8 Tdo 911/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 911/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 11. 2023 Spisová značka:8 Tdo 911/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.911.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ohrožení pod vlivem návykové látky Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 911/2023-188 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný A. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 67 To 140/2023-144, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 153/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný A. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 52 T 153/2022, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnáct) měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnáct) měsíců. 2. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 52 T 153/2022, napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. 67 To 140/2023-144, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 67 To 140/2023-144, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání výslovně uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Byť bylo dovolání podáno prostřednictvím obhájce, není Nejvyššímu soudu zřejmé a není ani obhajobou rozvedeno, zda dovolání ve své podstatě nebylo podáno z dovolacích důvodů účinných do 31. 12. 2021, čemuž by odpovídala nejen citace znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. - ten však dovolatel nezmiňuje], ale také skutečnost, že odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř., což by odpovídalo tehdejšímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z charakteru dovolacích námitek lze na druhou stranu při zvýšené toleranci Nejvyššího soudu dovodit, že námitky v dovolání uplatněné by obsahově mohly naplňovat i dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, přestože mj. chybí odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který by odpovídal dřívějšímu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný uplatnil ve vazbě na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz shora). S ohledem na uvedené skutečnosti postupoval Nejvyšší soud podle § 59 odst. 1 tr. ř. a podané dovolání posoudil podle jeho obsahu, přičemž uplatněné námitky podřadil pod dovolací důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (podle platného znění trestního řádu – v době podání dovolání). 4. Pokud jde o uplatněné námitky, obviněný uvedl, že předmětný skutek měl být posouzen jako přestupek a soud měl věc postoupit příslušnému správnímu orgánu. Podle dovolatele soudy založily jeho vinu na nezákonném důkazu (odběru krve), který je navíc v posuzované věci jediným usvědčujícím důkazem. V této souvislosti argumentoval tím, že není dostatečně průkazné, z jakých důvodů a jakou metodou mu byla odebrána krev za účasti policie a kdo odběr prováděl. Obviněný dále považuje za opomenutý důkaz neprovedený výslech zdravotní sestry, která odběr prováděla. Rovněž uvedl, že nebylo objasněno, proč bylo nutné překonat jeho odpor k odběru krve a zda takový odběr byl vůbec nutný, přičemž vyjádřil názor, že k takovému úkonu nebyl důvod. V této souvislosti s odkazem na výpověď jednoho z policistů zmínil, že pro policisty kontrola skončila u „žurnálního lékaře“ a na interně šlo o vyšetření mimo kontrolu. Měl být proto poučen o skutečnosti, že již kontrola neprobíhá a je plně na něm, zda vyšetření absolvuje či nikoliv. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 67 To 140/2023-144, zrušil a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státní zastupitelství. Ten předně uvedl, že lze přisvědčit námitkám obviněného, že soudy vycházely z procesně nepoužitelného listinného důkazního prostředku o výši hladiny alkoholu v jeho krvi, avšak současně je podle státního zástupce z dalších procesně použitelných důkazů zřejmé, že obviněný nebyl po předchozím požití alkoholu schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Podle státního zástupce si orgány činné v trestním řízení měly vyžádat údaje o ovlivnění dovolatele alkoholem postupem podle § 8 odst. 5 tr. ř., k čemuž nedošlo. Podle jeho názoru však tento nezákonný důkaz nestojí osamoceně a otázka ovlivnění obviněného alkoholem byla spolehlivě vyřešena jinými důkazy, a to především výpověďmi osob, které s dovolatelem přišly v daný okamžik do styku, přičemž z nich jednoznačně vyplývá, že obviněný řídil vozidlo nestandardním způsobem jízdy, měl špatnou koordinaci pohybů, nesrozumitelně artikuloval, opilecky vykřikoval a z jeho dechu byl cítit alkohol. Ve vztahu k námitkám dovolatele týkajícím se neprovedení navržených důkazů státní zástupce uvedl, že oba soudy dostatečně odůvodnily, proč nepřikročily k provedení důkazních návrhů. V závěru svého vyjádření konstatoval, že ačkoliv rozhodná skutková zjištění stojí také na shora zmíněném procesně nepoužitelném důkazu, není třeba tuto vadu napravit zrušením předmětných rozhodnutí, neboť nové projednání věci by s ohledem na obsah dalších procesně použitelných důkazů nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. (viz shora bod 3). 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Nejvyšší soud ve vztahu k problematice dovolání dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo