s poškozenou minimálně od začátku roku 2014 až do 6. 11. 2018 bydlel na adrese XY, ač k tomu neměl žádný relevantní důvod, čímž se pokusil vyjmutím nemovitostí z jejího vlastnictví způsobit poškozené M. J. škodu v celkové výši 24.878.990 Kč. 2. Za tento pokus zločinu byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Poškozená M. J. byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 9 To 15/2021, z podnětu odvolání obviněného uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců a pro výkon tohoto trestu jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.   II. Z obsahu dovolání 4. Obviněný uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm.  g), l) tr. ř. pro vadné právní posouzení věci a porušení práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny v důsledku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzení činu, jenž mu je kladen za vinu. 5. V rámci rekapitulace dosavadního řízení obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 Tdo 161/2020, jímž zrušil v této věci soudy nižších stupňů dříve vydaná rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání rozhodnutí, rovněž na postup odvolacího soudu, jenž v pořadí již v třetím rozsudku soudu prvního stupně shledal procesní vadu v nerespektování práva předvolat k hlavnímu líčení obhájce obviněného (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 9 To 61/2020), a proto i tehdy věc vrátil soudu prvního stupně, jenž rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, sp zn. 1 T 4/2018, obviněného uznal vinným, a pokud tento rozsudek odvolací soud nyní přezkoumávaným rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 9 To 15/2021, zrušil, učinil tak jen ve výroku o trestu, když vinu obviněného ponechal beze změny. Obviněný proběhlému řízení vytýkal, že soudy chybovaly především po procesní stránce, a to i v posledním případě v tom, že nerespektovaly, že Nejvyšší soud uložil, aby soud prvního stupně splnil pokyny Vrchního soudu v Praze plynoucí z usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 7/2019, ohledně nařízení hlavního líčení v Domově seniorů v XY či kdekoliv jinde, kde se poškozená bude nacházet. Soud prvního stupně však provedl hlavní líčení v budově soudu, kde dne 14. 7. 2020 vyslechl poškozenou, což s předestřeným pokynem nekoresponduje, avšak odvolací soud námitku obviněného o tomto vadném postupu nepovažoval za důvodnou s ohledem na argument o problematickém zajištění procesně správné účasti obviněného v domově důchodů. 6. Výhrady obviněného směřovaly i proti provedení výslechu poškozené M. J. dne 14. 7. 2020, a to pro neakceptování postupu určeného odvolacím soudem v usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 7/2019, protože soud z jejího výslechu nezjistil, jakou měla představu o svých majetkových poměrech v době úmrtí bratra, ani nesplnil povinnost po výslechu poškozené vyslechnout znalce PhDr. Jiřího Klose. U tohoto výslechu M. J. nebyl z důvodu čerpání své dovolené přítomen obhájce obviněného Mgr. René Gemmel, když soud neakceptoval omluvu a hlavní líčení na tento den nařízené odmítl odložit. Uvedenou nesprávnost odvolací soud nenapravil, předmětnou námitkou se nezabýval, čímž porušil práva obviněného na jeho obhajobu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08). Nejednalo se o obstrukční jednání, a tedy bylo povinností soudu hlavní líčení přeložit na jiný termín. Jestliže obviněný udělil plnou moc JUDr. Jakubu Blažkovi, který byl v dané věci druhým jeho obhájcem, stalo se tak na základě vynucení v důsledku nezákonného postupu soudu, a to s ohledem na šikanózní zmínku soudu o možné existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. 7. Samotnému postupu při výslechu poškozené M. J. obviněný vytkl, že soud nezjišťoval, zda je schopna výslechu a reprodukovat prožité události, jakož i pochopit význam svědecké výpovědi, předmět řízení a dané poučení. Poukázal na obsah jejích odpovědí a znalecké posudky na její zdravotní stav zpracované Z. B., podle něhož nebyla schopna účasti na soudním řízení ani výslechu, a rovněž na posudky znalců MUDr. Petra Kubeje a PhDr. Jiřího Klose, Ph.D., podle nichž u poškozené nad rámec vrozené mentální retardace dochází k organickým změnám na mozku v důsledku stárnutí a k rozvoji stařecké demence. Za neplatný považoval názor znalce MUDr. Petra Navrátila, že pro účely řízení o omezení svéprávnosti je schopna osobního výslechu v neutrálním prostředí bez přítomnosti dalších osob, neboť nešlo o důkaz provedený a